Cerhenice (městys) [5630]

První zpráva o Cerhenicích

Jméno Cerhenice mělo původně tvar Crhynice, tedy ves lidí Crhyňových. Crh nebo Crha bylo domáckým tvarem osobního jména Cyril. K místnímu jménu pronikla nejdříve k r doprovodná samohláska obdobná samohlásce v druhé slabice a tak vznikly Cyrhynice, později se v druhé slabice y změnilo v hlásku e a nakonec se e objevilo i v slabice první a ustálilo se dnešní jméno Cerhenice.
V roce 1118 měl být v Cerhenicích založen první panský pivovar v Čechách a možná v celé Evropě. Názory odborníků se však různí, písemné doklady zatím chybějí.

Ve 13. – 15. století byly Cerhenice střídavě v držení drobné šlechty.V písemných památkách se objevují poprvé v roce 1295 jako sídlo vladyky Oldřicha z Cerhenic (Ulricus de Chyrhinitz). Kolem roku 1345 byly v Cerhenicích tři statky - Peškův, Ješkův a Heřmanův. Později byla vybudována i tvrz, která stávala na místě někdejšího pivovaru. Roku 1379 se ve starých zápisech objevovalo jméno Bohuňka Hájka z Cerhenic, který byl panošem vyšehradského probošta Jana Soběslava. Jedním ze zástupců převora dominikánského kláštera v Kolíně byl v letech 1381-1401 Jan Crhyně.

V průběhu let se držitelé statků i dvora střídali, z přehlídky jmen připomeňme Hracha z Cerhenic, Pavla z Cerhenic, Jana Hůrku (jindy je uváděn také jako Jan, řečený Horka), kterému patřila cerhenická tvrz za časů krále Jiřího z Poděbrad. V Jiříkově vojsku, které dobylo Prahy, byl i Bernart z Cerhenic. Jím končí řada těch, kteří se po zdejší tvrzi jmenovali.

Ve 14. století se v Cerhenicích a Dobřichově pěstovala vinná réva.

Když Jan Hůrka zemřel, připadla roku 1474 tvrz i ves králi Vladislavovi a od něho si ji pro sebe a svého syna Hynčíka vyprosil Bernart Bírka z Násilí. S tím se však nechtěla vdova po Janu Hůrkovi Eliška ze Střížkova smířit a u dvorských úředníků hájila své nároky tak obratně, že jí po roce tvrz připadla zpět. Znovu se vdala, vzala si pána z Dražovic a měla s ním syna Mikuláše. Jejím třetím mužem se pravděpodobně v roce 1481 stal Kryštof Košín z Košíně, který pak byl pánem na Cerhenicích v letech 1481-1493.

Mikuláš Cerhenský z Dražovic se do Cerhenic vrátil před rokem 1504. Roku 1512 založil velký rybník Klenot mezi Dobřichovem a Cerhenicemi. Jeho délka byla přibližně 3,2 a šířka 1,3 km, plocha asi 416 ha. Kromě Cerhenic mu patřily také dům a dvůr v Kolíně, dům v Praze, vsi Dobřichov, Lipec, Radovesnice a Domanovice, dvůr v Pečkách a Ratenicích a krčma v Blince. Nakonec se zadlužil tak, že téměř o všechno jmění přišel. Jeho matka Eliška ze Střížkova si však Cerhenice nejen udržela, ale dosáhla i povýšení na městečko.

V roce 1524 sepsala závěť a odkázala svůj majetek vnukům Janovi a Burianovi, synům Mikuláše. Co k majetku patřilo? Tvrz Cerhenice s poplužním dvorem, s dědinami, lukami, štěpnicemi a vinicemi, s rybníky, lesy a vrbinami, celé městečko Cerhenice, Popovice, dnes už dávno zaniklá ves u Velimi a dvory v Cerhýnkách, Ratenicích a Pečkách. Pokud by vnuci Mikuláše předčasně zemřeli, měly Cerhenice připadnout Jindřichovi z Košíně, jejímu synovi z manželství s Kryštofem z Košíně. Mikuláš měl celý majetek spravovat do konce svého života.

