Zbrašín (obec) [6005]

O ERBECH NĚKTERÝCH HISTORICKÝCH VLASTNÍKŮ OBCE Erb prvního známého vlastníka Zbrašína Chotěbora ze Zbrašína se nedochoval. Stejně tak není znám erb Mikuláše z Hořan.   S dějinami částí obce ve 14. a 15. století jsou spojeni páni z Kolovrat. Jejich rodovým erbem byl modrý štít a v něm stříbrno-červeně polcená orlice s červeným jazykem, se zlatou zbrojí, zlatou pružinou a korunou na krku.  

Erbovním znamením Selmických z Cítova byl korunovaný lev. O barevnosti erbu přináší zprávu tzv. „Aula Caroli“, která je opisem staršího nezachovaného rukopisu z doby vlády Václava IV., provedeným v 17. století jezuitou Bohuslavem Balbínem (in: Miscelannea historica Regni Bohemiae, Decas II, Liber I, Caput XI, Pragae 1687, s. 49 – 53). Zde je vyobrazen a latinsky popsán erb vladyků z Cítova jako štít modro-červeně dělený s korunovaným lvem opačných barev (l. c., s. 51 – Domini de Czitow – clypeus medius flavus, medius ruber, leo in eo coronatus in flavo medius ruber, in rubro medius flavus). Barevnost tohoto erbu byla potvrzena v roce 1593, když bylo Jindřichovi Selmickému z Cítova povoleno přijmout za erbovního strýce Jakuba Steinmüllera Litoměřického a tomu vydána erbovní listina s uvedeným erbem. Z pohledu dnešních heraldických pravidel není přípustné, aby v nově vytvořeném obecním znaku, který má být řádně konstituován byl nediferencovaný šlechtický erb a zároveň aby tento erb porušoval základní heraldická pravidla. V případě výše popsaného erbu vladyků z Cítova jde o porušení pravidla „o barvě a kovu“, které nepřipouští, aby přišla barva na barvu (červená, modrá, zelená a černá) a kov na kov (zlatá a stříbrná; resp. jako přípustný ekvivalent žlutá a bílá). V erbu Cítovských je barevná figura (červeno-modře dělený lev) položena do barevného štítu (modro-červeně děleného). Porušení základního heraldického pravidla v uvedeném případě je v literatuře vysvětlováno například tím, že barevnost byla odčítána z iluminací rukopisů, či z polychromovaných vyobrazení erbů na architekturách. Působením ovzduší, chemických vlivů, procesů uvnitř barevného pigmentu, pojidel atd. se stávalo, že původně stříbrná barva zmodrala, zešedla, či dokonce zčernala. Při zlacení plátkovým zlatem se jako podkladová vrstva užívalo minium, které mělo červené zabarvení. Je tedy možné, že erb vladyků z Cítova mohl být například stříbrno-červeně nebo modro-zlatě dělený se lvem opačných barev.  

Hruškové z Března pocházejí z obce Březno mezi Louny a Postoloprty. Rod odvozuje svůj původ od Václava rychtáře v Bžanech na konci 15. století. Jan Hruška, syn zmíněného Václava, dosáhl u krále Vladislava Jagellonského udělení erbu a predikátu z Března. Udělený erb měl červeném štítě větévku hrušně se čtyřmi zelenými listy a zlatou hruškou (August Sedláček, Českomoravská heraldika II, Praha 1925, s. 446)  

Posledním významným rodem s dlouhou tradicí držení byli Schwarzenbergové. Jejich prvotním rodovým znakem, v době kdy se ještě psali ze Seinsheimu, byl štít sedmkrát polcený stříbrno- modře. Když v roce 1405 koupil Erkinger ze Seinsheimu panství Schwarzenberg a Hohenlandsberg, rozdělil se rod jeho syny Michaelem a Zikmundem na linii schwarzenbergskou a hohenlandsbergskou. Posledně jmenovaná linie vymřela v roce 1646 Jiřím Ludvíkem. Dědici se stali potomci Michaela, kteří v osobě Adolfa byly v roce 1599 povýšení do hraběcího stavu a již používali rodové jméno Schwarzenberg. Prvním knížetem v rodě byl od roku 1670 Jan Adolf, dědic Hohenlandsbergu a vnuk zmíněného prvního hraběte Adolfa. Schwarzenbergové jako knížata užívali složitého znaku, ve kterém se vedle stříbrno-modrého polceného pole původního rodového erbu, uplatňovalo červené pole se stříbrnou věží, stojící na černém třívrší, které bylo znakem panství Schwarzenberg (= černý vrch, či hora), a po kterém se rod začal jmenovat.

přidat fotografie