Vracov (obec) [5027]

Název Vracov je původu velkomoravského nebo pozdějšího, základem jeho jména je jméno Vrac, zdrobnělina utvořená od osobního jména Vratislav. Vracov byla tedy původně osada náležející nějakému Vracovi. Budovatele pozdně gotického Vracova je třeba hledat mezi Přemyslovci. Naznačuje to okolnost, že se roku 1231 uvádí Hodonín a Bzenec jako opěrné body hradských obvodů královny Konstancie, která je držela jako své věno. Zásluhu o Kostel z jižní stranynové uspořádání Vracova je nutno připočíst této původem uherské královně, která se zasloužila o zřízení kostela sv. Vavřince na nově vytýčeném náměstí.

Hospodářský význam vracovské obce byl v polovině třináctého století takového rázu, že Přemysl Otakar II. zapojil Vracov do nové správní organizace břeclavského kraje. V souvislosti s odstupem města a hradu Břeclavi do zástavní držby Viléma z Hustopečí byl vyhlédnut Vracov za středisko správního obvodu pro jihovýchodní Moravu. Příchod krajských úředníků byl proveden po roce 1264. Podle nového svého střediska se zval tenkrát břeclavský kraj i krajem vracovským.

Vracov se stal na dobu několika desetiletí sídlem krajského soudu (úřadu cudaře). V roku 1268 dlel na místní tvrzi i král železný a zlatý - Přemysl Otakar II. Obec byla i s tvrzí v královském majetku. Později ve Vracově sídlil i správce Komory moravské. Prvním komorníkem moravským na Vracově byl Bohuslav z Pernštejna, posledním pak pan Soběrej z Hvězdic. Slibný rozvoj vracovské obce ovlivněný přítomností krajského správního střediska byl však brzy narušen zřízením nového městečka v sousedním Bzenci, kde za krále Václava II. bylo vytýčeno pod kostelem rozsáhlé náměstí. Bzenec byl postaven pod ochranou nově zřízeného gotického hradu na strmém kopci nad náměstím a kostelem. K přenesení sídla krajských úřadů z Vracova do Bzence došlo patrně za neklidných dob po vymření Přemyslovců, kdy náležitě vynikly výhody, které poskytoval úřednictvu nově zřízený hrad. Výhody bzeneckého hradu dovedl ocenit především král Jan Lucemburský.Proto dobu kolem roku 1310 můžeme považovat za údobí, kdy se do popředí dostává Bzenec zásluhou svého hradu. Tím se Vracov stává součástí bzeneckého panství. Po odchodu krajských úřadů do Bzence nepřišel Vracov o všechny před tím získané výhody. Zůstal městečkem jako dříve a jeho obyvatelé se zvali měšťany. Obec měla svou vlastní pečeť »Tři věže na cimbuří«. Kolem konce 13. století se datují začátky vracovského vinařství. Ve 14. století se vinice značně plošně rozšířily. Bouřlivé události patnáctého století narušily značně nejen život ve Vracově, nýbrž i na bzeneckém panství.

Bzenecký hrad se stal za tažení Prokopa Holého na Moravu v letech 1427-1428 středem útoků husitského vojska, které jej dobylo a úplně zničilo. Největší pohromy na Bzenecku způsobily teprve česko-uherské války. Městysem se stal Vracov v roce 1517 spolu s obdržením práva várečného. Bzenecké panství vystřídalo hodně majitelů až ho nakonec roku 1587 zdědil hornoslezský šlechtic Kašpar Pruskovský z Pruskova na Hradci a Šemnicích. Bzenecké panství se tak stalo na dobu dvou století majetkem této rodiny, která ovlivnila historii bzeneckého panství a tím i samého Vracova. Kašpar Pruskovský byl především hospodářským podnikatelem. Rozšiřoval své hospodářství a potřeboval nové pracovní síly a proto se rozhodl pro rozhojnění pracovních sil povoláním německých i jiných usedlíků z poněmčených krajů v Horním Slezsku, Kostel ze severní stranykde měl panství Pruskov a Šemnice.

Na kolonizaci Vracova měli též podíl i četní jedinci z řad německé emigrace, která se od poloviny 16. století usazovala na Moravě. Potřeba, aby u kostela byla větší sakristie stejně jako i kamenná věž, která kromě svého poslání měla mít i strážní funkci, přiměla Vracovské někdy na předělu 16. a 17. století k tomu, aby přistavěli renesanční věž. Populační poměry ve Vracově podle stavu z roku 1604 byly narušeny vpádem Bočkajovců na Moravu, kdy Bzenec i okolní osady byly vypáleny a obyvatelstvo zčásti pozabíjeno a odvlečeno do otroctví. Největší pohromy ve Vracově způsobila první léta války třicetileté, zejména vpád Betlena Gábora na jižní Moravu v říjnu 1623. Důsledkem těchto vpádů bylo, že vracovské obyvatelstvo značně prořídlo a že bylo nutno povolávat opět cizí osadníky. Noví příchozí byli z poloviny české a z poloviny německé národnosti. Pro vracovské příští generace bylo důležité, že zde česká většina dovedla strávit všechny německé příchozí tak, že se nakonec počeštili.

Poloha

přidat fotografie