Jitkov (obec) [4886]

STRUČNÉ DĚJINY OBCE

V nejstarších dobách patřil Jitkov ke zboží Smila z Lichtemburka, který ji v roce 1269 vy-měnil s pohledským klášterem za vesnici Pňov u Nymburka.

V roce 1424 byl vypálen pohledský klášter cisterciaček husitskými vojsky při tažení na Ronov a Přibyslav a ves se z dosud neznámých důvodů objevila ve vlastnictví Beneše z Tupadel -1464.

Lukavečtí z Lukavce prodali ves roku 1536 Předbořským z Předboře, kteří zde postavili tvrz – poprvé se připomíná v r.1574.

Za vlastnictví Adama Náze z Chřenovic – 1581 – 1953 se poddaní dvakrát vzbouřili nejen proti hrubému zacházení, ale hlavně kvůli jídlu. Vymohli si na vrchnosti, aby ryby mohli dostávat k jídlu „jen“ pětkrát týdně.

Za Mitrovských z Nemyšle dosáhla tvrz svého vrcholu. Pod tvrz spadaly vesnice Jitkov, Oudoleň /Údolen/ a Slavětín /Slabatín/. Pavel Mistrovský z Nemyšle na Jitkově a Smylově tvrzi zemřel na místní tvrzi 30.března 1605 a je pochován v hrobce borovského kostela. Jeho syn bojoval s branným lidem r. 1620 v bitvě na Bílé Hoře a byl odsouzen k velké peněžní pokutě. Jeho dcera se provdala za Bořeně ze Lhoty a Jitkovský statek se stal součástí Vilémovského panství 1638 – 1676. Z této doby je velmi zajímavý soupis poddaných podle víry z roku 1651.

Komisaři od soudu zemského zřízení prodali ves r. 1676 Marii Magdaléně Dobřenské a ta ho za dva roky prodala Janu Ctiborovi Jenikovi Zásadskému z Gamsendorfu. Ten statek 17. července 1693 prodal Ferdinandovi, knížeti z Ditrichštejna. V tomto roce ukončil činnost místní pivovar, sladovna i pila. Z tvrze se stala sýpka. A s bývalým maji-telem odešlo na dvě desítky sloužících.

Za Ditrichštejnů sice tvrz upadala, ale velký hospodářský dvůr prošel kolem roku 1730 náročnou rekonstrukcí. Kolem roku 1830 byla bývalá tvrz zbořena. Při dělení majetku získala Jitkov hraběnka Terezie Herberštejnová a za dva roky ho prodala své sestře Klotyldě Clam-Gallasové. Po ní dědily dcery Eduardina Khevenhüllerová a Klotylda Festeticsová. Po smrti Eduardiny dědila část majetku včetně Jitkova neteř Eleonora Kinská.

V této době byl již dvůr pronajímán. V roce 1922 proběhla pozemková reforma a pozemky bývalého dvora byly prodány jednotlivým zájemcům.

Již od počátku 20 století ubýval počet obyvatel – 1.světová válka, hospodářská krize ve 30.letech, osidlování pohraničí po 2.světové válce, násilné zakládání družstev, rozvoj průmyslu ve městech a v neposlední řadě vynucené slučování obcí. Tak také naše obec ztratila v roce 1964 samostatnost. Za tato období klesl počet obyvatel z 560 až na necelých 190.

V roce 1990 byla využita možnost znovu se osamostatnit a tak po čtvrt století se znovu konaly volby do obecního zastupitelstva.

1.12.1997 převzal starosta obce z rukou předsedy sněmovny Miloše Zemana dekret o používání obecního znaku a vlajky. Motiv znaku a vlajky vzešel z historických událostí provázející dějiny obce. Naše obec byla založena Smilem z Lichtemburka, jehož znakem byli dvě zkřížené ostrve / nahrubo osekané větve napokos/ ve zlatém poli. Po třicetileté válce se v téměř zničené obci usadilo sedm svobodných sedláků / rodů/ a obec byla opět osídlena. Z této historické události byl do symbolů obce přijat lipový list, jako symbol české státnosti a slovanské sounáležitosti. Sedm lipových listů a sedm pruhů na vlajce je vzpomínkou na oněch sedm sedláků a znovuosídlení obce. A konečně zelená barva vyjadřuje lásku k přírodě kolem nás a tak též selský stav.

Poloha

přidat fotografie