Mikuláš z Dražova měl kromě synů i dceru Alenu, kterou si vzal za ženu David Střela z Rokyc. Patřilo mu několik statků a dvorů a roku 1550 převzal od Aleniných bratrů Cerhenice. David Střela neměl jako zeman dobrou pověst a patřil mezi výtržníky a rváče. Jeho statky Cerhenice, Krucemburk a Štěpánov po něm zdědil syn Mikuláš Střela.
V roce 1592, krátce před svou smrtí, sepsal Mikuláš Střela závěť. Od krále Rudolfa II. měl dovoleno, že svým majetkem může nakládat libovolně. Stanovil proto, že v případě jeho smrti bude až do dospělosti synů Davida a Purkharta spravovat Cerhenice jeho žena Johanka ze Sloupna. Josef Tůma v knize Paměti osad na Kouřimsku, vydané v Kolíně roku 1915, k závěti dodává: O synech svých ustanovil, aby každý z nich v deseti nebo ve dvanácti letech ven ze země dán byl a to v místa náležitá, kdež by učení podobojí dobré a křesťanské bylo. Který ze synů doroste, měl se hned statku ujati a vydati matce polovinu svršků a klenotů.
Paní Johanka spravovala Cerhenice až do roku 1602, kdy se také znovu provdala. K Cerhenicím již tehdy patřily celé Ratenice.

Od roku 1588 měla v Cerhenicích sídlo Jednota českých bratří. Poznávacím znamením byla podoba beránka v prstenu. Správcem sboru byl od zmíněného roku až do své smrti v roce 1605 bratr Pavel Černý. Jednota českých bratří vznikla v 15. věku v lidu selském. Svou věrouku založila na spisech Petra Chelčického... Byli stíháni, Pikartů jim přezdíváno, ale přece jich stále přibývalo. Své chrámy měli v Bydžově, Chlumci, Cerhenicích, Brandýse a Mladé Boleslavi. Pod ochranou pánů Krajířů z Krajku i zámeckých hejtmanů v Lysé a Poděbradech, též též vrchností po vsech, dosáhli v první polovici 16. věku v Polabí největšího rozkvětu. Stráň, kde chrám stával, posud se zve Na beránku, píše František Čečetka v knize Zlatý prut z roku 1913.

Mikulášův syn David nežil dlouho. Studoval v Londýně a v roce 1598 zemřel na „horkou nemoc“. Cerhenice pak spravoval Purkhart (někdy je uváděn také jako Purkhardt nebo Burkhardt) Střela z Rokyc. Otcovské statky ještě rozmnožil a na místě staré tvrze vybudoval nové panské sídlo. Dosvědčoval to letopočet 1618 nad hlavním vchodem. Novému sídlu se říkávalo také zámek. Stál na pokraji rybníka, hlavní průčelí bylo obráceno k jihu do zahrady, nazývané Kořenářka. Josef Tůma místo začátkem 20. století navštívil a popsal: V přízemí nalézáme mohutně klenuté sklepy a krásnou, rozsáhlou místnost 24 x 9 metrů, úhledně sklenutou na pilíře středem postavené, druhdy za čeledník sloužící. V prvém patře vstoupíme z chodby do prostorných klenutých pokojů a dále do mázhausu o trámovém stropě. Odtud vedou kované dveře do komor, z nichž větší otevírá se k severu do čtverhranné, ze stavby napolo vystupující věže. U okénka věže spatřujeme v omítce vyškrábané nápisy: ANNO 1659. DNE 15 JANUAR DOSTAL SEM SE JAK ZIV DO ZALARE SKRZE POCHLEBNIKA LHARE ZUSTAVAL SEM V NEM 9 NEDIEL A 3 DNI ZAPLAT PAN BUH... Okenní rámy venkovské jsou z červeného pískovce nučického a na zdech leckde postřehneme stopy škrábaných ozdob spirálovitých. Vrchní patro zámku a věže bylo prý sneseno. V údolí nad zámkem bývaly 3 rybníky a výtok jejich odděloval zámek od příjezdu, jak posud lze rozeznati.

