Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Uhelná Příbram (obec) [4956]



Počátky Uhelné Příbrami Podle obecní kroniky patří Uhelná Příbram mezi velmi staré osady, prý byla založena už koncem 11. století. Obec začíná jako strážní bod střežící Liběckou zemskou stezku při okraji pohraničního hvozdu mezi Čechami a Moravou. Upomínkou na to je místní název Strážný vrch. Tudy šla stezka a na podobných kopcích podél ní v případě vpádu nepřítele strážní zapalovali signální ohně.   Strážní zde bydleli i se svými rodinami a živili se uhlířstvím. Pálili v okolních lesích v milířích dřevěné uhlí a dováželi ho k hutím a do mincovny v Kutné Hoře. Z toho vznikl jak tradovaný původní název obce – Příbram Uhlířská pod Hochšteinem, tak její znak – lev který sekerou osekává větev. Pro rozvoj obce je významná skutečnost, že se stala střediskem uhlířů celé této oblasti, střediskem uhlířského tovaryšstva. Rozvoj uhlířství po roce 1200.

Ve 13. století dochází k náhlému rozmachu hornictví v oblasti Železných hor a Českomoravské vysočiny i k objevu nových bohatých stříbrných ložisek kutnohorských. A s tím souvisí zvýšená potřeba dřevěného uhlí.  Dřevěné uhlí potřebovali hutě a hamry, kováři, zvonaři, nožíři, konváři, kotláři, zlatníci, využití nacházelo i v bohatých domácnostech. Ale nejvíce ho bylo třeba v báňských provozech. Odborníci v uhlířském řemesle pravděpodobně přišli v rámci kolonizace spolu s havíři a hutníky odkudsi z německých oblastí. Zde si vyškolili pomocníky a následovníky, takže obce, kde se usídlili, zůstaly převážně české. Řemeslní uhlíři se usazovali ve vsích v lesnatých oblastech, kde mívali domky s domácím zvířectvem a s kouskem pole, jež obdělávali členové jejich rodin. Sama povaha jejich práce s sebou nesla jejich rozptýlení po krajině. Na druhé straně zde byla potřeba organizovat odbyt, proto bylo výhodné sdružit se v organizaci – uhlířskou korporaci. Dodávka uhlí tak mohla být vázána na podmínky, které musely být ze strany odběratelů brány vážně. Uhlíři pak sami zajišťovali i dovoz uhlí a domlouvali práva užívání cest. Uhlířské korporace měly svoje stanovy, svůj řád a ze strany panovníků právní subjektivitu a různá privilegia. Vznik uhlířského tovaryšstva bývá kladen do doby vlády Václava II., do let 1300–1305. Postavení Uhelné Příbrami po roce 1300

Nejstarší archivní zápis o obci pochází z roku 1355. Postavení Uhelné Příbrami mezi místními uhlířskými organizacemi bylo významné. Byla jejich řídícím centrem, byla nad jednotlivými organizacemi lokálního charakteru. A bohatla. Proto nepřekvapuje, že už ve 13. století je zde doložen farní kostel a že dle registru desátků papežských z let 1352–1405 náležela fara v Uhelné Příbrami k bohatším vesnickým farám děkanátu čáslavského. V té době došlo ke gotické přestavbě kostela a jeho gotická loď měla přibližně rozlohu lodi nynější. Šlo tedy v dané době o skutečně velký vesnický kostel. I to ukazuje na bohatou lokalitu. Uhelná Příbram patřila od starodávna až do 17. století jako poddanské městečko ke Žlebům. Roku 1356 údajně koupil žlebské panství, a tím i Uhelnou Příbram, král Karel IV (1316–1378). Počáteční období husitství po roce 1419 celý tento region prožíval velmi bouřlivě, je doložena aktivní účast uhlířů v bojích na počátku husitských válek. Z další etapy už o účasti uhlířů zprávy nemáme, války přinesly prořídnutí uhlířských usedlostí a dočasný útlum uhlířství. Uhelná Příbram a  Jiří z Poděbrad (1420–1471) V roce 1463 potvrdil král Jiří z Poděbrad privilegia, která dali uhlířům král Václav II., Jan Lucemburský a Václav IV., a ještě je výrazně rozšířil. Jde o nejzávažnější privilegium, kterého se kdy uhlířům na Kutnohorsku dostalo. Nazývá se proto „Aurea Carbonariorum Privilegia“ (Zlatá privilegia uhlířů). Kutná Hora s královskou mincovnou kvalitní uhlí nutně potřebovala a proto ta privilegia. Uhlíři byli například osvobozeni od placení daní, k převážení uhlí měli právo volit co nejkratší cesty, ve městech, do kterých přišli, měli prvý den právo nosit zbraň, meč nebo kord. Toho, kdo jim zůstal za uhlí dlužen, mohli na místě zatknout i bez rychtáře. Uhlíři měli monopol, uhlířské řemeslo se dědilo z otce na syna a stalo se jen málokdy, že by uhlíř vzal do učení někoho cizího. Součástí stvrzování privilegií je nejstarší dosud známé svědectví o tom, že Uhelná Příbram byla hlavním střediskem uhlířského tovaryšstva. Zároveň je tu nejstarší doklad o tom, že se uhlíři scházívali k jakýmsi valným shromážděním a místem, kde se tato shromáždění konala, byla právě Uhelná Příbram.

