Cerhenice (městys) [5630]

Od parochodu do konce 19. století

První parochod, tedy vlak z Olomouce do Prahy měl oficiálně vyjet 20. srpna 1845, zkušební jízdu parovozem však inženýr Jan Perner řídil už 4. srpna. Pravidelné jízdy vlaku byly zahájeny 1. září a brzy se ukázalo, jaký význam pro všechny přilehlé obce, městečka a města železniční trať má a bude mít i v budoucnu.

Přichází revoluční rok 1848. Poddaní z cerhenského panství zaslali 21. května Národnímu výboru v Praze požadavek, že chtějí být zbaveni všech závazků a jiných břemen. List za ně podepsali cerhenický sedlák Jan Žert a ratenský rychtář Tomáš Zourek. Císařským patentem z 28. března 1848 byla zrušena robotní povinnost nejdéle do roka, to znamená do 31. března 1849, a to za „přiměřenou náhradu“. Slovo nejdéle si většina sedláků vysvětlila tak, že přestali robotovat okamžitě, z kostelů zavlály prapory a lidé zpívali písně o konci roboty a „Loučení se sedláka s pánem“. Nejen to – na panských polích se pásl selský dobytek, kácelo se dřevo ve vrchnostenských lesích, pořádaly se výlovy panských rybníků i hony. Byl to smutný rok 1848 a 1849… Nejen bolestné, ale spolu směšné to bylo, když lidé, totiž domkáři a podruzi o pole farní se napřed dělili a mezi sebou prali a bili. Pole pobrali, desátky již nikdy neodváděli, stěžoval si dobřichovský děkan Hůlek.

Už v 1. polovině 19. století se v Polabí rozšířilo pěstování cukrovky. Byly proto vysušeny četné rybníky, mezi nimi i Klenot. V tomto případě však byla dalším a možná rozhodujícím důvodem stavba železniční tratě Praha-Olomouc. Na vojenských mapách z roku 1851 je již trať zakreslena, zmizel les na dobřichovské straně, který byl na mapách o deset let starších. Jediný svědek někdejšího rybníka, dům nedaleko trati mezi Cerhenicemi a Pečkami, zůstal stát dodnes.

V roce 1864 byl založen Rolnický cukrovar. První kampaň proběhla o tři roky později.

V prusko-rakouské válce utrpěla 3. července 1866 rakouská vojska rozhodující porážku v bitvě u Hradce Králové, přesněji u Sadové. Pruské vojsko pak postupovalo od 8. července směrem ku Praze.

V roce 1868 se na okresním zastupitelství v Kouřimi poprvé jednalo o stavbě nové okresní silnice z Ratenic do Cerhenic a z Cerhenic k hranicím kolínského okresu u Velimi.

V roce 1877 vypukl v obci velký požár. Hořelo u Horelů, Voláků a Němců. Stavení krytá šindelem a došky zcela shořela, oheň se podařilo uhasit až k ránu. Vody byl nedostatek, muži ji čerpali rumpálem, vylévali do džberů a nosili k ohni. Hasit pomáhali i dělníci z cukrovaru s ruční čtyřkolovou stříkačkou, kterou zapůjčil nový majitel cukrovaru Albert Šebetovský. Obsluhovalo ji na každé straně šest mužů. Vodu čerpali z rybníčku u cukrovaru. Požár přispěl v roce 1878 k ustavení Sboru dobrovolných hasičů.

Podrobný seznam míst v Čechách, vydaný c. k. statistickou kanceláří ve Vídni roku 1885, uvádí, že v Cerhenicích včetně Cerhýnek a Radimku bylo už 227 domů a 1678 obyvatel, z toho katolického vyznání 1534, protestantského 112 a izraelitského 32. V samotných Cerhenicích stálo 163 domů s 1215 obyvateli. Pouze dva obyvatelé byli německého původu. Za deset let přibylo podle Úplného místopisného slovníku království českého v městyse Cerhenice 6 domů a jediný obyvatel.

V roce 1880 měly Cerhenice při sčítání lidu 1295 obyvatel, Cerhýnky 419 a Radimek 71. Obecní zastupitelstvo podalo na c. k. poštovní ředitelství žádost o zřízení poštovního úřadu. Nejbližší úřad byl zatím ve Velimi. Ve stejném roce začal v Cerhenicích ordinovat obecní lékař. Lékař bude povinnen léčiti obecní chudé zdarma a taktéž zdarma ohledávati mrtvoly chudých domácích. Obecní zastupitelé usilovali dlouhá léta o postavení nádraží. První žádost z roku 1882 vrchní ředitelství státní dráhy prostě zamítlo. V dalších letech obecní zastupitelstvo žádost několikrát zopakovalo, jednou odpověď zamítavá nebyla, ovšem obec by musela na stavbu přispět částkou 45 000 zlatých. Tolik peněz samozřejmě neměla. Nepomohly ani deputace pravidelně vysílané do Vídně, ani snaha získat podporu od různých institucí.

Začátkem roku 1886 se sešla Hospodářská besídka Cerhenická. Vytkla si velký úkol, velký cíl - zachránit cukrovar. Už po pěti letech provozu došlo roku 1872 k úpadku a provoz byl zastaven. V roce 1877 cukrovar koupil velkostatkář Albert Šebetovský, ale ani on neuspěl.
V květnu vyšla v Kolínských listech výzva "Jakým způsobem lze zachovati cukrovar Cerhenický rolnictvu našemu". Uvažovalo se o založení společnosti, která by ho zakoupila. Cukrovar Cerhenický, stojící v úrodném zlatém pruhu polabském, mající výhodné spojení železniční, silniční s okolím nejširším, vzorně zařízený, nejnovějšími stroji opatřený, možno nyní koupiti za tak nízkou cenu, že jeho další rozkvět vůči jiným závodům, které mají s ohledem na velký kapitál základní mnohem stíženější stanovisko než by měl tento, úplně pojištěn jest!

Další přesvědčující článek se objevil ve stejném listě o dva měsíce později. Cerhenický cukrovar jest ústav pro širší kraj polabský veledůležitý... Zakoupení ze strany rolnictva má mnoho nepřátel na konkurenční nesnášenlivosti vzniklých... Do neděle bylo upsáno 340 akcií po 200 zlatých, to znamená 68 000 zlatých. Máme plnou víru v našince, že cerhenický cukrovar ani "vykuchati" ani do cizáckých rukou padnouti nenechají.

Ovšem víra nestačila, cukrovar v roce 1888 získal pražský velkoobchodník M. B. Kohn, který si v roce 1905 změnil příjmení na Kahler. Podle Chytilova úplného adresáře Království Českého byli před rokem 1912 společníky cukrovaru Maxmilian rytíř Kahler, Felix rytíř Kahler a Viktor rytíř Kahler. Ředitelem pak Jakub Epstein, cukrmistrem J. Láša.
V roce 1899 dostal Hasičský sbor konečně novou stříkačku.

Fantasie lidská sotva dovede domysliti se těch muk a úzkostí, co jich vystálo na tisíce rodin v minulých dnech a nocích. Leč k jakému životu procitli? Domov jejich zpleněn, sady zpustošeny, celá sklizeň zničena, tím jejich zdroj obživy jim uloupen… Tak líčí kronikář 2. září 1890 kruté povodně a krupobití, které zničily celou úrodu.

< zpět | strana 3 | dále >

    přidat fotografie