Jedlá (obec) [4883]

Obec Jedlá se nachází se na křižovatce silnic vedoucí k Ledči n/S., Pavlovicím, Bělé a Chřenovicům. Její název zřejmě pochází od stromu jedle. Po staročesku se tento strom nazýval „jedla“. Podle toho můžeme soudit, že ves byla založena uprostřed lesů, v nichž byla jedle často zastoupena. V deskách zemských se uvádí jediný známý zeman Přibík z Jedle ( Prizbik de Gedle )v roce 1388. Další zprávy jsou až ze šestnáctého století. To již vesnice patřila k ledečskému panství. Roku 1545 do obnovených desek zemských vložila Markéta Ledečská z Říčan záznam o svém majetku. Mezi jinými se zde uvádí i ves Jedlá. Pak už dějiny vesnice byly těsně spjaté s ledečským panstvím. Ke vsi patřila i osada Dobrá Voda a samota Horečky. Lidé se zde vždy živili převážně zemědělstvím. Pěstovali obilí a chovali dobytek. Ten od jara do zámrazu pásl pro celou ves obecní slouha (pastucha).V Jedlé tuto práci od nepaměti zastávala rodina Dvořákova od rybníka. Dvořákovi zastávali i službu zvoníka a museli docházet pro poštu do Ledče. Za to vše několikrát ročně dostávali z každé chalupy materiální odměnu. Práce v zemědělství byla vždy tvrdá a zaměstnávala celé rodiny.

Po roce 1850 vznikl ve vesnici obecní úřad. Skončila robota a lidé si mohli alespoň trochu oddychnout. Ke konci roku 1884 si postavili na návsi litinový kříž. Vedle něj odedávna stával dřevěný sloup se zvonem. Teprve v roce 1913 zde byla postavena větší kaplička s věžičkou, do které byl zvon umístěn. O ten však přišli v roce 1917, kdy byl odebrán pro vojenské účely. Nový zvon o váze 22 kg byl zavěšen až v roce 1926. O tento zvon přišli obyvatelé opět za druhé světové války v roce 1942. Po skončení války byl do věže kaple pořízen nový menší zvon. Dnes se s ním zvoní při úmrtí obyvatel obce.

Většina zemědělců byla soběstačná. Pálili si i vápno na hnojení polí a pro stavební práce. Vápenec pálili v pecích vykopaných do břehu pole. Naposledy zde pálili vápno v roce 1883. O roku 1879 se začalo prodávat umělé hnojivo i v Ledči a Zbraslavicích. V Jedlé byli pokrokoví rolníci, kteří se nebránili nastupující moderní době. Společně si zakoupili v roce 1880 točící mlátičku na ruční pohon. Mlátičku muselo obsluhovat několik mužů. Až později koupili žentoury a těžkou práci obstarával zvířata. Po práci se mohli, hlavně muži, občerstvit ve dvou hostincích, u Františka Holoubka čp. 6 a Josefa Prchala čp. 13, který měl i trafiku. Pivo se do Jedlé dováželo z ledečského pivovaru.

V první světové válce nastoupilo ze zdejší obce službu dvacet sedm mužů. V roce 1918 museli narukovat i dva osmnáctiletí mladíci. Válka si i zde vyžádala oběti. Ke svým rodinám se nevrátili Josef Holoubek, Josef Tvrdík, František Tyrner a Václav Pospíšil. S velikou radostí přijali lidé zprávu o konci války a o vzniku samostatné republiky. Po obdržení zprávy, 29. října 1918 spěchali do Ledče zjistit nové zprávy a radovat se ze svobody. V roce 1919 byla na počest zrodu samostatné Československé republiky zasazena lípa Svobody. Naproti ní pak byla v roce 1935 zasazena lípa Švehlova. Ta dostala jméno po agrárním politikovi první republiky – Antonínu Švehlovi. Dodnes tu stojí pouze Švehlova lípa, protože lípa Svobody musela být poražena na příkaz německých úřadů v roce 1940. Děti docházely do školy v Chřenovicích. Obec si však vymohla vlastní jednotřídní expozituru školy v roce 1908. Ta se pak v roce 1914 stala školou samostatnou. Vyučovalo se v pronajaté chalupě čp. 1. Začaly také přípravy k postavení vlastní obecní školy. Válka však tyto plány odsunula. Jednání o stavbě se znovu obnovilo v roce 1920. Trvalo ještě šest let, než byla škola slavnostně 6. února 1926 otevřena. Ihned se v ní začalo vyučovat a vystřídala se v ní řada učitelů. Nezapomenutelný se stal Václav Zvoník. Ten založil obecní knihovnu, hrál s dětmi divadlo a pořádal ve vsi stromkové slavnosti, při nichž se vysazovali po vesnici a okolí nové stromky. V jedelské škole se vyučovalo až do roku 1973. V tomto roce byla pro malý počet dětí zrušena a děti pak dojížděly do školy v Ledči nad Sázavou.