Na Hromnice roku 1611 se na Pražském hradě sešel generální sněm. Purkhart Střela z Rokyc je tu uváděn již jako příslušník panského stavu. Byl také jmenován mezi pány, kteří měli podle usnesení stavů a po dohodě s císařem „pro nynější nebezpečí“ vyzvednout 6. února 1611 na Karlštejně korunu, klenoty a privilegia a převézt je na Pražský hrad.

Koncem ledna 1613 přijel do Cerhenic Šimon Podolský, "císařův služebník v umění geometrickém a měřič zemský v Království českém", aby změřil obvod a zakreslil polohu rybníka Klenot. Mapu nadepsal Rybník Klínot jinak Cerhenský řečený. Měl tehdy obvod 6,5 km a byl 3 metry hluboký. Na mapě z roku 1781 je jeho rozloha ještě menší a je označený podle domku při výpusti česko-německy jako Domek Teich - tedy Domecký rybník.

V době povstání české šlechty proti Habsburkům se roku 1618 Purkhart Střela postavil na stranu nekatolických stavů, měl ve stavovské vládě dokonce funkci komisaře. O rok později podpořil volbu kalvína Friedricha Falckého za čského krále. Odbojné české stavy však byly katolickým vojskem v bitvě na Bílé hoře 8.listopadu 1620 poraženy a Friedrich Falcký uprchl s celým dvorem ze země. Purkhart Střela nepatřil mezi předáky "ohavné rebelie" ani mezi 27 českých pánů, kteří byli 21. června 1621 popraveni na Staroměstském náměstí. Ale jako celá řada dalších účastníků odboje byl odsouzen ke ztrátě všeho jmění. Císař Ferdinand II. mu však udělil 3. listopadu 1622 milost a tvrz s městečkem Cerhenice, Štěpánov a Krasoňovice, zámek a městys Krucemburk, tvrz a ves Libodřice a starý dvůr v Ratenicích propůjčil do takzvaného manství, což Purkharta zavazovalo k věrnosti a k pomoci ve válce.
Císařským patentem z 9. dubna 1624 byla v zemi zakázána nekatolická vyznání. Mezi kolínskými měšťany byla většina nekatolíků. O rok později se dověděli, že mají čtyři měsíce k obrácení na správnou víru, jinak se musí z města vystěhovat.
Purkhart Střela zemřel roku 1627 a byl pohřben v dobřichovském kostele. Jeho žena Sabina, rozená z Vchynic, vychovávala děti v náboženství katolickém. Dosáhla tak toho, že statek Cerhenice byl v roce 1629 vyňat z manství a opět zapsán do zemských desek. Přežila svého muže o pouhé tři roky a jmění odkázala synům Rudolfovi a Vilému Oldřichovi, kteří si roku 1638 otcovské dědictví rozdělili.Vilém Oldřich Střela získal statky Cerhenice, Ratenice a Štěpánov, jeho bratr zbytek. Ve smlouvě o dělení je záznam o robotních povinnostech poddaných na cerhenickém panství: Povinni jsou, kde se jim poručí, seno a votavy voziti, na popluží panském na zimu i na jaře vorati a vláčeti; jsou též povinni obilí do stodoly panské voziti, konopí trhati a proso plíti, hnůj ze dvora na dědiny panské voziti, ovce pásti a sříhati, při této povinnosti se jim strava dává. Z té doby se také dochovalo první jméno kantora v cerhenické škole – Jana Podskalského.

Třicetiletá válka, která začala zmíněným odbojem českých stavů, postihla i Cerhenice. Panství bylo císařským i nepřátelským vojskem několikrát vypleněno, požáry zničily většinu stavení.

Z roku 1648 pochází první zmínka o cerhenickém hostinci.