Ze sklonku vlády Jiřího z Poděbrad je známo, že 26. 2. 1469 na návsi pod lipou v tehdy zájezdní příbramské hospodě společně obědvali český král Jiří z Poděbrad a uherský král Matyáš Korvín. Den předtím spolu sjednali v Úhrově mír. Matyáš Korvín nocoval v Uhelné Příbrami, kdežto Jiří z Poděbrad v Úhrově. I Úhrov byla uhlířská obec a volba na tato místa padla zřejmě proto, že usedlosti zámožných uhlířů byly výstavnější a mohly poskytnout lepší ubytování královským družinám než poddanská obydlí v jiných vsích.  Roku 1483 byla ves povýšena na městys. Náboženské nálady po roce 1500 a úpadek uhlířství Od husitských válek i po roce 1500 zde nepochybně šlo o kraj ultrakvistický a později protestantský.

Velmi pozoruhodným pamětníkem této etapy zdejšího uhlířství je zvon Bartoloměj – současný umíráček ze začátku 16. století. Má výšku 35 cm a u koruny řádek nápisu. Jeho pozoruhodnost spočívá v tom, že nápis psaný gotickou minuskulí je citátem z písně, která se vyskytuje v husitských, ultrakvistických a protestantských zpěvnících až do počátku 17. století. Zní: „Pane Bože, dej svobodu všem, jenž tě milují.“ Nápis patrně vystihuje atmosféru uhlířství na samém začátku 16. století, jak byla výše zmíněna. (Na okraj budiž poznamenáno, že ve 2. světové válce ho tehdejší kostelník Bohuslav Jarolím z Uhelné Příbrami čp. 6 v noci s přáteli tajně sejmul a zakopal na své zahradě. Na věž byl znovu slavnostně vrácen 12. 5. 1945.) Na sklonku 1. desetiletí 16. století vzniká uhlířům konkurence. Je to snaha feudálů a svobodníků pálit uhlí ve vlastních lesích pomocí námezdních nebo robotních sil. Uhlířské protesty nepomáhají, a tak kolem roku 1530 mnoho uhlířů opouští zaměstnání a věnují se plně zemědělství a chovu dobytka. Kolem roku 1550 dochází k zániku uhlířského tovaryšstva. Ti, kdo u uhlířství zůstali, se dříve nebo později proměnili ze samostatných řemeslných výrobců v námezdní dělníky pracující pro feudální velkostatkáře nebo měšťanské nákladníky, kteří výrobu financovali a sami zajišťovali odbyt výrobků na trzích. Uhelná Příbram za třicetileté války 1618–1648

