Benešov nad Ploučnicí (město) [4745]

Současně s přestavbou Horního zámku buduje Fridrich v letech 1540 – 1544 pro nejstaršího syna Jana tzv. Dolní Zámek. Na místě staveniště stála řada měšťanských domů a špitál. Špitál byl přestěhován vně městských hradeb před děčínskou bránu a domy byly vykoupeny. Nový zámek byl dokončen v roce svatby Fridrichova syna. Do posledních let Fridrichova života spadá stavba tzv. Konojedského domu v zámecké ulici. I tento objekt byl napojen dřevěným mostem na chodbu vedoucí po hradbách ke kostelu. Od roku 1715 tak byl v domě špitál. Přes finanční problémy pokračovali bratři v dalších finančních podnicích. Patří mezi ně i rozšíření Dolního zámku o tzv. Volfovo křídlo. Jeho stavebníky byli Volf a Antonín. Dle nápisu na vstupním portálu byla stavba ukončena v roce 1578. Velkým tempem pokračovala za Salhausenů i práce na kostele. V západní části byla rozšířena oratoř o další dřevěné oratorium pro rodinu Starchedelů (v roce 1859 byla snesena). Roku 1554 byla opravena věž v nejvyšším patře. Roku 1555 zaznamenal pastor Schlegel ve své kronice tak prudkou vichřici, že strhla báň věže. Ta byla roku 1557 opět pokryta měděným plechem, takže nabyla dnešní podoby. Úmrtí Fridricha ze Salhausenu je podnětem ke stavbě Salhausenské kaple. Náhrobní desky jež zde nalézáme lze zařadit mezi nejcennější památky kraje. Roku 1554 je známá existence prvního pletaře, punčocháře Tomáše Jagera. A roku 1569 byla v Benešově založena papírna na speciální papír. 3. srpna roku 1571 postihl město požár, kdy se obětí plamenů stalo 46 domů a dvě městské brány. Oheň zničil i „Husitskou kapli“ na náměstí. Město v té době přichází o Velký mlýn, po té co byl těžce poškozen ledy přichází do rukou vrchnosti. Místo toho dostává město kus lesa ze starého Lammerova gruntu. Na potoce před Pražskou bránou zřídil magistrát roku 1530 lázně a příjmul do nich lázeňského. Tři valcha dávají tušit, že ve městě se zmáhají řemesla. Od 18. 12. 1547 můžeme registrovat hrnčíře, 1570 zámečníka. V dubnu roku 1620 umírá v Dolních Habarticích poslední Salhausen Antonín.
Dělení pozůstalosti Salhausenů, finanční problémy vedou k tomu, že v první polovině 17. století se Benešov dostává do rukou dvou mocných rodů – katolických Thůnů a Clary Aldrigenů. V období třicetileté války se na Benešovsku pravidelně střídají oddíly obou soupeřících stran. 1621 obsazuje město část Lichtenštejnského jezdeckého pluku, ty v roce 1623 vystřídal pluk vévody Holštýnského a v roce 1623 hradilo město po dobu 15ti měsíců veškeré výlohy oddílu španělských jezdců, ustanovených jako ochrana misionářů vyslaných z Doksanského kláštera.

V roce 1625 dochází v nedalekých Markvarticích k povstání poddaných proti poslednímu Vartenbekovi. Ten je na Červeném dvoře zavražděn i se svou manželkou. Povstání je potlačeno, vůdci popraveni.Celé okolí postihují represálie projevující se i silnou rekatolizací. Z Benešova odešlo do exilu 11 rodin. Ani další léta nebyla pro Benešov lehká. Roku 1631 – 1632 byly ve městě Jasové, které ještě roku 1632 vystřídali císařští a v roce 1634 Švédové. Ti ve městě řádili tak, že dle seznamu škod byl zámek popisován jako pustá budova a zrovna tak většina domů ve městě je vedena jako „pustá stavení“. Na vesnicích zchudlo 99 poddaných sedláků, 66 jich zchudlo natolik, že nemohli zaplatit své dávky. Na zmírnění situace přivezla sice vrchnost dobytek a obilí z císařských skladů, ale vzhledem k neúrodě dalších let si muselo město k zaplacení daní vypůjčit. Roku 1648 vymáhá švédské vojsko od města kontribuci ve výši 200 zlatých. Od zaplacení daní zachránilo město zpráva o uzavření míru. Po sečtení válečných škod v roce 1654 se došlo k částce 31 000 zlatých, zchudlo město i celé okolí. Město proto důrazně vyžaduje veškeré dávky a poplatky, které mu náleží. Dostává se do sporu se svou sousedkou Marií Magdalenou Paustovou, která si na svém panství zřídila vlastní výčep piva. Když např. benešovští zjistili, že farář Fleischmann skladuje cizí pivo, bylo mu toto odebráno a nepomohla mu ani stížnost k biskupovi a císaři. Město se soudilo např. i o prodej soli. Výrazně se v té době začal projevovat pletařský cech zastoupený Danielem Clementem, žádá roku 1656 o potvrzení cechovních privilegií. Jak si cechy svá práva hlídaly o tom svědčí záznam z roku 1652, který zakazuje pletení punčoch učiteli, který si tak přivydělával k živobytí.

