Cerhenice (městys) [5630]

Co přinese 20. století?

Úplný adresář a popis politického okresu kolínského z roku 1902 uvádí počet domů 194 a 1265 obyvatel. Starostou byl tehdy František Horel, radními František Veverka, Josef Kail, Jan Procházka a Jan Čermák. K obci patřila osada Radimek. Řídícím učitelem v pětitřídní škole byl František Nekvasil, poštmistrem M. B. Kohn, spolumajitel cukrovaru, sládkem v pivovaru František Brejška. V městyse bylo pět hostinských - Břichňáč, Hobl, Horel, Růžička a Volák, dva řezníci, pět obchodníků a dva trafikanti. Velitelem sboru dobrovolných hasičů byl František Horel, přednostou zastávky rakousko-uherské státní dráhy Václav Přibyl.

V roce 1902 byla obec připojena k nově zřízenému okresnímu soudu v Pečkách a obecní zastupitelé to považují za prospěšné a důležité: Naše obec leží na hranici okresu kouřimského a jest od Kouřimi vzdálena 2 a 1/2 hodiny cesty pěšinami, povozem silnicí 4 hodiny. V zimní pak době stává se závějemi cesta neschůdnou a kdo volán k soudu musí po silnici jíti a jest mu konati cestu celé 4 hodiny... Od Peček obec zdejší chůzí toliko 3/4 hodiny vzdálena jest a kromě toho má patero denní spojení dráhou. Každý volaný občan k c. k. soudu do Peček může svoji záležitost vyříditi za dobu kratší, polodenní a může se věnovati dále ku spravování svého hospodářství...

Rok 1904 byl suchý. Celé jaro téměř nepršelo, obilí předčasně uzrálo, skoro všechno hluché, píše kronikář. Obecní zatupitelstvo urguje svou žádost o subvenci na stavbu okresní silnice k Sokolči, aby „z ohledu na letošní bídu a nouzi dělnému lidu a rolnictvu výdělek poskytnouti býti mohl.“

Novým správcem velkostatku se stal od 1. ledna 1904 František Rosipal (někdy se psal také Rossipal), dosud lesník na velkostatku v Ledči. Na schůzi zastupitelstva 23. března 1906 oznámil František Veverka úmrtí starosty Františka Horela, který úřad zastával 29 let. Na obecním úřadě byly vyvěšeny černé prapory na znamení smutku. Novým starostou byl za deset dní zvolen dosavadní radní Veverka.

V čele zámku proveden Aloisem Vedlichem v oleji obraz hradu Karlova Týna a nad tímto umístěn letopočet původního vystavění zámku 1797 a 1907, kdy restaurace jeho byla provedena, zaznamenává Pamětní kniha cerhenického velkostatku.

V květnu 1910 bylo rozhodnuto, že plán na stavbu hřbitova zhotoví Jan Funda, stavitel z Plaňan. Vlastní stavbu pak provedl zednický mistr Václav Dlabač z Velimi. V Praze byla pořádána zahradnicko – ovocnářská výstava. Velkostatek se zúčastnil exposicí ovoce, zavařenin a sušených výrobků a plánkem sušárny ovoce a byl vyznamenán stříbrnou plaketou a dvěma diplomy, chlubí se právem Pamětní kniha velkostatku. 19. května se v Cerhenicích narodila významná divadelní a filmová herečka Blanka Vedlichová-Waleská. Činnost zahájila tělovýchovná jednota Sokol.

V srpnu 1911 byl obci předán nový hřbitov. Konečně začala stavba silnice k Sokolči, dokončena byla až v roce 1919.

