Bukvice (obec) [5324]

Bukvice se nachází v Královéhradeckém kraji, pod památným poutním kopcem Loretou, jihozápadně od Jičína. Vesnička je zasazena do malebného prostředí Jičínské pahorkatiny v těsném sousedství Českého ráje. Bukvice patří prokazatelně mezi nejstarší obce v regionu. O jejím stáří svědčí nejen dochované písemné záznamy, ale i její název – Bukvice (původně Bukovice), je odvozen od plodů buků, kterých v těchto končinách byly v dávných dobách plné lesy. Ves sama se rozkládá podél okresní silnice Jičín – Libáň. Jádro obce se nachází kolem nynějšího rybníčka s paprsky podél cest směrem k Veliši, Střevači a severovýchodně směrem ke Křelině. Obce s názvem Bukvice jsou v Čechách pouze dvě. Naše Bukvice a Bukvice poblíž Trhových Svin.

Naši předkové budovali k obraně svého území vyvýšená hrazená místa, čili hrady. K takto chráněnému území naše ves bezpochyby patřila také (leží uprostřed valů z této doby – rozpadlých valů češovských a prachovských). Kraji, který byl osídlen jediným kmenem, se říkalo župa a jeho vládce byl župan. První známá župa, k níž naše ves nejspíš přináležela, byla župa Železnická a jediné dochované jméno župana z té doby je Cacc, zaznamenané v klášterních listinách z roku 1180. Když byl postaven hrad Veliš (ve 2. pol. XII. stol. Zdeňkem I. z Valdštejna), dostala se Bukvice pod jeho správu stejně jako obce a panství k němu náležející. To, že se o Bukvici nemluví dříve, je způsobeno tím, že zde nebyla fara. První písemná zmínka o Bukvici je tedy ze dne 12. března 1327 v královském listě Jana Lucemburského, jímž zastavil panu Benešovi z Vartenberka hrad Veliš s městem Jičínem a vesnicemi, mimo jiné i Bukvicí. Majitelé obce se střídali tak, jak šel čas, přičemž za zmínku jistě stojí, že roku 1337 přešla Bukvice dědičně na rod Vartenberků, poté byla ve vlastnictví rodu Trčků, Albrechta z Valdštejna a od roku 1634 do roku 1848 byla v majetku rodu Schliků. Po zrušení roboty v roce 1848 je Bukvice svobodná ves. Současný charakter uspořádání je dán postavením stavení okolo rybníčku ve středu vsi. Vsi tohoto typu se nazývají okrouhlicemi. Hlavní usedlosti okolo rybníčku patří k nejstarším, výběžky směrem k severovýchodu, východu a jihozápadu jsou původu mladšího. Není vyloučeno, že Bukvice měla v dávných dobách obytná stavení, která nejsou zapsána ani v nejstarším katastru, tím méně jsou zakreslena v pozdějších katastrálních mapách. Ovšem nejstarší katastr uvádí u několika čp. název „Pod Chalupaty“. Chaloupě znamenalo asi tolik, co barák. Zároveň však zmíněný katastr namísto baráčník uvádí zahradník – ten, který by měl vlastnit jenom zahrádku a ne pole. Ovšem v naší vsi žádní zahradníci zapsáni nejsou. Výraz „Chalupata“ byl tedy jen místní a zároveň podporuje názor na existenci těchto chalup – baráků. Pojmenování barák (baraque) se u nás ujal až po Napoleonských válkách a označoval stan. Z několika stavení – chalup, se postupem času obec rozrostla natolik, že (jak uvádí katastr Rolla) těsně po třicetileté válce měla celkem 16 čísel popisných (4 statky, 5 půllánů, 7 chalup). Pílí a nezměrnou usilovnou prací našich předků docházelo k postupnému zúrodňování a rozšiřování obdělávané půdy a zároveň také přibývalo chalup a lidí v nich. Tak např. v r. 1920, kdy proběhlo sčítání lidu, bylo v Bukvici 50 domovních čísel a žilo v nich celkem 253 obyvatel.

Poloha

přidat fotografie