Tupadly (obec) [5779]

První zmínka o Tupadlech se datuje do r. 1242. Tehdy daroval Jan z Polné syn Zbislava z Bračic několik obcí řádu Německých rytířů. Kdyby jeho manželka zemřela nebo se po jeho smrti znovu provdala měly řádu připadnout ještě vesnice Potěhy a Tupadly. Jan z Polné zemřel kolem roku 1254 a brzy poté připadly řádu Potěhy a valná část Tupadel. Na menší části sídlili vladykové z Tupadel Načevoj (v letech 1278 - 1289), Holeš (do roku 1310)
a Načevoj II (v letech 1312 - 1347). Jejich tvrz stávala na místě nynějšího zámku. Později obývali tvrz bratři Našek, Lev a Mikuláš, snad synové Načevoje II. Jejich nástupcem byl Litvín z Tupadel (1387), který brzy zemřel ( v roce 1391) a Tupadly byly prodány v roce 1394 Beneši ze Smrdákova, zakladateli rodu tupadelských vladyk. Po Beneši a jeho synu Václavovi, prodala vdova po Václavovi Tupadly Prockovi z Tupadel.
Z pozdějších majitelů to byl Jan z Dlouhé Vsi (konec 15. stol.), bratři Lukavičtí z Lukavce, Bernart Žehušický z Nestajova (1538), čáslavská obec. Po bitvě na Bílé Hoře byla obec čáslavským konfiskována a v roce 1627 prodána Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic a na Opočně. Ani ji Tupadly dlouho nezůstaly, statek byl konfiskován a v roce 1635 ho císař daroval generálnímu maršálkovi Arnoštu de Suys. Jeho syn Ferdinand prodal roku 1676 tupadelské panství Marii Barboře z Pöttingů, rozené ze Šternberka. Marie Barbora panství rozšířila o další obce a přenechala ho svému synovi Františku Karlovi, který Tupadly kvůli svým dluhům prodal v dražbě roku 1739.
Novou majitelkou se stala Kateřina Auerspergová ze Schönfeldu. Ta spojila Tupadly se žlebským panstvím. Obě panství odkázala roku 1754 svému manželovi Janu Adamovi z Auersperga. Po jeho smrti (1795) zdědil panství jeho synovec Vincenc (zemřel roku 1812). Dalšími majiteli byli syn Vincenc (zemřel roku 1867) a vnuk František Josef, který vlastnil zámek a dvůr až do parcelace v roce 1924.
Po parcelaci dostal zbytkový statek a zámek do vlastnictví poslanec za agrární stranu Jaroslav Hálek. Po roce 1945 mu byla polovina konfiskována na základě Benešových dekretů. Po roce 1948 došlo k zestátnění všeho. Po roce 1989 byla jedna polovina zámku včetně pozemků vrácena paní Libuši Hálkové (snacha Jaroslava Hálka) a o druhou polovinu ( zabranou na základě Benešových dekretů) proběhlo několik soudních jednání, v roce 2002 druhá polovina zámku připadla synovi Jaroslava Hálka (ing. Miroslavu Hálkovi). Ten brzy nato zemřel a celý majetek připadl dědicům (ing. Libuši Burgerové a Daniele Suché). Ty zámek s pozemky prodaly v roce 2002 společnosti Agroslunce s. r. o , kterou vlastní rakouský občan Johann Breiteneder.