V Soupise poddaných podle víry z roku 1651 uvádí Vilém Střela z Rokyc na celém cerhenickém panství 120 osob, děti byly zapisovány až od deseti let. Katolíků bylo jen 52, ostatní zaznamenává jako nekatolíky "s nadějí na obrácení". Na panském dvoře v Cerhenicích a Ratenicích bylo z 38 lidí pouze 9 katolíků. Jaká povolání se tehdy na tvrzi a ve vsi vyskytovala? Hofmistr, kuchař, písař, sládek, zahradník, šafář, ovčák, pacholek, děvečka, kovář, ouředlník, kramář, sedlák, podruh, chalupník, tkadlec, tesař. Příjmení ještě nebyla obvyklá, křestní jméno doprovázela jen vyjímečně: Jan Tesař byl skutečně tesařem, Jiří Lenoch podruhem, tedy nádeníkem u sedláka, Matěj Kloud zahradníkem, Jan Svoboda sedlákem.

Opatření proti nekatolíkům znovu pokračovala po třicetileté válce. Na Kouřimsku už ve většině panství převládali katolíci, v Cerhenicích bylo více nekatolíků. Museli ukrývat protestantské knihy, občas pořádali tajně mše.
Berní rula z tehdejší doby uvádí, že nejvíce strychů půdy měl ze sedláků Pavel Bohanský (84), pak Lukáš Syrovej, Jan Jiřínek a další. Sedláků bylo celkem 15, měli dohromady 46 potahů, 55 krav, 24 jalovic, 84 ovcí a 37 sviní. Chalupníci, například Tomáš Čihař, pavel Kozel, Jakub Čert, Václav Hořčička další čtyři neměli potahy, ale 25 krav, 14 jalovic a 13 sviní. Dohromady jim úředníci napočítali necelých 60 strychů pozemků, stejně jako vlastnil třeba Mikuláš Němec nebo Jiřík Choděra. Jitro (strych) představoval 28,372 aru, ar je 100 m˛.

V roce 1661 začal psát dobřichovický farář Jiří Ignác Petricius Mšenský první matriku. Obsahuje jména pokřtěných dětí, jména snoubenců, kteří byli v kostele oddáni, i "Album mortis, to jest knihu poznamenání všech v Krista věřících dušiček, kteréž jsou... nad Dobřichovem prostředkem smrti z tohoto světa vykročily a tu při témž kostele své kosti složivše, na den svého oslavení očekávají". Časem setřelá místa jsou mnohdy nečitelná, některé zápisy téměř úplně zmizely. Zajímavé je procento nemanželských dětí, i přes veškeré tehdejší církevní i světské tresty (ztráta podílu na chalupě pro děvče "zmrhané", zápis incognito v kolonce pro otce). Alespoň jeden příklad z knihy křtů: Dne 19. Novembris 1679 pokřtěn syn Ondřej, otec poběhlý. Kmotr: Jiřík Charvát z Cerhenic, Jan Čermák z Malých Cerhýnek, Mandalena, Samuela Procházky dcera.

Kromě dobřichovického kostela, o němž se první zmínka objevuje již v roce 1352, byly soukromé kaple v radimském a cerhenickém zámku.

Vilém Střela neměl se ženou Johanou Ludmilou potomky. V roce 1667 prodal statek Štěpánov a usídlil se trvale v Cerhenicích. Roku 1678 se mu podařil mimořádný čin - u císaře Leopolda I. vymohl pro své poddané výsadu na čtyři trhy výroční (na svatého Matěje, Vojtěcha, Víta a Václava) a týdenní trh ve středu. Originál listu je uložen ve Státním okresním archivu v Kolíně.

