Smržovka (město) [5309]

Smržovka je obec, která má dnes 3550 obyvatel a zhruba 1200 budov. Leží v Jizerských horách v Libereckém kraji, při říčce Kamenici na silnici mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem, v nadmořské výšce 585 metrů. Její jméno vzniklo substantivizující příponou -ka z přídavného jména smržová, tj. hora, porostlá lesem, v němž roste hojně smržů. Němečtí osídlenci, pozvaní majitelem panství, toto jméno slyšeli, ale správně jej nepochopili a spletli je s názvem husitské zbraně smržovky neboli řemdihu, což byla palice, která měla na tlustém konci železné paprsky nebo špičky a vzdáleně byla podobná smrži. Německy se proto nazývala Morgenstern (= hvězda jitřenka; později byl tento název přenášen na věci, jejichž podoba byla srovnávána s jitřenkou). Pod vlivem českého jména byl teprve v 2. pol. 17. století vkládán do německého jména smysl Morchel = smrž. Tak se dostal smrž na obecní pečeť a vždy častěji bylo psáno Morchenstern místo Morgenstern. Ve znaku je smrž dodnes, stejně jako dvě zlaté hvězdy, připomínající jitřenku. Vznik Smržovky je spjat s počátky kolonizace Jizerských hor v 1. polovině 16. století. Prvotní osídlenci hovořili německy, neboť většinou přišli z německé strany Krušných hor, ale od počátku tu žily obě hlavní etnické skupiny v Čechách, jazykově česká a německá, vedle sebe jako poddaní českého krále, podílely se na přeměně lesnatých kopců na zemědělskou půdu a sdíleli spolu nepřízně osudu i šťastnější období rozkvětu. Území v tehdejším Boleslavském kraji, na němž Smržovka vznikla, bylo součástí panství Semily, jež ještě v 15. století vlastnil český šlechtický rod Valdštejnů, poté Smiřičtí. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) bylo panství Smiřickým zkonfiskováno a r. 1622 byl do jeho držby uveden Albrecht z Valdštejna. Od r. 1635 se vlastníkem Smržovky stala hrabata Desfoursové, později Desfours-Walderode, a ta ho vlastnila až do r. 1848, značnou část pozemkového vlastnictví pak v modifikované podobě jako velkostatek až do konce 2. světové války. Stejně jako jinde v Čechách, i na semilském a později po jeho oddělení na smržovském panství, si majitel, který zosobňoval vrcholnou autoritu, najímal na výkon nejrůznějších správních funkcí zaměstnance, především z řad nižší šlechty a měšťanstva. Tito úředníci spravovali panství po stránce soudní, ekonomické a fiskální. Samospráva byla původně organizována kolem rychet. Rychtáři, kteří byli nejenom nejnižšími úředníky vrchnosti, ale zároveň představiteli samosprávy, měli k výkonu své funkce k ruce několik vesnických konšelů. A právě Smržovka byla jedním z míst, kde se rychta nalézala, první známý rychtář byl Christian Posselt v r. 1647. V r. 1683 tu byl zřízen vrchní soud pro celé panství, smržovský rychtář se nazýval vrchním rychtářem. Co víme o ostatních obyvatelích? Ze soupisu poddaných podle víry z r. 1651 se mnoho konkrétního o panství Semily nedozvíme. Je však jisté, že obyvatelstvo bylo v předbělohorské době z největší části protestantské, a částečně zůstalo i po vypovězení evangelického faráře po Bílé Hoře. Dřevěný katolický kostel byl postaven až v závěru Třicetileté války (1618-1648). Tehdy už se obyvatelstvo začalo vlivem rekatolizačního procesu více či méně dobrovolně přiklánět ke katolicismu, jediné legální konfesi v zemi. Počty obyvatel v jednotlivých lokalitách můžeme zjistit lépe až z Berní ruly, prvního českého pozemkového katastru, který byl pořízen v následujících letech. Ta uvádí, že se na panství Semily nacházela 2 městečka a 19 vesnic. Berní rula ale zachycuje jenom ty obyvatele, kteří vlastnili nějaký zdanitelný (tedy nemovitý) majetek. Podle ní bylo ve Smržovce 19 sedláků, 15 chalupníků a 12 tzv. zahradníků. Obyvatelé Smržovky se také často přiživovali vykonáváním řemesel, což byla nutnost, daná malým výnosem půdy v horské oblasti. Nejčastější řemeslo bylo tkalcovství, tkalců je ve Smržovce zachyceno 8, ale také také soustružnictví. Již tehdy ovšem v okolí Smržovky působila řada skelných hutí, které stály na počátku slavné éry smržovského skla. V roce 1662 bylo smržovské zboží odděleno od semilského panství, r. 1678 se z ní stal svěřenský statek (tzv. fideikomis). Po požáru hospodářského dvora s pivovarem se na počátku 18. století začalo budovat nové hospodářské a správní centrum vrchnosti včetně tzv. Zámečku, jež sloužil jako letní sídlo vrchnosti. Vedle stál dům pro úřednictvo, kde byla i vrchnostenská kancelář. Ten byl v roce 1974 zbořen i s pivovarem. V blízkosti ležela ještě další hospodářská stavení. Podle Tereziánského katastru, který vznikal od druhé dekády 18. století, patřil k smržovskému statku ještě Tanvald, Lučany nad Nisou, Nová Ves nad Nisou, Horní Černá Studnice, Janov nad Nisou, Jiřetín pod Bukovou, Albrechtice, Mariánská Hora, Antonínov, Horní a Dolní Maxov, Josefův Důl a Horní Josefův důl, Karlov, Hrabětice a Desná. Ve Smržovce tehdy bylo 87 hospodářů. Charakteristika hospodářské situace není příznivá: „Pole jsou špatná, kopcovitá a kamenitá, nelze je orat, ale jen okopávat. Poddaní na ně vynášejí hnojivo v putnách. V neúrodných letech je zde velká bída a velké kontribuční nedoplatky“. Nejen neschůdný terén, nevhodné složení půdy, ale také drsné horské podnebí způsobovalo, že bonita polí byla označena jako nejhorší. Jako „adminikula“ čili možné přilepšení je uváděno především dobytkářství, předení a různé komerční možnosti. Ještě tehdy bylo tkalcovství nejzastoupenějším řemeslem. Co se týče vrchnostenského hospodaření a majetku, pivovar měl produkci 388,5 sudu piva ročně. Byly tu také panské hospody, sklárny a masné krámy. Původních 7 mlýnů (z toho jeden obecní ve Smržovce) bylo rozmnoženo po r. 1721 o dalších 8, jeden z nich opět ve Smržovce. Oba smržovské mlýny pracovaly na nestálé vodě. Zatímco v předcházejím období byli smržovští farníci odkázáni na faráře ve Bzí, od r. 1736 byla při kostele sv. Michaela archanděla zřízena vlastní fara. Původní kostel byl přestavěn v pozdně barokním slohu v 2. polovině 18. století. Po Tolerančním patentu (1781) se otevřely dveře i protestantským vyznáním. První evangelický kostel byl ale ve Smržovce vystavěn až r. 1903.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie