Ratenice (obec) [5683]

První písemná zmínka o obci pochází z berního rejstříku, datovaného k roku 1340, z něhož se dochovalo pouze několik stran použitých na obaly novějších knih. Rejstřík byl součástí knihy Summa cancellariae Caroli IV., obsahující seznam panství patřících králi Karlu IV. Kniha byla uložena v hornorakouském premonstrátském klášteře Schlägl.

Nejstarší známá detailní mapa obce je z roku 1841. Ve středověku byla historie obce úzce spojena se šlechtickým rodem Stillfriedů (známým je například cestovatel a fotograf Raimund von Stillfried). Poblíž rakouské domovské obce rodu Stillfried byla roku 1278 svedena bitva na Moravském poli, v níž členové rodu bojovali na straně krále Přemysla Otakara II. Po porážce v bitvě své panství opustili, přičemž část se jich usídlila v Ratenicích a část v Kladsku.

Stillfriedové v Ratenicích založili dodnes stojící kostel svatého Jakuba Většího a dnes již zaniklou tvrz, podle všeho stojící v místě dnešního domu č. p. 1. Roku 1420 obec vypálilo vojsko Zikmunda Lucemburského, usazené v Nymburku. George Stillefrede z tohoto rodu pomohl roku 1488 Jiřímu z Poděbrad dobýt Prahu a po jeho korunovaci získal od krále za věrné služby kladské lenní panství Nowa Ruda (Neurode). Rod tam přesídlil a roku 1472 Ratenice prodal.

Obec často měnila majitele a již nikdy se nestala šlechtickým sídlem. Ztratila tak na významu. Roku 1512 založil Mikuláš Cerhenský z Dražic, na blatech v blízkosti obce, rybník Klenot o rozloze 416 ha, napájený potokem Výrovka. V německých pramenech je rybník zván též Domek Teich = Domecký rybník. Hlavní stavidla a barokně upravený renesanční dům rybářské bašty byly postaveny u Ratenic. Budova bašty dodnes osamoceně stojí nad železniční tratí.

V letech 1602–1848 byly Ratenice součástí Cerhenického panství. Z roku 1762 je první zmínka o místní zádušní škole. V roce 1792 byla v obci otevřena triviální škola. V letech 1777–1850 se počet domů v obci více než zdvojnásobil. Roku 1811 obec zasáhl rozsáhlý požár, při kterém vyhořel kostel, škola a 54 dalších domů. Škola byla opravena v roce následujícím, kostel však na začátek oprav čekal plných 12 let. Požáry se obci nevyhýbaly ani v budoucnosti, například v roce 1850 shořelo 25 domů a 23 stodol.

Období industrializace V letech 1843–1845 byla v blízkosti obce, na dně vypuštěného Domeckého rybníku, vybudována železniční trať Praha - Kolín. V okolních obcích vznikaly první průmyslové podniky a začalo se také rozvíjet cukrovarnictví.

Roku 1848 se Ratenice osamostatnily z Cerhenického panství. V 50. letech 19. století byla v obci postavena nová jednotřídka a založena knihovna. V roce 1866 bylo v obci na několik dní ubytováno 1 230 pruských vojáků, bojujících v Prusko-rakouské válce a místní museli domácí armádě poskytnout své koně a povozy. Všichni odvedenci z obce válku přežili. V 60. letech 19. století byla přes obec vybudována silnice spojující Cerhenice, Ratenice a Pečky (silnice do Vrbové Lhoty byla vybudována o půlstoletí později).

Roku 1876 byla dostavěna budova staré fary, kterou o 14 let později nahradila nová fara. V 19. století byly rovněž zakládány první spolky, včetně sboru dobrovolných hasičů. Řada obyvatel obce se stala členy spolku Prokop vzniklého roku 1879 za účelem zřízení pomníku Prokopa Velikého v nedalekých Lipanech. Ten byl odhalen roku 1881.

Dne 18. září 1886 byl založen obecní hasičský sbor. Do života obce silně zasáhla první světová válka, do které bylo postupně odvedeno 100 mužů, z nichž ve válce padlo 29. Roku 1921, po vzniku samostatného Československa, jim byl zbudován pomník.

Velká hospodářská krize na počátku 30. let znamenala nezaměstnanost pro desítky ratenických rodin (70 rodin v roce 1933). Za druhé světové války byly v Treblince zavražděni dva rateničtí občané židovského původu, Ota a Berta Lustigovi.

Obec v květnu 1945 osvobodila Rudá armáda. Ovšem ještě v noci z 10. na 11. května 1945 byl na nádraží v Pečkách při přestřelce mezi německými vojáky a českými ozbrojenými oddíly zastřelen ratenický občan Josef Syrový. Kostel svatého Jakuba Většího při oslavách 670 let od první písemné zmínky o obci.

Po válce odešlo na 40 ratenických rodin osidlovat pohraničí, ze kterého byly odsunuti Němci. V prvních poválečných volbách v roce 1946 pak 57 % ratenických občanů volilo KSČ.

Po únorovém převratu nastala řada dalších změn. Roku 1950 bylo založeno JZD a v obci začala kolektivizace, byla znemožněna činnost fary, která se změnila na školu a později na školku, kterou je dodnes. Roku 1961 byl v blízkosti obce zřízen zkušební železniční okruh. Života obce se dotkly rovněž akce Z – v 60. a 70. letech tak občané postavili dešťovou kanalizaci a chodníky a v 80. letech rovněž samoobsluhu. V 70. letech si občané také zřídili fotbalové hřiště.

Poloha

přidat fotografie