V polovině prosince 1686 zrušil Vilém Oldřich Střela deset let starou závěť a nechal sepsat závěť novou. Pominul v ní své strýce Františka Oldřicha a Václava Norberta z Vchynic a tetova a statek Cerhenice a Ratenice, část Nesměně i Kravařský mlýn odkázal Adolfu Vratislavovi hraběti ze Šternberka, pánu na Zásmucích, Hošticích, Maloticích a Pučerách. Proč k nečekané změně došlo? Důvodem byl dlouholetý spor, který vedl Vilém Oldřich Střela kvůli dědictví po svém bratru Rudolfu Václavovi, který zemřel svobodný už v roce 1650 a odkázal Krasoňovice jezuitům a Krucemburk s Libodřicemi své sestřenici Marii Alžbětě Berkové z Vchynic. S tím Vilém Oldřich Střela nsouhlasil, u zemského soudu svůj nárok prosadil, dvorní kancelář však rozhodnutí jeho bratra potvrdila. Na soudní výlohy obětovala hodně peněz i Johanna Ludmila Střelová. Konečné rozhodnutí mělo neblahý vliv na její zdraví, posléze onemocněl také Vilém Oldřich Střela. Proto se v nové závěti rozhodl pominout veškeré příbuzenstvo a odkázal své jmění člověku cizímu. V dobřichovickém kostele kromě toho složil částku, za kterou bude každý pátek a sobotu za jeho duši sloužena mše. Nařídil také, aby šest chudých poddaných z jeho panství dostalo týden co týden po sedmi krejcarech. Za to se museli každou sobotu před obrazem Panny Marie na schodišti cerhenického zámku modlit růženec. Pán na Cerhenicích zemřel jako poslední svého rodu roku 1689.

Po smrti hraběte Adolfa Vratislava ze Šternberka začátkem září 1703 zdědil Cerhenice jeho syn František Damian. K panství patřily chmelnice, tři rybníky, tři mlýny mimo Cerhenice, několik krčem a domy v Cerhenicích, Dobřichově, Radimku a Přebozech. V roce 1718, rok před smrtí Františka ze Šternberka, sídlili v Cerhenicích jen hospodáři, kteří měli různý počet strychů půdy. Řemeslníci měli chalupy na Novém Městě, mezi nimi i švec Jan Friedštejnský, předek slavného zápasníka Gustava Frištenského.

V roce 1718 lehlo celé městečko popelem, říká Josef Tůma v Pamětech osad na Kouřimsku. V nálezu Tereziánského katastru, soupisu poddanské půdy z roku 1719, je však uvedeno, že městečko vyhořelo jen částečně. Katastr uvádí 18 hospodářů, díky výhodné poloze na vídeňské zemské silnici 13 řemeslníků, jednoho šenkýře na panské hospodě a 6 chalupníků. Chmelnice měla v roce 1713 rozlohu 2,2 strychu, vinice však byla podle zmíněného katastru již 24 let pustá a zarostlá travou.

Nástupcem hraběte Františka Damiana se stal František Filip hrabě ze Šternberka. Když dospěl, ujal se 12. října 1729 Zásmuk, Chocenic, Častolovic i Cerhenic s Ratenicemi a připojil k nim také Břežany. Žil většinou v cizině, kde zastával důležitá vyslanecká místa. Jeho manželka Leopoldina nechala v roce 1734 za 1052 zlatých postavit na Beránku kostelík sv. Jana Nepomuckého. Hlavní oltář z roku 1853 představuje sv. Jana Nepomuckého, kterému je kostel zasvěcen, po jeho stranách jsou sochy sv. Václava a sv. Leopolda. Nad vchodem a na hlavním oltáři nalezneme znak hraběnky Leopoldiny ze Šternberka a hraběte Františka Filipa. Jeden zvon pocházel z roku 1747, druhý byl přelit ze staršího puklého zvonu. Kostel vysvětil v roce 1735 poděbradský děkan Antonín Gottfried Molinari.

O pískovcovou sochu Panny Marie na náměstí se v roce 1745 také zasloužila Marie Leopoldina ze Šternberka.

