Starý Poddvorov (obec) [5007]

Dnešní obec Starý Poddvorov leží v úrodné oblasti jihovýchodní Moravy, nedaleko hranic se Slovenskou republikou. V historických dobách šlo o kraj hraniční, který často strádal válečnými událostmi. Slovanské osídlení je zde nicméně doloženo již v 9. století, v době, kdy celé území kolem nedaleké řeky Moravy představovalo centrální oblast Velkomoravské říše. Nálezy hrobů na katastru dokazují osídlení také v 11. a 12. století.

V té době šlo již patrně o vesnici, která se nazývala Potvorovice a jejíž areál se dnes nachází na katastru Nového Poddvorova. Ves se poprvé objevuje v písemných pramenech v letech 1220 a 1228, kdy patřila nedlouho předtím založenému cisterciáckému klášteru na Velehradě ( u Uherského Hradiště). Cisterciáci vesnici patrně osadili německými kolonisty.Ve vsi stál kostel a klášterní dvůr, celá vesnice byla s největší pravděpodobností opevněna valem s palisádou a příkopem, jak je dodnes částečně patrné. Ještě v roce 1422 vesnice existovala, v roce 1482 však již byla pustá. Zanikla buďto za husitských válek ve 20. nebo 30. letech či za válek s Uhry na koci 60. let 15. století.

Pozemky zaniklé vesnice dali velehradští cisterciáci na konci 15. století do zástavy šlechtickým držitelům sousedních Čejkovic, pánům ze Zástřizl, Kunštátu a posléze Víckova. Roku 1559 se velehradský opat vzdal pusté vsi ve prospěch posledně jmenovaných zcela.

Po stavovském povstání připadlo na počátku 20. let 17. století čejkovické panství olomouckým jezuitům. Vinohrady zaniklé vsi Potvorovic začali po třicetileté válce užívat poddaní jezuitů. Rektor olomoucké koleje Matouš Zeidler roku 1674 povolil vinařům, kteří již po osmnáct let vinohrady obdělávali (tedy od roku 1656), další nájem vinic na hoře Krásná a připojil také vinice na hoře Světlé., to vše na čtyřicet roků. Roku 1714 jezuité nájem prodloužili, ale jen na tři roky. Vinaři si v dolních částech vinohradních pozemků začali stavět domky se sklepy (búdy) a v roce 1704 celkem 45 z nich obdrželo od jezuitů také část polností bývalé vesnice, každý po 20 staromoravských měřicích (zhruba 4,8 ha).

Polovina 19. století přinesla do obce nevídané změny. Zrušení poddanství a roboty, přímý důsledek revolučního roku 1848, a následný vznik samosprávného postavení obcí znamenalo, že starou vrchnostenskou správu Poddvorova, představovanou osobami purkmistra a rychtáře, nahradil volený úřad obecního výboru, v němž výkonnou funkci zastával obecní představený - starosta,, který spolu s obecními staršími (radními) řešil veškeré veřejné záležitosti. Poddvorov ovšem nezískal své obecní zastupitelstvo hned v padesátých letech 19. stolení. Obec byla zpočátku přičleněna k Čejkovicím a osamostatnila se teprve roku 1867.

Při sčítání lidu roku 1921 bylo ve 198 domech napočteno 450 mužů a 478 žen.Obec měla katastrální výměru 561 ha, 42 arů a 23 m², z níž ovšem patřilo 271 ha státnímu čejkovickému velkostatku, přičemž více než 161 ha z majetku velkostatku činily v Poddvorově lesní porosty. V obecních volbách v letech první republiky vždy vítězila konzervativní československá strana lidová, jejíž akcentované křesťanské zaměření odpovídalo silně religióznímu založení převážné většiny staropoddvorovských obyvatel. Z této strany také pocházel dlouholetý starosta obce Martin Hromek, jenž se velmi zasloužil zejména o stavbu dlážděné silnice, kterou obec již navýsost potřebovala. Silnice byla dostavěna v roce 1927. Po ní pak mohla být na trase Starý Poddvorov - Dolní Bojanovice - Hodonín několik let provozována první soukromá autobusová doprava.