Poddanské nepokoje, které roku 1680 vzbouřily celý kraj se výrazněji neprojevily i když se nespokojenci shromáždili blízko Benešova. Když se totiž dozvěděli, že vojska generála Piccolominiho v Úštěku střílelo do sedláků, tak se rozprchli. Část jich pak byla uvězněna ve sklepích benešovského zámku. Město mělo v té době 64 měšťanských domů na jeho předměstí, 14 chalupnických a 48 zahradnických rodin. V roce 1680 byla též postavena nová střelnice. Roku 1696 jsou opraveny pilíře kostela. Také ostatní vybavení věnovali během první poloviny 18. Století benešovští občané. V roce 1710 byla na rozcestí do Heřmanova postavena kaple nejsvětější trojice zvaná též „Papírová kaple“. Tuto kapli nechal postavit majitel papírny Jan František Ossendorf. Mimochodem papír, který vyráběl byl znám v celých Čechách a v Sasku jako výborný psací papír. Věžičku a zvon kaple nechal zhotovit až v roce 1880 fabrikant František Mattausch.
Jestliže roku 1713 registrujeme ve městě prvního tkalce - Michala Locha, tak už roku 1730 vzniká tkalcovský cech. Šlo pravděpodobně o nejvýznamnější cechovní sdružení. Například roku 1728 bylo v městě 8 tkalců. V roce 1745 rozšiřuje cech svou pravomoc na široké okolí a k té době dosahuje jejich počet kolem 200 mistrů a tovaryšů. Roku 1749 byla vedle farního kostela postavena kaple Bolestné Matky Boží (zvaná též válečná vzpomínková kaple), kterou postavil s biskupským souhlasem radní Karel Matzke. Rozvíjející se zemědělství a výroba však opět umrtvena válkou o rakouské dědictví v roce 1740 až 1748. Roku 1741 vtáhli do Benešova Prusové a utlačovali obyvatelstvo po všech stránkách. Potraviny a další dávky se musely odevzdávat za každou cenu. Jinak nastupovala bití nebo byli obyvatelé přivázáni za zápěstí ke kládě a nohama stáli na ostrých dřevcích. Sochařská tvorba není ve městě příliš zastoupena. Při staré cestě na Ostrý vrch nechal roku 1700 postavit Max Pickardt z Grunthalu sochu oblíbeného barokního světce Jana Nepomuckého . V roce 1759 byla na Sokolském vrchu postavena socha Sv. Vojtěcha. Skutečnou reprezentací města je však barokní Mariánský sloup umístěný na náměstí. K tomuto 14,6 m vysokému sloupu byl základní kámen položen na jaře 1740. Pro válečné události se však výstavba protahovala přes roky 1741, 1742 a dále až v neděli po Margaretě roku 1745 byla stavba vysvěcena. Čtyři dolní sochy představují svatého Floriána, Jana Nepomuckého, Josefa (Nähvater Josef) a Františka Xavera. Kamenické práce provedl verneřický (Wernstadt) František Thune a Wenzel z Markvartic (Markensdorf). Válečné události poškozovaly město i nadále zejména sedmiletá válka (1756-1763) odčerpávala z města i vesnic rekruty, seno, slámu, obilí a peníze. V té době se připravovala řada reforem, které v zájmu centralizace rušila některá stará privilegia. Tak přišel Benešov roku1766 o svůj hrdelní soud. Na panství přijela také dvorská komise, která vyšetřovala poddanské poměry na panství. Jejím výsledkem bylo nařízené snížení roboty (1775). Roku 1778 je Benešov obsazen Pruskou armádou, jejíž dva pluky zde ležely dva měsíce. Způsobená škoda činila 10 000 zlatých. Byl poškozen mimo jiné i hlavní oltář kostela, který pak byl v roce 1780 nahrazen novým. Další požár který zachvátil Benešov vypukl v roce 1791. Oheň zničil 68 domů spolu s radnicí, školou a sladovnou. Městské opevnění se po požáru rozpadávalo a příkopy byly prodány soukromníkům. Roku 1871 vykupuje městská rada od dědiců od Josefa z Thunů pozůstalé statky Ostrý (Scharfenstein) a Veselé (Freudenberg) a tak se poddanské město stalo zároveň vrchností pro více než 2000 vesničanů. Vybudováním nových komunikací v roce 1826 – 1831 směrem na Žandov (Sandau) a Českou Kamenici (Böh. Kamitz) a do Děčína. V roce 1838 se z Benešova stává důležitá obchodní křižovatka. Revoluční rok 1848 osvobodil poddané od