V samostatné vlasti se započal rozvíjet i kulturní život. Jedelští si založili v roce 1921 divadelní sbor při místní osvětové komisi. Sehráli celou řadu českých her, které měli ohlas mezi obecenstvem. Vedl je divadelní nadšenec a lesní správce Alfréd Bernas. Soubor se udržel až do začátku druhé světové války. Obnoven byl po roce 1945. Ochotníci si postavili nové jeviště, bohatě vybavené s několika proměnami kulis. Ročně zde sehráli několik představení, se kterými zajížděli i do okolních obcí. Činnost souboru skončila nejen nedostatkem mladých lidí, ale i s nástupem televize. Civilizační pokrok se nevyhnul ani Jedlé. Petrolejové lampy byly vystřídány žárovkami v roce 1928. V tomto roce se podařilo do celé obce zavést elektrický proud. O lepší spojení se světem se počátkem třicátých let pokusil Karel Tušla. Zavedl první autobusovou linku z Ledče do Zbraslavic. Dosud museli lidé chodit k posázavské dráze do Chřenovic nebo k zastávce „ Pod hradem“. Po roce provozování této služby zanechal. Stav silnic byl velmi nedobrý a silně ovlivňoval technický stav autobusu. První silnice zde byla postavena již v roce 1880. Vedla z Chřenovic přes Jedlou a Bělou do Červených Janovic. Silnice z Jedlé do Ledče nad Sázavou se lidé dočkali až za jedenáct let.

Obec zaznamenala úbytek obyvatel. Při sčítání v roce 1930 zde bylo jednatřicet domů a v nich 119 obyvatel. Byl to úbytek 45 obyvatel od roku 1912. Těžké období pro obyvatele nastalo po německé okupaci. Velké dodávky obilí, masa a dalších potravin měly za příčinu i nedostatek potravin v obci. Práceschopní občané museli nastoupit na práci pro Říši. Byli nasazeni do vlašimské kapslovny, do dolů na Fiolníku a na ražení tunelu u Havlíčkova Brodu. Byla odvlečena i židovská rodina hajného Engelberta Veselky. Všichni si po skončení války oddechli.

Radost ale netrvala dlouho. Přišel rok 1948, který přinesl politický převrat. Podle sovětského vzoru se začala zakládat jednotná zemědělská družstva. V Jedlé bylo založeno v roce 1956. Dlouho se neudrželo a během dvou měsíců se rozpadlo. Příští rok však bylo založeno družstvo nové, do kterého již vstoupili všichni rolníci v obci. Ke zrušení ledečského okresu došlo v roce 1960. Obec se tak stala součástí okresu Havlíčkův Brod. V roce 1961 došlo ke sloučení místního JZD se sousedními družstvy v Chřenovicích a v Bělé. Za dva roky se sloučily i místní národní výbory – Jedlá, Chřenovice, Dobrá Voda, Bělá a Tasice. Další slučování jednotného zemědělského družstva proběhlo v roce 1975. Do tohoto centralizovaného družstva byly zahrnuty obce a osady Chřenovice, Jedlá, Bělá, Dobrá Voda, Tasice, Habrek, Obrvaň, Souboř, Vrbka, Sechov, Kozlov, Leština u Kozlova a Olešná. Přestože v minulosti ve vsi byly časté požáry, hasičský sbor zde byl založen až v roce 1958.

Velká změna nastala po změně politických a hospodářských poměrů v roce 1989. JZD se přeměnilo na zemědělské družstvo. Mnoho bývalých majitelů polí se přihlásilo o navrácení půdy. Na takto získané půdě však nechtěli pracovat, ale pouze ji pronajímat. Velká část obyvatel Chřenovic si přála návrat obecního úřadu do vesnice a tak v roce 1992 došlo k rozdělení obcí. K Jedlé, tak jako v minulosti, patří osada Dobrá Voda a samota Horečky. V obci nastalo mnoho pozitivních změn, i když nelze zapomínat řadu dobrých věcí, které se v obci v minulosti udělaly. Lidé mohli opět soukromě podnikat. Obec se dočkala i nového pohostinství – vinárny manželů Petra a Jiřiny Zvolenských v domě čp. 30 Současní představitelé obce se snaží o co největší zvelebení své vesnice, která má v současnosti devatenáct domů a šestačtyřicet obyvatel.

Poloha

přidat fotografie