Císařovna Marie Terezie chtěla v Praze na Hradčanech založit Ústav šlechtičen a rozhodla, že bude podporován z výtěžku hospodaření panství Cerhenice, Karlštejn, Ledeč a Milín. Byl určen pro „chudobné šlechtické slečny z vyšších stavů“. Proto koncem listopadu 1757 pověřila hraběte Filipa Krakovského z Kolovrat a ten cerhenické panství za 230 000 rýnských zlatých od hraběnky Leopoldiny ze Šternberka, která zastupovala svého muže hraběte Františka Filipa, zakoupil.

V berní rule, soupisu pozemků za účelem zdanění, zahrnoval velkostatek 1171 strychů půdy, 19 osedlých (sedláků) a 5 míst – Cerhenice, Ratenice, Radimek, Blinku a Nučice. V červnu 1757 proběhla bitva u Kolína. Z vrchu u Nové Vsi ji sledoval i král Friedrich Falcký. Rakouský maršál Leopold Daun zvítězil nad pruským králem, který ztratil na 13000 mužů. Den se stal "znovuzrozením habsburské monarchie" a přinesl i osvobození Prahy z nepřátelského obležení.

O rok později, 17. července 1758, se v Cerhenicích narodil průkopník české historiografie, básník a prozaik, znalec hudby, překladatel, správce strahovské knihovny a archivu a člen Královské české společnosti nauk Jan Bohumír Dlabač.

V roce 1791 začala stavba nového cerhenického zámku. Žádné podrobnější zprávy nebo doklady o stavbě se v archivech ani odborných publikacích zatím nepodařilo nalézt. Jiné prameny uvádějí dokonce letopočet 1770 nebo 1797… Soupis šlechtických rodin, jejichž příslušnice žily v pražském Tereziánském ústavu šlechtičen, zmiňuje známá jména, například rod Kinských z Vchynic a Tetova, Kolowratů Krakovských, Lažanských, Martiniců, Radeckých, Schaumburgů, Vratislavů z Mitrovic, Žerotínů. Některé šlechtičny mohly v letním období pobývat na cerhenickém zámku.

Za selského povstání v březnu 1775 táhli sedláci od Pardubic ku Praze a udeřili také na cerhenský zámek. Přinutili vrchnostenské úředníky, aby jim vydali potvrzení, že na poddaných už nebudou vyžadovat žádnou robotu. Povstání uspíšilo vydání robotního patentu Marie Terezie v roce 1775. Následně byl vydán příkaz, aby všechny pozemky a luka při císařských, nadačních a městských dvorech byly rozděleny na menší usedlosti. Týkalo se to také cerhenického a ratenického dvora. V roce 1789 byla robota nahrazena peněžitými dávkami. Tehdy bylo obvyklé, že sedláci robotovali s koňmi tři dny v týdnu a od svátků sv. Jana do Václava museli vykonávat ruční robotu rovněž tři dny v týdnu. Chalupníci robotovali ručně dva a půl dne týdně, domkáři a podruzi 13 dnů v roce. O novém robotním systému (podle ředitele císařských panství a dvorního rady Františka Antonína Raaba se mu říkalo raabovský nebo také raabizace) se zmiňuje písmák František Vavák z nedalekých Milčic ve svých Pamětech: Dne 28. prosince 1776 v sobotu oznámeno na zámku poděbradském i na jiných císařských panstvích, že již od nového léta všecka robota přestane a více odbývati se nebude. A k roku 1777: Na zdejším panství i jiných císařských panstvích ti, kteří ode dvorů pole rozebrali, na překot sobě stavení stavěli… v kraji tak vznikla řada nových vsí.

