Puklice (obec) [5445]

První známky osídlení krajiny na Českomoravské vrchovině se začaly objevovat koncem dvanáctého století. Nejstarší historické prameny se ještě nezmiňují o Puklicích, ale o okolních obcích - Brtnici, Bransouzích a Přibyslavicích. Osou osídlování se staly zemské stezky, které vedly přes brody a přístupnější lesy. Nejznámější byla Haberská stezka, která postupovala od Prahy přes Čáslav, Kolín, Habry, Havlíčkův Brod, Jihlavu a dále se stáčela k jihu. Tato stezka neměla stálý tvar, trasa se měnila podle typu roku a stavu povrchu půdy. Podle zřetelných stop z dvanáctého století vedla přes dnešní Kosov, Studénky a Příseku. Podél této cesty vznikla ve 12. a 13. století mnoho obcí.

Nejstarším dokladem, na kterém jsou uvedena jména okolních obcí je listina z r. 1233, kterou je předávána Jihlava spolu s okolím klášteru Porta .Coeli Předklášteří. Zde se uvádí jména Doubkov, Bransouze, Malé, Příseka, Panská Lhota a Uhřínovice. V roce 1289 se poprvé objevuje v archivních materiálech zmínka o hradu Rokštejnu.

První zápis o existenci obce Puklice pochází z roku 1318, avšak podle zkušeností historiků se odhaduje vznik o šedesát až sedmdesát let dříve. Studénky se připomínají poprvé v roce 1360, tj. dříve než Luka a Přímělkov /1378/.

Název obce Puklice se poprvé ocitá na listině, kterou český král Jan Lucemburský potvrzuje směnu Puklic a Petrovic Janovi z Řečice. Před tímto datem byly Puklice majetkem olomouckého biskupství, které zastupoval Konrad I. Název obce vznik1 podle současného výkladu tim, že se tak označovali lidé Pukla. Vyjadřovaly se tím majetnické vztahy. Byl psán většinou německy /Puklowitz, Puklitz, Puklovitze, Puoklitz, Pucklitz/, v dnešní podobě byl poprvé uveden až v roce 1846.

Jan z Řečice držel puklické panství do roku 1327, kdy umírá. Protože zemřel bez potomků, přechází jeho majetek podle tehdejšího práva na samotného krále. Jan Lucemburský dal připsat na podzim roku 1327 panství Jindřichovi z Lipé. V té době patřil k Puklicím i Jeclov, Brádlo, Petrovice a Beranov.

Páni z Lipé měli ten to kraj v držení přes sto let, ale sami zde nikdy nebydleli. Správu této oblasti dávali do pronájmu /např. Jindřichu ze Žebráka/.

Dalšími majiteli byli Beránkové z Petrovce /Petrovic/. Eliška z Petrovce měla podíl i na opravě minoritského kostela v Jihlavě, kde je dodnes její znak.

V roce 1521 prodávají Beránkové puklické panství "osobě neurozené" - Františku Hordarovi, který pocházel ze zbohatlé patricijské jihlavské rodiny. Jeho děd Štefan i otec Wolfgang provozovali kloboučnickou živnost v Židovské ulici v Jihlavě.

V roce 1535 získává František Hordar od pánů z Lipé celé panství do svého vlastnictví. Při této příležitosti se poprvé uvádí zmínka o puklické tvrzi. Roku 1537 byl František Hordar povýšen do šlechtického stavu /dále se uvádí Hordar z Puklic/. Oženil se s Amálií Doupov-covou z Doupova, se kterou byl po smrti pochován v petrovickém kostele, kde je dodnes místo jejich posledního odpočinku označeno masivními kamennými deskami. Hordarové obhospodařovali Puklice 130 roků. Do tohoto rodu patřil i protestant Vít Hordar, který zažil Bílou Horu. Pro své přesvědčení byl pronásledován a posléze mu byly zkonfiskovány tři čtvrtiny majetku. Zbyl mu jen statek Puklice.

Dalším majitelem byl od roku 1673 Jakub Manuel z Trümmlu - zbohatlík po třicetileté válce. Měl jednu dceru, se kterou prešel majetek na další rod, který představoval Vilém Karel Woderborn /někdy psaný Waderborn/.

Od roku 1731 sedě1 na puklickém statku František Adam Grisl z Grislova, po jeho smrti vládla panství jeho žena Marie Kateřina Říkovská z Dobřic, po ní její neteř Maxmiliána Malovcová z Malovic.

Syn Maxmiliány Jan /na puklickém statku od roku 1784/ prodává panství v roce 1807 Ottu Skrbenskému z Hříště. Po něm držel Puklice jeho syn Otto rnladší, též majitel dvora v Jeclově. Tento dvůr prodal později petrovickému mlynáři Michalu Rychnovskému. Za doby Skrbenských byla v roce 1848 zrušena feudální panství. Od tohoto roku je obec spravována volenou samosprávou.

Majitelem statku a zámku se roku 1878 stává Karel, hrabě z Blankensteinu. Jeho syn Jan prodává v roce 1892 velkostatek za 141 000 zlatých Miloslavu Peškovi. Posledními majiteli zámku i velkostatku se stávají v roce 1905 Fischmannovi (1905 - 1916 ... Siegfried Fischmann, 1917 - 1942 ... Richard Fischmann).

Z jihlavských městských knih /dochované jsou od roku 1356, dřívější shořely/ můžeme vyčíst mnoho zajímavostí, týkajících se složení puklického obyvatelstva v samých počátcích založení obce.

Nejstarší doložené jméno je uvedeno v knize z roku 1360. Jedná se o Pesco de Puklicz. Zde je uvedeno v souvislosti s prodejem polí Nikolau de Studnitz /1360 - Matheus de Puklicz, 1361 - Stoklas de Puklicz, 1365 - Blahut de Puklicz, atd./

V roce 1369 /na foliantu 1. městské knihy č. 64/ je uveden judex de Puklicz, rychtář. Je to nepřímý důkaz o existenci samosprávy, to znamená, ze Puklice byly v té době již větší obcí.

Velký úpadek prožívá obec v době husitských válek, dále potom koncem 15. století, kdy táhli krajem Uhři, kteří ničili, co se dalo. Připisuje se jim i úplná zkáza hradu Rokštejna.

Další neblahé období pro obec představuje doba pobělohorská, švédská okupace Jihlavy v létech 1645-47. Po skončení třicetileté války bylo třeba začít nově hospodařit. Proto byla ke zjištění podmínek pro vyběr daní za vlády Habsburků /v roce 1678-79/ prováděna vizitace. V Puklicích byly v té době ze 13 usedlostí 4 pusté - představuje to značný ubytek obyvatelstva.

Během dvou století se však obec dále rozvíjela, jak dokazuji zápisy městských knih při sčítání obyvatel:

v roce 1842 - 789 obyvatel,
v roce 1869 - 996 obyvatel a 125 domů,
v roce 1880 - 920 obyvatel a 131 domů /z toho 874 Čechů a 46 Němců /
v roce 1890 - 1037 obyvatel a 132 domů /připojeny Petrovice - 72 občanů a 13 domů/

Od 15. století žila v Puklicích silná židovská komunita. Místní židovský hřbitov je považován za jeden z nejstarších na Moravě. Nejstarší náhrobní kámen má letopočet 1426. Někdy se uvádí i rok 1421, ale pravděpodobnější je rok 1426, kterému se připisuje vyhnání židů z Jihlavy.

Poloha

přidat fotografie