Doba pobělohorská (od 1620) je dobou opětného rozkvětu uhlířství. Cennými svědky zdejší historie této doby byly dva další zvony, které se bohužel nedochovaly. Oba byly zrekvírovány v 1. světové válce a na místě rozbity. Šlo o nejhonosnější zvony, jaké kdy Uhelná Příbram měla. Byl to zvon Michal z roku 1636 a zvon Václav z roku 1637. Tyto velké zvony jsou neklamným svědectvím o tom, že prosperita městyse Uhelná Příbram pokračovala ještě v 30. letech 17. století, tedy skoro 20 let od počátku 30leté války a přibližně 80 let od konce uhlířské slávy Uhelné Příbrami. V kamenném zdivu věže kostela jsou patrné střílnové otvory. Patrně se do 1. patra věže vstupovalo z lodi kostela a ze 2. patra věže se naopak vstupovalo do podkroví lodi. Tyto stavební úpravy jsou dokladem o obranném využití kostela, v době třicetileté války k podobnému opevňování církevních staveb docházelo.  Patro nad presbytářem mohlo sloužit jako útočiště nebo depozitář. V starších dobách byly při výkopech v okolí kostela údajně objeveny podzemní kanály či chodby, které ke kostelu směřovaly. Zdá se, že takto umožněná aktivní obrana se Uhelné Příbrami stala osudnou.

Je známo, že Uhelná Příbram byla velmi důkladně vypálena švédskými vojsky ve 30leté válce a že se z toho nikdy úplně nevzpamatovala. Rozhodně se jí nepodařilo obnovit prosperitu, která byla vypálením přerušena. Dokonce zde na čas zanikla i farnost. K vypálení městyse došlo po roce 1637. Od roku 1639 se na hradě Lipnici usadila švédská vojska generála Bannera. Ta odtud nepřetržitě podnikala vojenské nájezdy i do vzdálených míst. Pro kraj to byla pohroma. Několik měst na Německobrodsku v té době zažilo ničivé požáry. V případě Uhelné Příbrami šlo doslova o zničení. Švédové k tomu ale zřejmě měli pádný důvod. Farář Štěpán Sova píše ve farní kronice následující: „Ústní podání vypravuje, že ve 30leté válce kdosi z Uhelné Příbrami zastřelil ze zdejší kostelní věže plukovníka (Obrist) švédského vojska a že Švédové celou Příbramu vypálili. Před několika roky (píšu roku 1895) našli v lese nejen kosti člověka, ale i koně pohromadě a rezavý meč s příslušenstvím; byl to ten zabitý Švejda.“ Za této situace se devastaci Uhelné Příbrami nelze divit. Je otázka, nakolik utrpěl vlastní kostel. Zdá se totiž pravděpodobné, že vojsko po ztrátě velitele nemělo chuť dobývat obranné postavení na kostele. Pouze se mstilo. Určitý vhled do zdejší situace zhruba desetiletí po tomto vypálení vnáší úřední dokument z r. 1651: Soupis poddaných podle víry. Pro žlebské panství, ke kterému Uhelná Příbram patřila, ho zpracoval Václav Trochopaeus, hejtman panství. Uhelná Příbram je v něm jmenována „městečko“, tedy i v této době patrně byla městysem. V Soupisu je uvedeno, že v Uhelné Příbrami bydlelo celkem 70 lidí. Rodin zde bylo 22, dětí do 15 let bylo 24, starší 50 pouze 3. Jako katolík je uveden pouze Václav Špatenka, rychtář, 49 roků. Všichni ostatní (včetně všech příslušníků jeho rodiny) jsou uvedeni jako nekatolíci. Ve třicetileté válce bylo městečko téměř zničeno. Berní ruly z roku 1653 uvádějí v obci pouze 9 usedlých hospodářství, 6 vznikajících a  24 hospodářství pustých, opuštěných, kde pole ladem leží. Uhelná Příbram od roku 1752 a Dobřenští z Dobřenic Jako poddané městečko náležela Uhelná Příbram v 17. století Trčkům z Lípy a patřila ke Žlebům. Od té doby se v držení vystřídalo mnoho pánů. Posledním majitelem tohoto panství byla staročeská šlechtická rodina Dobřenských z Dobřenic, její větev sídlící v Úhrově. Uhelná Příbram vlastnila od r. 1752. Tento rod má velkou zásluhu na vzkříšení zdejších institucí. Roku 1760 nechali Dobřenští přestavět zdejší zpustlý starý gotický kostel z roku 1350–80, zasvěcený sv. Michaelu Archanděli. Dobřenští zachovali v presbytáři pěknou klenbu ze žeber, nesenou konsolami s panely, neporušená okna hrotitého oblouku a opěráky. Sakristie a loď byly zbarokizovány úplně, vznikla kostelní loď s kruchtou a s neckovou klenbou, barokní sakristie, barokní postranní portál lodi a západní průčelí s pilastry a římsami. Datum úprav 1760 je na prvním svorníku v kněžišti.