Na podzim roku 1930 se započalo s elektrifikací obce z elektrárny v Dubňanech, svítit se ve vesnici začalo v následujícím roce, ovšem ne všechny rodiny si tehdy elektrickou přípojku mohly dovolit. V červenci 1931 pak byl v Poddvorově založen sbor dobrovolných hasičů, který se přidal ke starším obecním spolkům a organizacím - mj. ke katolickému tělovýchovnému sdružení Orel, ke Sdružení katolické omladiny či Svazu katolických žen.

Po osvobození Rudou armádou 14. dubna 1945 řídil obec namísto obecního zastupitelstva, rady a starosty místní národní výbor, podřízený Okresnímu národnímu výboru v Hodoníně.
Volby v roce 1946 vyhrála v Poddvorově přesvědčivě opět Československá strana lidová a obsadila místo předsedy národního výboru, jež zastával Bedřich Horňák. Poté, co v roce 1948 uchvátili moc v zemi komunisté, byl lidovecký předseda své funkce zbaven. V čele národního výboru se následně vystřídali dva komunisté, ale již v roce 1950 se stal předsedou nekomunista František Bortlík, a i po něm stálo v čele obce několik nestranických osobností.
Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno na nátlak z Okresního národního výboru a okresních komunistických funkcionářů. Jako v řadě dalších obcí na Slovácku, také v Poddvorově se režimu podařilo družstvo konsolidovat až koncem 50. let. I poté zde ale zůstalo několik samostatně hospodařících malých kovozemědělců.

Život v obci však neznamená jen střídání postav na radnici. Ta staropoddvorovská byla mimochodem dostavěna ve druhém roce války. Obec se nejen stavebním ruchem v průběhu let měnila. Bezprostředně po válce a znovu v 80. letech bylo nutné rozšířit hřbitov. V průběhu 50. let nahrazují prašné cesty dlážděné a později asfaltové silnice. Přes potok je postaven betonový most. Dokončena je elektrifikace obce, ale již koncem 60. let rozvody nestačí narůstajícímu počtu spotřebičů v domácnostech. Lidé si stavějí zejména od 60. let nové rodinné domy a přestavují ty staré, tradiční. Vznikají však také nové vinné sklepy se zděnými lisovnami, které nahrazují tradiční búdy a podtrhují proměnu obce. Postavena je i protipožární nádrž.

Měnili se také obyvatelé. Stále více si jich hledalo práci mimo zemědělství, například u naftových dolů, které v katastru obce začaly činnost za války. Práci v městě, mimo vesnici, umožňoval i rozvoj dopravy. V polovině 60. let projíždělo obcí 24 autobusů denně. Ještě v 50. letech se typický Poddvorák pohyboval v tradičním "selském" oděvu pěšky nebo na voze, v 60. letech už všichni muži chodí "po městsku" a ponejvíce jezdí na motocyklu, v 70. a 80. letech pak výrazně přibývá osobních aut. Místo obecního policajta má vesnice obecní rozhlas, v polovině 60. let jsou elektrifikované všechny domy a většina domácností vlastní také televizor.
V sedmdesátých letech utvořil Starý Poddvorov úředně jednu obec s Novým Poddvorovem. I ze sloučené pamětní knihy je však patrné, že vlastní identitu si obě obce zachovaly až do pádu režimu. Další efekt centralizačních tendencí pocítil Starý Poddvorov v roce 1987, kdy přišel o vlastní školu, vinu na tom ovšem mělo také snížení počtu dětí. Generální oprava školní budovy počátkem 70. let přitom představovala, vedle výstavby dvoutřídní mateřské školy a rekonstrukce části obce od zvonice (zvané Čekačka), jednu z nejvýznamnějších investic v obci v 70. a 80. letech 20. století. Ve stavebním ruchu této doby zaujaly vedle ostatních inovací, jakými bylo např. veřejné osvětlení, významné místo opravy dříve budovaných sítí. Rozšiřovala se kanalizace a budoval vodovod. S vodou měla obec již po válce setrvalé problémy, v 80. letech proto byl realizován projekt vodojemu.

Poloha

přidat fotografie