Kolem využívání hřbitova pak vznikly dlouhé dohady. Podle původního záměru měl být katolický a obecní. Ředitel cukrovaru a člen obecního zastupitelstva Jakub Epstein s Josefem Sixtou nesouhlasili, aby stavba byla hrazena z rozpočtu obce, aby na ni tudíž přispívali i příslušníci jiného vyznání. Především někteří velcí sedláci byli evangelíci. Nakonec obecní úřad v roce 1915 rozhodl, že o náklady na zřízení a udržování hřbitova se budou podílet pouze obyvatelé katolického vyznání. Ale ani to nebylo konečné řešení - v dubnu 1917 rozhodl C. k. nejvyšší správní soud ve Vídni, že hřbitov je obecní a z obecních peněz také budou všechny náklady hrazeny.

V září 1912 se poprvé hovořilo o zavedení elektřiny do obce. Plán a předběžný rozpočet předložila firma Křižík Kolín. Zastupitelé zatím váhají: "Odkládá se na pozdější dobu až bude celý hlavní proud skrze obec zaveden a jak se to osvědčí".

Ale nabídka byla lákavá a obec nechtěla zůstat stranou pokroku. O rok později přednesl zastupitelům obšírnou zprávu o návrhu elektrického osvětlení poštmistr Jaroslav Linder a 3. dubna 1914 obecní zastupitelstvo rozhodlo o zadání prací již zmíněné kolínské společnosti Křižík. Ta podle smlouvy provede vlastním nákladem nejen primární přípojku a transformační stanici, ale i sekundární síť včetně veřejného osvětlení a všechny přípojky k domům, pokud vedou na obecních pozemcích a soukromník se přihlásí do tří měsíců od přijatého usnesení, tedy od 3. dubna 1914.

Českobrodský časopis Naše hlasy přinesl v sobotu 23. srpna 1913 článek o slavnostním otevření "Sokolny cerhenické" minulou neděli. V předvečer uspořádána byla akademie za spoluúčasti kvarteta z Prahy a sesterské jednoty kolínské...Ačkoli bylo počasí velmi nepřívětivé, vydařila se akademie velmi slušně a to jak účastí obecenstva, tak uměleckým provedením všech čísel... Druhý den vyšel průvod s kolínskou hudbou v čele od školy a zúčastnilo se jej 7 jednot, celkem 104 bratří v kroji. Ačkoli drobný deštík neustával, odebral se průvod na cvičiště, kde za příznivých okolností bylo by se mohlo rozvinouti pěkné cvičení s hrami a zábavou, leč byla provedena jen část. Část cvičení ponechána pro krytou místnost, neboť obětavost cvičící mládeže nejevila se jen v planoucích lících, nýbrž i v zamazaných kolenech a zádech... Při hojně zásobeném buffetu působila asi 30 místních děvčat a paní při prodeji a roznášení a jejich zásluhou bylo vše vyprodáno až do posledního kousku. Sokolna byla odpoledne i večer plna a věneček protáhl se až do hodin ranních. celkem se slavnost zdařila přese všechny přírodní překážky a tak můžeme referát ukončiti slovy bratra řečníka: Zmokli jsme, ale neklesli jsme...

V neděli 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn arcivévoda František Ferdinand. Rakousko-Uhersko využilo atentátu k ultimátu Srbsku, po odmítnutí mu vyhlásilo 28. července válku. Srbsko požádalo o pomoc Rusko, Německo se rozhodlo podpořit svého spojence, Rakousko-Uhersko.

Byla vyhlášena mobilizace. Lidé se většinou domnívali, že válka potrvá jenom několik měsíců. Přesto v Cerhenicích vznikl už v prvních měsících útulek pro děti odvedenců, pokladničky pro děti padlých vojáků, ženy pletly punčochy pro vojáky v poli, v obecním domě bylo ubytováno 28 uprchlíků z frontových oblastí. V Sokolovně zřídili nemocnici pro raněné a nemocné vojáky. Omezeny a pak zcela zakázány taneční zábavy i kolovrátkářům zakázáno vyhrávati, říká zápis v obecní kronice. Okresní hejtmanství obci nařídilo, aby ubytovala 28 uprchlíků a poskytla jim otop a stravu. Většinou polští židé byli ubytováni v obecním domě. V& < zpět | strana 4 |

přidat fotografie