Roku 1762 nechala Marie Anna Dobřenská zrekonstruovat budovu  staré přízemní fary z r. 1383, vzniklá jednopatrová fara stojí nedaleko vchodu do kostela. Roku 1765 byl zbudován nový (současný) hlavní oltář kostela. Zpředu na oltářní menze se nachází sdružený znak manželů: barona Václava Dobřenského z Dobřenic a jeho manželky, baronky Marie Anny Dobřenské roz. kněžny Desfours (defúr) et Adien. Tato Marie Anna byla patronkou zdejšího kostela a záduší. Nad svatostánkem se nachází obraz Panny Marie s Ježíškem, který je kopií renesančního originálu. Pozoruhodný je kovový nástavec rámu tohoto obrazu. Roku 1774 byly postaveny varhany. Jejich stavitelem byl Václav Švykovský z Nového Rychnova.  Svědčí o tom nápis uvnitř varhan. Tento historický nástroj je zatím jediným zjištěným dílem tohoto varhanáře v královéhradecké diecézi. Varhany byly v letech 2000–2003 kompletně restaurovány.

Oltář i varhany jsou zapsány ve státním seznamu movitých kulturních památek. Dne 11. května 1795 byla Uhelná Příbram majestátem od krále uherského a českého Františka I. povýšena na městys s právem konání výročních a dobytčích trhů. Pod farou na horním konci náměstí byl postaven v druhé polovici 18. století hostinec. Patřil jako dominikální velkostatku Úhrov a sloužil jako zájezdní hostinec formanům, dovážejícím zboží; na jeho dvoře byly velké podjížděcí kolny a stodoly. Uhelná Příbram po roce 1800 Kolem roku 1800 se tedy Uhelná Příbram plně vzkřísila ze zničení Švédy na konci 30leté války. Ale už to není bohatá Příbram Uhlířská, která měla zcela jiný základní zdroj obživy než obce v okolí. Do svého vypálení žila z bohatství získaného tisíciletou tradicí pálení dřevěného uhlí a tím, co s touto činností souviselo. Změna se promítla i do jejího názvu, z Příbrami Uhlířské se změnila na Uhelnou Příbram. Stává se jednou z větších obcí chudého zemědělského kraje, a je významnější jen díky tomu, že je střediskem nejrůznějších řemesel. Sdružená cechovnice místních řemesel, která je umístěna ve farním kostele nad jeho hlavním vchodem, těch řemesel zachycuje 12. Jejich existence zde měla samozřejmě vliv na složení obyvatelstva a skýtala obživu většímu počtu lidí než pouhé zemědělství v okolí.  

