Huzová (obec) [582]

První zprávu o existenci Huzové obsahuje listina biskupa Zdíka z roku 1141, kdy je zmíněn původní název Guzoue. Listina vyjmenovává veškerý tehdejší církevní majetek u příležitosti vysvěcení katedrálního chrámu sv. Václava v Olomouci (30. 7.1131). Mluví se o dvou Huzovských poplužích. Huzová byla nejstarší osadou na Rýmařovsku. Zprvu byla Huzová osídlena slovanským obyvatelstvem, byla určena jako tranzitní stanice při zemské stezce z Olomouce do Vratislavi.

Od sklonku 12. století do čtyřicátých let století čtrnáctého proběhl hlavní osidlovací proces. V důsledku přelidněnosti a nedostatku půdy nebyla možnost obživy v sousedním Německu, tím došlo k přílivu německého obyvatelstva na naše území.

Kolem roku 1320 se objevuje v lenním rejstříku olomouckého biskupství i město Husowia, které se v té době stává feudálním sídlem rodu pánů ze Sovince. K provincii zvané Hussovia náleželo roku 1326 třináct usedlostí. Roku 1351 bylo v Huzové zřízeno děkanství spravující 8 farností, které následně patřily až do doby husitské k litomyšlskému biskupství.

Obec byla jako mnohé jiné také zasažena husitskými boji, které však v tomto případě neměly tak katastrofální dopad jako následné války česko - uherské, při nichž byla roku 1468 Huzová zčásti vypleněna a vypálena.

Významnou událostí pro Huzovou bylo roku 1565 obdržení soudní samosprávy "ius gladii", tedy vyšší soudní (hrdelní) právo.

Velký úbytek obyvatel a zároveň potřeba pracovních sil pro důlní a lesní hospodářství v kraji přiváděly do těchto končin v 16. století nové osadníky. Huzová byla v držení města Olomouce až do r. 1848.

V dobách třicetileté války bylo v obci 106 majitelů domů a 662 obyvatel. Většina se zabývala zemědělstvím a domácím tkalcovstvím.

Roku 1644 vypukl v Huzové mor, údajně tehdy této epidemii podlehlo přes dvě stě osob. Nejhorší období černé smrti bylo od července do prosince r. 1715. I Huzová nechala vystavět r. 1710 morový sloup.

Od 17. stol. až po třicátá léta 20. stol. se téměř v pravidelných periodách opakovaly požáry. Ve čtyřicátých letech 19. stol. postihla celý kraj velká hospodářská krize včetně katastrofální neúrody v roce 1847.

Svou nadmořskou výškou 539 m se řadí mezi horské vesnice a spolu s osadami Arnoltice a Veveří se části nachází v chráněné krajinné oblasti "Přírodní park Sovinecko".

Nedaleko Huzové byl údajně ještě v tomto století v provozu břidlicový lom, který se nachází asi 2 km sv. od obce.

Roku 1831 byl založen městský park v Huzové, r. 1927 byl postaven Památník padlých. Roku 1793 zde dochází ke zřízení tzv. triviální školy. Místní kostel je zasvěcen sv. Jiljí a jeho historické jádro pochází pravděpodobně z 15. stol. Z dalších pamětihodností obce Huzová je vhodné připomenout sochu Panny Marie Immaculaty, hodnotnou barokní plastiku z počátku 18. stol. na vysokém sloupu zdobeném reliéfy, nacházející se na návsi.

Před kostelem stojí kamenný kříž, zlidovělá kamenická práce datovaná do roku 1827, před hřbitovní zdí se nachází socha sv. Josefa z 1. čtvrtiny 19. stol. a za vsí stojí sloup Panny Marie, plastika neobvyklé kompozice dokládající práci lidového umělce z roku 1710.

K Huzové patří i místní časti Arnoltice a Veveří. Historie jejich založení spadá pravděpodobně do období již před rokem 1320. Arnoltice byly osídleny do konce 15. stol. (v záznamech je uváděn rok 1492), kdy snad v důsledku uherských válek došlo k zničení a vysídlení obce. K znovuosídlení dochází během sedmdesátých let 16. stol.

V roce 1846 zde byl vybudován velmistrem arcivévodou Maxmiliánem zděný kostel sv. Anny. V roce 1983 však dochází k demolici již velmi zchátralého kostela i s přilehlým hřbitovem. Dochovanou historickou památkou v Arnolticích je kamenný kříž s plastikou Krista, kamenická práce z roku 1859.

Na okraji obce Veveří se dosud nachází rozlehlá stavba z konce 18. stol., budova velkostatku, tzv. rychta. Opodál stojí na návrší pozůstatky někdejší kaple sv. Jeronýma, která byla postavena roku 1791 jako pozdně barokní jednolodní stavba.

Poloha

přidat fotografie