Smržovka (město) [5309]

Od 40. let 19. století vznikaly ve Smržovce spolky jako houby po dešti. Mezi mnohými aktivitami lze zmínit především mužský a ženský pěvecký sbor (1848, 1888), spolek veteránů (1867), sbor dobrovolných hasičů (1868), ochotnický divadelní spolek (1886), městskou knihovnu (1910), biograf (1912). V téže době byly položeny základy tělovýchově a sportu, na jejichž tradice dodnes Smržováci úspěšně navazují: r. 1868 vznikl tělovýchovný spolek Turnverein, dále cyklistický spolek (1896), pobočka Německého horského spolku (1898), tělocvična spolku Turnverein (1902), lázně (1909), sáňkařská dráha (1911). Úspěšně vzkvétalo i turistické zázemí, hotely, rozhledna na Černé Studnici (1905), apod. 1. světová válka (1914-1918) znamenala pro Smržovku stagnaci. Jako všude, i tady měla obec své padlé, ale válečné události ji bezprostředně nezasáhly, trpěla však nejenom válečným přídělovým systémem, ale i rekvizicí zvonů (1917) pro výrobu zbraní. Po vzniku Československé republiky v r. 1918 navázeli Smržovští úspěšně na předválečný vývoj. Ze správního hlediska se nic podstatného nezměnilo, Smržovka patřila nadále do okresního hejtmanství Jablonec nad Nisou a do soudního okresu Tanvald, kde byla nejlidnatější lokalitou. V prvních obecních volbách zvítězila sociálně demokratická strana. Nárůst zájmu o bižuterii po 1. světové válce přináší do Smržovky další obchodníky a především práci. Sportovní aktivity bylo možno provozovat na nových prostorách, bylo vystavěno kupř. fotbalové hřiště (1920) či sportovní hřiště založené Dělnickým tělocvičným spolkem (1925), k rekreace sloužily i Vzdušno-světlo-sluneční lázně (1924). Ve Smržovce žilo v té době cca 7 tis. obyvatel, z nichž byly asi tři čtvrtiny Němců a čtvrtina Čechů. Ovšem hranice mezi Čechy a Němci nebyla v našem městě nikdy přesně vymezená. Žilo zde mnoho lidí, kteří hovořili plynně oběma jazyky. Jejich národnostní cítění kolísalo a někteří se vůbec nestarali o to, ke kterému etniku vlastně patří. Za Rakouska-Uherska však ve Smržovce nebyly žádné české školy, neexistovaly české spolky. Někteří čeští rodiče posílali své děti do české školy do Tanvaldu. To se po vzniku Československa změnilo. V roce 1919 byla ve Smržovce zřízena dvojtřídní česká škola, v roce 1920 byla rozšířena o další třídu. V následujících letech vznikla i česká měšťanská škola a škola mateřská. Postupně byly zakládány české spolky. Především to byla tělovýchovná jednota Sokol, Dělnická tělovýchovná jednota DTJ. Tyto tělovýchovné spolky a také Turnverein se staraly nejen o tělesnou zdatnost svých členů, především mládeže, ale také o výchovu ideologickou a národní.Všechny spolky pořádaly veřejná vystoupení. I když takovou akci opačná strana vždy sledovala poněkud nevraživě, až do roku 1938 nedošlo při takových příležitostech k vzájemným střetům a potyčkám. Češi a Němci pořádali své slavnosti. Češi si připomínali např. výročí upálení mistra Jana Husa, a především státní svátek 28. říjen – vznik Československé republiky. Městem procházel průvod s hudbou. V něm vynikali především příslušníci československých legií (československých jednotek bojujících na straně Dohody v 1. světové válce proti Rakousku a Německu) odění zejména do francouzských, italských nebo ruských uniforem, většinou s řadou vyznamenání na prsou. Němci pořádali především národopisné slavnosti. 