Počátkem devatenáctého století bylo v Uhelné Příbrami 18 statků a 18 chalup, ostatní lidé byli bezzemci. Vlivem neutěšených hospodářských poměrů v létech 1875 až 1890, byla většina usedlostí rozdělena a rozprodána tak, že po roce 1900 zůstaly pouze čtyři statky, za to však vzniklo více menších hospodářských usedlostí, k nimž si majitelé pomohli docházkou za výdělkem do průmyslových měst. Vyučování školní mládeže je v obci zaznamenáno od roku 1690. Umísťovalo se po staveních, kde právě byla větší místnost, až r. 1878 byla postavena ve středu městyse na rozhraní Městečka a Obce nákladem 13.958 zlatých nová jednopatrová prostorná škola, ve které se vyučuje dodnes. Na její postavení odprodala obec část obecních pozemků u Nejepína. V dolní části obce stál velký dvoupatrový lihovar patřící panství Úhrov-Uhelná Příbram, postavený v r. 1833. Zanikl proto, že se líh odtud musel vozit koňskými povozy na dráhu až do Kolína. Opuštěné budovy chátraly, až konečně r. 1901 byl lihovar zbořen. Válka tehdejšího Rakousko-Uherska s Pruskem v roce 1866 rozrušila trochu obyvatelstvo, neboť zde přešli také Prusové, ale nezanechala žádných větších následků. Ovšem cholera, která přišla po této válce, si vyžádala oběti, zemřelo zde na ni 81 lidí. Jak jsme zmínili, posledním majitelem panství Úhrov-Uhelná Příbram byl rod Dobřenských z Dobřenic, který měl i patronaci nad zdejším kostelem. Dobřenští bydleli v zámku Úhrově, panství jim patřilo až do roku 1889. Městys po roce 1900 Ještě po roce 1900 byl život v obci úplně jiný, než dnes. Do konce 19. století převažovaly v obci nízké chaloupky s malými okny a s doškovými střechami. Teprve od roku 1910 se některá stavení kryla tvrdou krytinou, převážně taškami. Často byla obytná část roubená z trámů a zděný byl spíše chlév. Ve stodolách byla uskladněna sláma, na půdách seno, v kůlnách a okolo chalup dříví a roští na topení. Nebezpečí požárů bylo veliké. Již v roce 1902 zde byl utvořen sbor dobrovolných hasičů, který měl 25 členů. S okolními obcemi byla v té době Uhelná Příbram spojena převážně polními cestami, patrně až od roku 1858 odtud vedla první skutečná silnice k státní silnici do Borku. V roce 1912 byla postavena silnice do Petrovic a ve stejném roce byla dokončena silnice do Nejepína vedoucí po navážce pod Kubíkem; do té doby se do Nejepína jezdilo přímější příkrou cestou vedoucí do kopce kolem kapličky. Silnice přes Jarošov do Vepříkova byla postavena v roce 1924. Tam, kde jsou nyní lesy Kubík a Hoštejny, bývaly obecní pastviny a obecní pastýř zvaný slouha tam pásl ovce a krávy; dobytek svolával k pastvě hlásnou troubou. Tyto pastviny se začaly osazovat lesem až od roku 1898. Obcí protékaly potoky, z kterých se brala užitková voda a ve kterých se napájel dobytek. V průběhu let byly některé z potoků svedeny do rour do kanalizace.  Pro pitnou vodu se chodilo do studánek a do několika studní, ve kterých měli dobrou vodu. Svítilo se svíčkami a petrolejkami, při mlácení obilí poháněly mlátičky buď žentoury tažené koňmi, nebo benzinové motory. Elektřina v obci nebyla.

Válka přivodila smutné poměry. Mobilisací r. 1914 byli povoláni, vedle stálého vojska, postupně všichni muži od 18ti do 50ti let, takže polní hospodářské práce povětšině dělaly ženy, starci a děti. Roku 1915 přišel soupis hospodářských plodin a zvířectva a nucené odvádění (rekvisice s vojenskou asistencí) obilí, brambor, dobytka a tuku, na to pak se vydávaly úřední poukázky dle počtu členů rodiny na chleba, mouku, cukr, tabák a podobně. Ženy, jejichž mužové byli ve válce, dostávaly jakési peněžité podpory a k tomu účelu tiskly se prozatímní válečné peníze a poukázky, kteréž postupně pozbývaly ceny. Roku 1919 přikročilo se ke kolkování peněz, aby se nahradily novým stálým platidlem. Československo