Roku 1791 vydal Josef II. toleranční patent o náboženské snášenlivosti. V Cerhenicích se tak svobodně přihlásilo k evangelické církvi 6 obyvatel s rodinami. Před vydáním patentu byli evangelíci označováni jako kacíři nebo bludaři. Například v roce 1771 byl pro podezření z příslušnosti k jiné církvi tvrdě vyslýchán švec Vojtěch Sojka z Cerhenic. Navštívil ho jezuita Vít Šantl a zabavil Špalíček Kašpara Motěšického ukrytý ve střeše a Modlitby s přípravou k smrti Jana Tasicia, schované v posteli pod slámou. Ve stejném roce sdělil dobřichovský farář biskupské kanceláři do Prahy, že Jan Mirovský z Ratenic se přiznal k přechovávání a čtení kacířských knih a že svého činu hořce litoval. K přechovávání zakázaných českých knih se přiznala také vdova po Martinu Mendlovi z Cerhenic.

Císař Josef II. býval lidem nazýván osvíceným a pokrokovým panovníkem. Jedním z jeho významných činů bylo zavedení nového katastru, který dostal jméno josefínský. Cílem bylo zavedení popisných čísel všech usedlostí a označení pozemků a lesů topografickými čísly.Ve starých pozemkových knihách bylo například pole Jana Němečka označeno tak, že "leželo mezi polem Matěje Kolaříka a loukou vdovy Haramzový" nabo louka Františka Bradáče se nacházela "mezi panským vrchnostenským polem a porostlinou Jana Králíčka". Usedlosti na venkově nesly jméno prvního známého držitele gruntu, i když se třeba z obce již dávno vystěhoval, nebo jeho rod ve vsi vymřel.
V Cerhenicích začalo pořizování katastru 22. června 1785. Pro zavedení katastru Josefa II. byly pořízeny zvláštní knihy, do nichž zapisovali úředníci v přítomnosti zůstupců obce všechna data, získaná měřením. Cerhenickou obec zastupoval Jan Mezkař, rychtář, Pavel Vlasák, starší obecní a tři zvolení zástupci - Matěj Honejsek, Matěj Taránek a Jan Kopecký. Poslední dva neuměli psát. Do knihy bylo zapsáno popisné nebo topografické číslo, jméno držitele usedlosti nebo pozemku, výměra podle sedláků na sáhy, výměra úřední na jitra a sáhy s udáním výnosu obilí na měřice (žita, ovsa, ječmene a pšenice), výměra luk s výnosem sena a otavy na centýře, výměra vinic a lesů s výnosem dřeva měkkého nebo tvrdého.

Cerhenice byla obcí katastrální, připojenou obcí Radimek. Pro názvy pozemků byla vybrána jména již vžitá a po staletí používaná. Samotné měření bylo poměrně nepřesné, úředníci používali latě dlouhé jeden sáh a řetízku dlouhého 10 vídeňských sáhů. Výsledky každodenní práce museli večer podepsat zástupci obce a vrchnosti. Dnešní popisné číslo 1 však nemusí označovat nejstarší dům v obci. Úředníci totiž postupovali tak, že za základ popisu domů označili jeden dům na náměstí nebo návsi a od něho pokračovali s číslováním většinou dokola kolem návsi tak, až přišli opět k domu označenému číslem 1. Když dokončili práci na návsi, očíslovali domky, stojící porůznu v jiných částech obce.

Z dobřichovického kostela vycházela několikrát do roka náboženská procesí do Cerhenic a Ratenic. Například 7. května 1826 zaznamenal tehdejší farář do pamětní knihy: Srdečná radost byla to pro mě, že lid katolický tak hojně a horlivě této pobožnosti se zúčastnil. Celý předcházející týden každého dne na sta kajících k sv. pokání přistupujících se počítalo, a pak při procesí takové množství lidu bylo, že první pod vrchem u Cerhenic a zadní pod vrchem u Dobřichova byli a všichni po dvou v řadách největším pořádku šli.
Do roku 1843 se městečko rozrostlo na 130 domů a 815 obyvatel. V blízkosti Ratenic, na území bývalého Domeckého rybníka, bylo 1. října započato se stavbou železnice. Zásluhou ředitele statku Jakuba Webera a dobřichovského faráře Karla Hůlka byla na pozemku vrchnosti postavena nová dvoutřídní škola.

< zpět | strana 2 | dále >

Poloha

    přidat fotografie