1. máj slavily české i německé levicové strany, především sociální demokraté, každá zvlášť. Jen komunisté měli jeden společný průvod pro obě národnosti. V prvních komunálních volbách po vzniku republiky zvítězila sociální demokracie. V dalších komunisté a až do roku 1931 byl ve Smržovce komunistický starosta. Pak ho ve funkci starosty vystřídal příslušník DNSAP (odnož německé fašistické NSDAP). Jelikož měla tato strana v programu destrukci Československa, byla počátkem 30. let zakázána. Místo starosty byl vládou na městský úřad dosazen vládní komisař, český podnikatel Josef Vobicka. Dominantní roli mezi obyvateli Smržovky však sehrály především vztahy sousedské, které byly někde lepší, někde horší, tak jako v každé jiné obci, a tlumily tak rozpory rázu sociálního i národnostního. Bylo samozřejmé, že na všech veřejných místech (na úřadu, poště atd.) bylo možno bez omezení komunikovat česky i německy. Ve 20. letech 20. století byla Smržovka prosperujícím městem s vysokou zaměstnaností. Vzkvétal průmysl textilní, sklářský a na něj navazujícící průmysl bižuterní. Výrobky byly z 90% určeny na export. V porovnání se sousedním Německem, kde ve 20. letech minulého století byly hospodářské poměry nuzné a kde hyperinflace dusila jakoukoli ekonomickou aktivitu, byly zdejší hospodářské poměry dobré a začínající irredentistické postoje nacházely u německého obyvatelstva pochopení zatím jen minimální. Po vypuknutí světové hospodářské krize došlo ke zvratu. Zdejší výroba, závislá na exportu, byla mnohem více postižena už od počátku r. 1930 než vnitrozemí. V sousedním Německu se po převzetí moci Hitlerem díky rozsáhlému zbrojení začala ekonomická situace naopak stabilizovat. Když již v polovině 30. let krize v celém světě pomalu ustupovala, praktikovaly mnohé státy, např. USA, Francie, Velká Británie, ale také Německo, na nichž byl export zdejšího zboží závislý, ochranářskou politiku. To vedlo k tomu, že se bižuterní průmysl silně rozvíjel i v mnoha jiných zemích, mnohdy jako výsledek průmyslové špionáže na Jablonecku, ale často též s pomocí zdejších odborníků, Čechů i Němců. Nevalná hospodářská situace byla jedním z důvodů nespokojenosti velké části německého obyvatelstva. Konrad Henlein, vedoucí Turnvereinu, přeměnil postupně tuto organizaci v irredentistickou politickou stranu Sudetendeutsche Partei – SdP. Jeho snahy byly nakonec korunovány Mnichovskou dohodou (1938), kdy spojenci Československa, Francie a Velká Británie, podlehly nátlaku Hitlera a souhlasily s připojením českého a moravského pohraničí. V říjnu 1938 se Smržovka stala součástí Velkoněmecké říše, její župy zvané Sudetengau. Velká část českého obyvatelstva tehdy opustila Smržovku. Německo pak rozpoutalo 2. světovou válku (1939-1945). Po jeho porážce rozhodli představitelé vítězných mocností na konferenci v Postupimi o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska. Tak se tomu stalo i ve Smržovce, většina německého obyvatelstva jí musela opustit. Tyto události poznamenaly pochopitelně tvář města jak po stránce etnické struktury, tak po stránce hospodářské. Již po válce začalo docházet k socialistickému znárodňování veškerého průmyslu, tento proces byl dokončen po komunistickém převratu v r. 1948. Ona doba tzv. reálného socialismu neumožňovala jakékoliv projevy hospodářské podnikavosti jednotlivce, i když ani toto období nelze hodnotit z hlediska rozvoje jen negativně, sklářský i textilní průmysl oblasti se rozvíjel a navázal na tradici předválečné výroby. Smržovka si podržela věhlas hlavně na sportovním poli, sáňkařským sportem. V roce 1976 byla dokončena nová betonová sáňkařská dráha na evropské úrovni a smržovští rodáci získávali ocenění na světových soutěžích. Od roku 1989 jsme svědky nového vývoje Smržovky.

(Zdroj: Muzeum místní historie Smržovka, PhD.Jan Pařez)

přidat fotografie