Smržovka (město) [5309]

Po polovině 18. století stálo ve Smržovce již 143 domů. S osvícenskými reformami císařovny Marie Terezie (1740-1780) a jejího syna, císaře Josefa II. (1780-1790), který dokonce r. 1766 Smržovku navštívil, se mnohé ve Smržovce počínalo měnit. Dochází k číslování domů (1771), objevuje první městský chirurg (1777). Podle Schallerovy Topografie Čech z r. 1786 měla Smržovka již 333 popisných čísel, což svědčí o rychlém rozmachu. Podobu panství před rokem 1848 zachytil ve svém popisu Čech J. G. Sommer. Celková plocha panství byla téměř 14300 jiter ( = 8 229,65 ha). Z toho necelé dvě třetiny tvořil bývalý dominikál, tedy půda, která patřila a byla spravována výhradně majitelem panství, respektive jeho úředníky. Dominikál ve své velké většině také zůstal po revoluci v r. 1848 v rukou bývalého majitele celého panství, na rozdíl od rustikálu, půdy před r. 1848 obdělávané poddanými. V r. 1833 tu žilo 2550 obyvatel v 471 domech, v r. 1848 2975 obyvatel v 515 domech, v r. 1878 4551 obyvatel v 670 domech. Revoluční rok 1848 způsobil pád patrimoniálního systému, který soustřeďoval veškerou správní a soudní moc nad obyvatelstvem jednotlivých panství do rukou jejich majitelů. Staré územní dělení podle panství a statků bylo zrušeno a výkonu správy se ujal stát, který zřídil síť okresů soudních, finančních, politických. I ve Smržovce bylo zvoleno obecní zastupitelstvo, prvním starostou se stal Anton Fischer (1850). Původně bylo sídlo okresního úřadu ve Smržovce, ale kvůli nevhodnosti prostor bylo přeneseno do Tanvaldu, při dalších správních změnách v tomto okresu Smržovka i nadále setrvala. Tehdy byl také ke Smržovce připojen Jiřetín pod Bukovou, jenž se jako obec osamostatnil až v r. 1992. Po roce 1848 také docházelo k dalšímu rozmachu průmyslu. Nepříznivé přírodní podmínky byly příčinou, proč se tu v minulosti nevyskytovali velcí držitelé půdy a proč byla úrodná země rozparcelována na řadu drobných kousků. V těchto hospodářstvích byla jediným kusem dobytka většinou jedna kráva nebo koza. Proto tu byl dostatek volné pracovní síly, nezbytné k průmyslové výrobě. Ta již ve zmíněném roce dosahovala pozoruhodného rozsahu. Šlo především o sklářství. Rozsáhlé lesy odedávna poskytovaly dřevo, nezbytné ve velkém množství pro provoz sklářských hutí jako palivo i jako surovina na výrobu potaše. Později se tu začaly vyrábět malé skleněné výrobky, které se postupně prosadily i na světových trzích. Šlo zejména o výrobu skleněných perel a korálků a také broušení skla (první zpráva o brusírně 1753). Skelná huť vyráběla hyalitové sklo, malované sklo, bižuterii, lustry, a dále tu byla továrna, kde byly jednotlivé druhy galanterie sestavovány. Celkem pracovalo kolem r. 1848 v této oblasti 14 mačkářů, 40 foukačů skla, 1579 brusičů, dále zde byli zaměstnáni zlatiči a jiní specialisté. V dílně na výrobu lustrů pracovalo 1923 osob. K tomu lze ještě přidat 4 malíře porcelánu. O obchod s tímto zbožím v místě se staralo 8 obchodníků, ovšem dálkovým obchodem se jich zabývalo 56. Jiným odvětvím, které mělo kořeny v minulosti, bylo tkalcovství. Len, jemuž se v oblasti dařilo, bylo nejprve podomácku zpracováván, po zrušení lnářských tkalcovských cechů (1784) se tkaní stalo volnou živností a postupně se byl pohlceno tovární výrobou. Rozšířilo se i na jiný materiál, a tak se Priebschova přádelna bavlny (zal. 1834) posléze stala největším textilním podnikem v zemi. V minulosti byly průmyslové podniky vesměs poháněny vodní energií, kterou dodávala říčka Kamenice, později i párou a elektřinou. Sklářství bylo také hlavní příčinou rozmachu Smržovky. Zatímco před r. 1774 byla ještě vesnicí, v roce 1849 se stala tržištěm (Marktplatz) a první jarmark neboli výroční trh se konal ještě téhož roku. Na konci prosince 1868 byla Smržovka povýšena císařským rozhodnutím a ministerským výnosem na městys (Marktgemeinde). V roce 1905 se pak dočkala statutu města a obdržela městský znak. Spojení rychle se rozvíjejícího sídla se světem zprostředkovávala nejprve pošta, pak krkonošská silnice vedoucí od Jablonce na Tanvald (1848-9). V r. 1875 byla postavena železniční trať Tanvald-Železný Brod, do Smržovky však byla zavedena až v r. 1894, kdy byl otevřen nový úsek včetně proslulého viaduktu. V obci byly zřízeny spořitelny a bankovní filiálky (Obecní spořitelna, Občanská záložna, Kreditanstalt der Deutschen, Zemědělská úvěrová banka pro Čechy, Česká průmyslová a hospodářská banka), Smržovka byla plynofikována (1897) a zřídila si elektrické osvětlení ulic (1900). Obecní úřad (radnice) byl postaven r. 1866. Byla tu umístěna policejní stanice (zal. 1870), úspěšně se rozvíjelo německé školství. Stála tu lékárna, telegrafní a telefonní úřad a chorobinec. Průmyslový rozvoj však měl i druhou, méně přívětivou tvář. Celkové špatné životní podmínky nejchudších vrstev, způsobené první velkou hospodářskou krizí v 70. letech 19. století, které zapříčinily vlnu emigrace, se projevily i zde, a z okolí Smržovky se vystěhovalo do Brazílie několik set osob zhruba ve třech vlnách v letech 1872, 1873 a 1876. Pracovní podmínky ve fabrikách také vedly k nespokojenosti zaměstnanců. Nejvýznamnější ze stávek se odehrála v r. 1890, kdy se jí účastnilo 2000 brusičů a na jejíž potlačení byla povolána policie i armáda. Do sbírek a darů na pomoc nejpotřebnějším přispěl i Theodor Desfours částkou 1000 zl. Ve Smržovce byla podpora přidělena 664 osobám. Převratné změny se dotkly i společenského a kulturního života. Ve Smržovce působila řada osobností, z nichž nejvýznamnější byla vynikající překladatelka české poezie, především Vrchlického, česko-německého původu Marie Kwaysserová (1849-1913), historik, genealog, zakladatel muzea a kronikář Josef Meissner (1878-1970), a židovská rodina Weisskopfů.

< zpět | strana 2 | dále >

Poloha

přidat fotografie