Kutná Hora (město) [5743]

Vznik Kutné Hory je tradičně spojován s rozvojem peněžního hospodářství ve 13. století, nicméně prvopočátky dolování jsou podstatně dávnějšího data. Povrchové výchozy stříbrných rudních žil byly zřejmě odhaleny již v závěru 10. století Slavníkovci, kteří na svém hradišti Malíně - dnes součást Kutné Hory - razili v letech 985-995 z tohoto stříbra mince-denáry, které poznáme podle opisu "MALIN CIVITAS".

Povědomí o existenci stříbrného bohatství v regionu bývá někdy spojováno se založením cisterciáckého kláštera v Sedlci roku 1142. Možnost, že mniši znali tajemství svého okolí a využívali je, však do určité míry vyvrací skutečnost, že klášter v prvním století svého bytí zápasil o holou existenci a teprve po objevení důlních nalezišť se jeho hospodářská situace nápadně zlepšila.

Po těchto peripetiích již křivka dějin směřovala přímo k odkrytí kutnohorských rudních ložisek. Technicky šlo o dílo prospektorů, kteří programově pátrali v oblasti Českomoravské vrchoviny. Patrně prvním dokladem o těžbě a zpracování stříbra ve 13. století je archeologicky doložená bezejmenná vesnička nedaleko Malína. Zvěst o tom, že v blízkém okolí kaňkovských vrchů existuje lákavá možnost zbohatnutí, přivedla do zdejších končin obrovské množství nových usedlíků, zejména z přilehlých německy mluvících oblastí, kteří přinesli pokročilejší výrobní technologii i společenské vztahy a záhy se stali vůdčí skupinou v celé aglomeraci. Kolem jednotlivých šachet vyrostla provizorní obydlí, dřevěné kaple a primitivní těžní zařízení. Atmosféra Kutné Hory této doby bývá často přirovnávána k atmosféře amerických zlatokopeckých osad, staré prameny hovoří o "sběhu ke Kutné" a lapidárně tak vyjadřují skutečnost, že ohlas zdejších nalezišť záhy přesáhl hranice země.

Hornické osady, vznikající neplánovitě a překotně neměly v prvních letech žádná práva a veškeré právní záležitosti řešila sousední města Čáslav a Kolín. Dlouho se jim říkalo obecně pouze Mons - Hora a teprve v roce 1289 nacházíme pojmenování MONS CUTHNA. Důležitým prvkem při formování právních a správních poměrů byl sedlecký klášter, který zaujal místo hlavní duchovní autority.

Přelom v dějinách Kutné Hory znamenal rok 1300, kdy král Václav II. (1278-1305) udělil osadám horní zákoník IUS REGALE MONTANORUM, právní dokument mimořádné hodnoty, který stanovil veškeré organizační a technické podmínky nutné pro pravidelný chod dolů. Právní postavení v nějž se osady začaly přetvářet, podepřela řada privilegií a výsad králů z rodu Lucemburků, která vynesla Kutnou Horu na druhé místo po Praze.

Krátce po roce 1300 byla do Kutné Hory přenesena i centrální mincovna českého státu a pro její činnost vyhrazen královský hrádek, jež se záhy začal nazývat Vlašským dvorem na paměť italských odborníků, Vlachů, kteří stáli u zrodu mincovní reformy. Zaražení pražského groše a jeho dílů-parvů uzavřelo výrobní cyklus začínající těžbou rudy. Kutná Hora se tak postupně vyvinula ve finanční centrum českého státu.

Vzhled Kutné Hory v prvních desetiletích její existence zatím neodpovídal bohatství, které zde pramenilo. Nicméně archeologické výzkumy naznačují, že již na počátku 14. století byly položeny základy většiny měšťanských domů. Po narychlo vybudovaných dřevěných hradbách z roku 1304 se postupně stavěly skutečné městské zdi, které musely být záhy rozšířeny ještě o jedno pásmo, neboť původní založení se ukázalo jako příliš těsné pro rychle se rozšiřující aglomeraci. Ohrazený prostor byl na středověké poměry obrovský a srovnatelný snad jen se Starým městem pražským. Od dvacátých let původní dřevěné kaple začaly dostávat důstojnější sousedy - započata byla stavba Vysokého kostela (dnešní sv. Jakub, tehdy zasvěcen P. Marii) a posléze i Panny Marie Na Náměti a další, dnes již nedochované kostely. Město postupně budovalo i sociální zázemí, jako krámy, lázně a špitál. Spory, které Kutná Hora od svého počátku vedla se sedleckým klášterem, se v závěru 14. století staly pro silné a sebevědomé město neúnosné a vyústily k rozhodnutí odpoutat se od kláštera i v doméně jemu nejvlastnější, v církevní správě. Rozhodnutí stavět katedrálu sv. Barbory mimo dosah klášterní jurisdikce, učiněné kolem roku 1380, bylo tak projevem emancipace založené na zdánlivě nevysychajícím prameni stříbra.

Nicméně právě v době tohoto osudového rozhodnutí muselo kutnohorské dolování čelit prvním závažnějším problémům. Povrchové zdroje již byly vyčerpány a sestup do hlubiny vyžadoval náročnější postupy i složitější technická zařízení. Na jistou dobu se proto těžba zpomalila a produkce snížila, což se odrazilo i na kvalitě pražského groše.

Dominující převaha německého patriciátu - potomků původních osadníků, určila postoje města na počátku husitských válek. Kutná Hora stanula pevně na straně císaře Zikmunda. Série vítězství husitů v průběhu roku 1421 však vzala Kutné Hoře veškeré naděje, že se snad stříbrnému městu válečná vřava vyhne. Když pak v květnu padl a vyhořel sedlecký klášter, vzdali se i Horníci a s obavou očekávali věci příští. Následující dva roky 1422 a 1424 byly zlé, provázené vyhnáním některých německých horníků a dvěma ničivými požáry. Důsledky obou událostí byly neblahé a vedly ke zhroucení důlní činnosti, která se obnovila až v závěru vlády Jiřího z Poděbrad, kdy zvýšení produkce stříbra umožnilo roku 1469 obnovit do konce i ražbu pražského groše.

O dva roky později se na Vlašském dvoře odehrálo sněmovní jednání, které vyústilo ve volbu Vladislava z polského rodu Jagellonců za českého krále. Kutné Hoře se otevřela doba bouřlivého rozkvětu. V plném rozsahu se obnovilo dolování a mincovní produkce stačila i na velké investice do stavby Pražského hradu a Karlštejna. Důlní konjunktura uvedla v život nový, tentokrát český, podnikatelský patriciát, horní podnikatele a finančníky. Tito lidé ovládli veškerý život města a pronikali i do kruhů blízkých panovníkovi. Pravidelně zasedali v městské radě, byli přísedícími horního soudu, spravovali jednotlivá důlní díla. Je zcela na místě předpokládat, že celková atmosféra Kutné Hory byla živnou půdou pro korupci a podvody nejrůznějšího druhu. Z tohoto podhoubí vyrůstalo sociální napětí, které vyústilo letech 1494-1496 v hornické bouře, považované za nejostřejší revoltu pozdního středověku.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie