Chlumín (obec) [6024]

První písemné zmínky o obci Chlumín pocházejí ze začátku 14. století, kdy byl sídlem bohatého pražského měšťanského rodu Velfloviců. V letech 1310 - 1332 byl v držení Mikuláše Velflovice, později jeho potomků, v roce 1376 jej Matěj Velflovic převedl na Hanuše Špígla z Milčic. V držení obce se následně vystřídala řada šlechtických rodů, z nichž každý držel jen určitou část městečka.

Kdy byla ves povýšena na městečko se znakem a hrdelním právem, není známo, zdá se však, že znak, který charakterizuje jeho městskou hodnost, se vyvinul z pečetního znamení. Dokladem hrdelního práva (v mělnickém okrese měl toto právo pouze Chlumín a Mšeno) je pomístní jméno Na stínadlech a kopec Na Šibeníku (176 m n.m.) jihovýchodně od městečka, který však není jen místem posledního soudu, ale i konáním významných národních slavností. Před husitskými válkami byl Chlumín předním a nejvíce zalidněným místem širokého okolí. Historik Bohuslav Balbín uvádí, že "Klomáci byli mocný kmen polabských Slovanů." Od r. 1398 do roku 1854 byl totiž název obce "Klumyn, Klumin, Klomin".

Chlumín býval městečkem s tvrzí, která patrně stála na malém ostrůvku severní strany náměstí. V r. 1529 byla tvrz již zpustlá a na počátku 17. století ji nahradil zámek s přilehlým hospodářským dvorem. K Chlumínu náležela dnes již zaniklá ves Slatina s velkým rybníkem. Na rozhraní Chlumína a Dřínova stával župní hrad.

V roce 1406 bylo chlumínské panství prodáno klášteru Benediktinů v Praze Břevnově. Na počátku husitských válek zabrali Chlumín jako centrum katolické víry husitští Pražané. Břevnovskému klášteru byl odejmut a Chlumín zmizel z řady měst. V té době bylo v městečku Chlumíně 72 domů, vařilo se zde pivo a bylo zřízeno mýto, které podle dobových záznamů vyneslo v roce 1406 20 kop grošů. Třicet okolních vesnic platilo mýtné v naturáliích (drůbeží, vejci a sýry).

V roce 1420 Král Zikmund zapsal Chlumín s některými vesnicemi Václavovi (Myškovi) z Hrádku. Další změny jsou málo známé. Víme, že v r. 1476 držel Chlumín Samuel z Hrádku, do roku 1547 byl v držení pánů ze Šelnberka a paní Johanky z Krajku. Dále patřil pánu Dobeši Hrzánovi z Újezda a Jindřichu Hrzánovi z Harasova a jejich potomkům. V roce 1547 byl králem Ferdinandem I. zkonfiskován a stal se majetkem rodu rytířů Kyšperských z Vřesovic. Za vzpouru bylo posléze rytíři Janu Bořivojovi Kyšperskému z Vřesovic panství zabaveno a královskou komorou prodáno panu Eugenu Audrickému z Audric, jehož rytířským rodem bylo drženo 52 let. Během této doby se politická situace v zemi stabilizovala a Chlumín opět vzkvétal.

Další katastrofu pro městečko znamenala třicetiletá válka a vpád Švédů, během níž více než jedna polovina domů lehla popelem. Trvalo dlouho, než se Chlumín opět uspořádal do obce. V roce 1707 za držení rodu Údrckých z Údrče se stal Chlumín opět městečkem.

V roce 1726 jej koupila velkovévodkyně Anna-Marie Toskánská, která zaujímá v historii obce významné místo. S jejím jménem je spojena obnova dominantních staveb obce. V roce 1751 dědičné statky získal po zemřelé A. M. Toskánské vévoda Bavorský, který je v r. 1763 prodal za 140 000 zlatých rodu hraběte Rudolfa Chotka.

Historie po roce 1800
V roce 1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína, Chotkové, na zámku školu, do níž místní mládež docházela až do začátku 20. století, kdy byla v obci postavena nová školní budova. Současně zde bylo sídlo farního úřadu. V této době ještě Chlumín stále vzkvétal. V roce 1830 byl nejvyšším úřadem Koruny české Rakousko - Uherskou monarchií udělen Chlumínu dekret ke konání výročních trhů s účastí živnostníků širokého okolí soustředěných pod Spolkem živnostenského cechu. Roku 1830 byl zřízen nový hřbitov, kde je pochován český spisovatel, arcibiskupský notář a chlumínský farář Pantaleon Neuman. V roce 1848 při počtu 600 obyvatel byla v Chlumíně zřízena Národní stráž Chlumín.

V roce 1867 byla na základě povolení C.K. ministerstvem pošt a obchodu ve Vídni zřízena a zapsána pošta Chlumín, jako státní instituce do seznamu poštovních úřadů v Čechách. Pošta byla slavnostně otevřena za znění hudby a střelby. Pro poštovní zásilky tehdejšího regionu pošty bylo využíváno vlakové nádraží, po jeho vybudování pro obce: Chlumín, Byškovice s Hájem (místo opodál pražské silnice na okraji borového lesíka), Horňátky, Korycany, Libiš, Obříství, Štěpán, Dušníky, Semilkovice, Zálezlice, Břežanský dvůr, Kozárovice, Zátvor, Vyskočilka (místo mezi Chlumínem a Zálezlicemi, dnes neexistuje). Kromě zemědělství se v Chlumíně provozovalo mnoho řemesel a živností. Roku 1892 byli v Chlumíně 2 řezníci, 2 koláři, 2 kováři, 2 truhláři, 1 bednář, 1 kožešník, 3 obuvníci, 2 krejčí, 1 pokrývač, 2 cukráři, 1 hodinář, 3 kupci, 1 hokynář, 5 hostinských, 2 výčepy kořalky, 1 obchodník s dobytkem, 1 s ovocem, 1 s plátnem, 1 zástupce pojišťovny a sběrna loterního úřadu pražského.

V roce 1869 k dalšímu rozvoji obce mělo přispět vybudování železniční tratě. Z obavy přetnutí pozemků tehdejších majitelů a značné podpory faráře P. Neumana, byla trať posunuta až na rozhraní vzdálené obci, čímž začala upadat propojenost Chlumína s významnou středověkou obchodní cestou. Průmyslová revoluce na přelomu 19. a 20. století Chlumín tak nezasáhla, železnice byla vedena mimo katastr obce a tím její rozvoj ustrnul.

Roku 1908 byla zahájena a téhož roku také dokončena výstavba dvoutřídní základní školy s celkovými finančními náklady 48.597 Kč. Budova sloužila též jako Pokračující dvouletá škola pro okolní obce. V roce 1978 pro nedostatek dětí byla škola uzavřena. Po vnitřních úpravách byl v budově od r. 1983 umístěn Ústav sociální péče pro mládež vyžadující zvláštní péči.

Roku 1920 zavedena soukromá autobusová doprava - p. Otakar Truksa. Roku 1927 výstavba reprezentačního domu - dnešního Obecního úřadu. V budově byla spolu s Obecním úřadem umístěna pošta, četnická stanice s obecní šatlavou a byt policejního důstojníka. Bydlel zde místní policejní strážmistr.

Poloha

přidat fotografie