V roce 1921 byla zřízena obecní knihovna, měla 347 svazků knih. Roku 1929 byla zde založena jednota Sokol, měla 72 členů. V roce 1938 byla postavena sokolovna. Dramatický odbor Sokola pravidelně pořádal divadelní představení, která nacvičili místní ochotníci. V roce 1938 byla nejstarší obyvatelkou Prahy zdejší rodačka Marie Humpoláková, rozená Kvačková, bylo jí 100 let. Druhá světová válka 1939–1945 V roce 1943 přidělovalo se již všechno na poukazy a lístky, potraviny, obuv, oděv, prádlo, pohonné látky, palivo, svítivo, postroje, nářadí, stroje, umělá hnojiva, kuřivo i stavební potřeby, naproti tomu se z hospodářství zase odvádělo obilí, olejniny, brambory, seno, sláma, ovoce, mléko, vepřový a hovězí dobytek. Ceny na všecko to byly úředně stanoveny, ceny pod rukou byly až desateronásobné. Všeho byl nedostatek. V roce 1944 muselo být všecko obilí vymláceno do 15. prosince a které nepodléhalo setí a samozásobitelské dávce, muselo být za stanovenou cenu pro zásobování obyvatel odvedeno. Na zimu byli povoláni všichni muži, jež mají menší hospodářství, na kácení dříví do panských lesů pro válečné účely. Rovněž tak majitelé koňských potahů obdrželi příkaz k odvozu dřeva, klád a papíráku z lesů na pilu nebo na dráhu. Držely se zesílené hlídky, rovněž četnická stanice byla zde zesílena na 8 mužů, poněvadž v okolních lesích se objevili partyzáni. Dne 7. května 1945 měla být naše obec od německého vojska a oddílů SS vypálena, jelikož byla pokládána za partyzánskou obec. Byla už vojskem obležena, avšak přímluvy zdejších četníků a rychlý postup ruské armády ji zachránily. Spojenecké velmoci daly Německu ultimatum, aby dne 9. května 1945 o 1 minutě s půlnoci složili zbraně. Jelikož německá vojska tak neučinila, zahájili Rusové všeobecný útok. Dne 9. května o půl 10 hod. ráno ujížděly skrze naši obec v šíleném zmatku německé motorizované jednotky až do večera a ještě i druhý den. Nejdříve do odpoledne jezdily od Nejepína k Borku a Čáslavi, ale jelikož u Prahy byla již ruská vojska, ujížděli pak zase od Borku k Vepříkovu a na Habry. Chtěli se dostat do zajetí k americkému vojsku. Zanechali zde spoustu aut, vozů spálených a rozbitých, také spousty střeliva, potravin, šatstva, obuvi a různých civilních věcí. A celé stádo koní, kteří byli v lesích z vozů vypřaženi a puštěni do polí, kde byli postupně schytáni a rozděleni po staveních. Silnici z 50% zničili a i v polích nadělali hodně škod. Na to dne 12. května odpoledne táhlo skrze naši obec ruské československé zahraniční vozatajstvo od Nové Vsi k Dálčicům. Jeden prapor zůstal zde na noc a druhý den zase odjel. Odklizovací práce zahájil národní výbor ihned, avšak šly pomalu, zvláště odklízení granátů a pancéřových pěstí. Při těchto odklizovacích pracích přišel o život soused František Krátký z čp. 56, který byl při střetnutí partyzána s vlasovcem zastřelen z pušky. Po osvobození 1945 Mnoho z následujících věcí vybudovali občané Uhelné Příbrami vlastníma rukama, brigádnicky a zadarmo, ve svém volném čase. Bez jejich úsilí by to nebylo. V letech 1947–48 byl ve vesnici vybudován vodovod, byla sem zavedena elektřina a  byla dokončena její rozvodná síť. V letech 1949–50 byla silnice přes obec vydlážděna dlažebními kostkami, jezdíme po nich dodnes. Silnice do Pukšic byla vystavěna až v roce 1962. Od roku 1959 byl v obci budován rozsáhlý areál zemědělského družstva. V současné době jsou kravíny, sklady i dílny většinou prázdné, nový majitel objektu slibuje jeho oživení a nová pracovní místa. V roce 1960 byla dokončena nová jednopatrová budova úřadu městyse  spojená s hasičskou zbrojnicí. Budova je v současnosti nově opravena, část budovy je upravena na nájemní byty. Nedaleko jednopatrového státního obytného domu z roku 1924, ve kterém je i poštovní úřad,  byly postaveny v letech 1964 a 1987 dva jednopatrové domy pro členy zemědělského družstva, jeden se čtyřmi a druhý se šesti byty.    V roce 1985 byla otevřena nová budova mateřské školy doplněná školní jídelnou. V roce 2004 byla dokončena rekonstrukce historické školy doplněná přístavbou nového křídla. Školní jídelna i školka mohly být přemístěny přímo do školní budovy. Ve škole je nově umístěna i obecní knihovna s informačním centrem.   Opuštěnou budovu školky nový majitel adaptoval pro školy v přírodě a prázdninové pobyty dětí a mládeže.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Uhelná Příbram (obec) Havlíčkův Brod



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)