roboty. Benešov, který si už v letech 1849 – 1850 postavil novou radnici, se stal 2.6.1850 sídlem soudního a berního okresu a stal se poměrně rychle centrem moderní státní správy s prosperujícím průmyslem. Roku 1851 zde staví Johan Münnzberg jeden ze svých textilních podniků a nádraží buduje roku 1885 Grohman komplex přádelny zaměstnávající 700 dělníků. Vývoj byl takový, že si již po třech letech mohl Grohman koupit Dolní zámek. Bývalá papírna byla roku 1863 exekučně vydražena a přestavěna na tkalcovnu. V tom samém roce dochází ve městě k požáru, který svým rozsahem neměl obdoby v celých Severních Čechách. Padlo mu za oběť téměř celé město. 116 domů lehlo popelem. Zůstaly jen oba Salhausenské zámky, kostel s farou, Thunovský špitál a několik renesančních domů. „Černý otevřený hrob uprostřed májové přírody, jest moje rodné město“ – napsal tehdejší benešovský kronikář Willomitzer. Po zacelení ran pomohla dalšímu rozvoji průmyslu i města stavba železnice v roce 1869. I v tomto období pracují ve městě velmi agilně střelci. V roce 1883 jim podnikatel Mattausch staví darem střelnici (Schützenhaus) dnešní Sokolovnu.
S rozvojem průmyslu bylo nutno i železnici a tak v letech 1885 až 1886 je postavena vlečka firmy Mattausch a roku 1887 vlečka firmy Grohman. Roku 1909 byla pak Česká severní dráha zestátněna. Další rozvoj rozvíjejícího se a prosperujícího města přerušuje první světová válka. Ta si samozřejmě vyžádala i oběti z řad místního obyvatelstva. Jejich jména byla vytesána na mramorových deskách uvnitř tzv. válečné vzpomínkové kapli u kostela. O vyhlášení ČSR se benešovští dozvídají až druhý den z novin. 29. 10. 1918 byl ve Vídni německými poslanci z českých zemí rozhodnuto o odtržení pohraničí. Vzniká tzv. Deutsch – Böhmen, a zemským hejtmanem je zvolen Rudolf Longman Von Aven. Na okrese vzniká BNR (okresní národní rada). Od 31.10. je pak organizován Bürgerwehr, v němž pak byly zakládány rady vojáků. V Benešově např. se rada snažila o nápravu zmatků, nedostatků a podvodů v zásobování.. 11. Prosince žádala na městském úřadu v Benešově povolení k prohlídkám u osob podezřelých z ukrývání potravin a zároveň žádají doplnění rady MÚ o své dva zástupce. Tento požadavek podpořil i velitel benešovského Bürger Wehru Kannenberger. Pokročilá inflace té doby si vyžádala 11. Listopadu vydání nouzových peněz s platností pro okresy Děčín (Tetschen), Benešov nad Pl. (Bensen) a Českou Kamenicí. Jejich platnost měla být až do 31. 5. 1919. Okresy Deutsch-Böhmen jsou však čím dál izolovanější a jejich dny jsou v podstatě sečteny. 10. 12. 1918 vydal starosta Benešova vyhlášku, aby obyvatelstvo proti čsl. Vojskům nevystupovalo a nenechalo se v žádném případě vyprovokovat. 12. Prosince večer dorazil po železnici do Benešova jeden prapor vojska pod společným vedením kpt. Nováka, angl. majora G. R. Crospile a franc. Kapitána J.Choola. Jedna rota pod vedením kpt. Nováka obsadila celé město a zajistila poštu, radnici a státní úřady v ní, spořitelnu a kanceláře MÚ, což byl také konec činnosti BNR. První volby, které se po založení ČSR konaly, v roce 1919 dopadly v okrese Benešov následovně: počet voličů 11 414, počet platných hlasů 10 288, z toho 6 047 hlasů získali soc. demokraté, 4 192 hlasů získali německé občanské strany a 43 hlasů získali češi.

Známá prosincová generální stávka roku 1920 na Děčínsku ani v samotném Benešově nenašla, jak vyplývá ze sdělení presidia ministerstva vnitra presidiu zemské správy „ Okresní hejtman Kamenický z Ústí nad Labem zde dne 21.října t.r., že dne 4.října 1920 organizovala se v Benešově nad Ploučnicí a Děčíně občanská obrana z tamních střelců, členů střeleckého spolku a jiných občanů nesocialistů (také agrárníků), aby se připravilo proti případnému komunistickému převratu........

< zpět | strana 2 | dále >

Poloha

přidat fotografie