Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Pivonín (osada) [472]



Do osamoceného Pivonína, vzdáleného 5 km o Zábřeha, vede silnice přes Růžové Údolí, známé výletní místo Zábřežských. Jeho označení patří kdysi výstavnému objektu s restauračním a ubytovacím zařízením, dnes již bohužel spíše v troskách. Umístěním je to samota u východní hranice pivonínského katastru, kterou tvoří říčka Nemilka. Ta je také největším tokem Pivonína. Mimo něj však katastrem protékají či se jej dotýkají i další toky, například Drozdovský potok na sever od obce či vlastní Pivonínský potok, který protéká jižní částí obce. Část katastru se rovněž přibližuje k přehradě na řece Nemilce.

Mimo této silnice z Pivonína vede hřebenová trasa do Drozdova a také spojka do Kosova a silnička vyúsťující na půl cesty mezi Kosovem a Růžovým údolím.

V Růžovém údolí leží nejnižší část pivonínského katastru (315 m nad mořem). Připomeňme ještě, že v dané lokalitě se nachází velké silniční rozcestí. Samotná obce se od Růžového údolí vypíná do výšky náhorní plošiny kopců Drozdovské vrchoviny. Střední nadmořská výška katastru o rozloze 362 ha je 345 metrů. Nejvyšším vrcholem v okolí obce je na západ Střemše (548 m).

Vlastní pivonínská zástavba je ukryta v bočním úžlabí. V současné době zde žije na 60 obyvatel v 18 domech. Nejvíce 271 jich bylo za posledních 120 let v r. 1900. Z rozlohy katastru zaujímá více než polovinu lesní půda. Polnosti nejsou valně úrodné, neboť náleží do výrobního typu bramborářsko - ovesného. Většina lokalit je dnes využívána spíše jako pastviny.

Jméno obce pochází z původního vlastního jména Pivoňa. Německé Pivoin je komolenina původního českého jména.

Historická data prvně zmiňují Pivonín koncem 14. století

První písemná zmínka o vsi se váže k r. 1392, kdy náležela k hoštejnskému zboží. O jejím založení a pojmenování se traduje pověst. Před mnoha staletími zachránil pastýř při pastvě stádo ovcí před útočícím vlkem. Od pána pak dostal okolní pozemky. Pastýř se jmenoval Pivoňka a za čas se zde usadil. Od zemanů z Lesnice získala v r. 1437 obec jedna větev Tunklů a v r. 1480 - druhá, zábřežská. U zábřežského panství vydržela pak až do konce patrimoniální správy (1848). V r. 1900 činila plocha podrobená pozemkové dani 353 ha, z toho bylo 137 ha orné půdy a 189 ha lesní půdy. O zemědělském charakteru obce svědčí údaje z r. 1939, kdy patřila k župě sudetské, ačkoliv měla čistě české osídlení. Ze 43 majitelů půdy bylo 17 drobných držitelů (0,5-2 ha), 17 malorolníků (2-5 ha) a 9 rolníků, jimž patřilo 5 až 12 ha.

Na jižním konci Pivonína se zachovala budova školy. Dnes je to obytný dům. Učit se v ní přestalo v polovině 70. let. Ještě zcela nedávno se náš školní systém řídil pochybenou zásadou, že i malé děti musejí za učitelem a ne učitel za dětmi. Jak těžce a usilovně se pivonínská škola budovala, aby od r. 1874 mohla být ve vlastní budově! Školní kronika připisuje zásluhu o ni starostovi Fr. Diblíkovi (+ 1881). Zmiňuje se také o velké podpoře knížete Lichtenštejna, jehož správa uhradila české škole polovinu pořizovacího nákladu. V r. 1886 do ní chodilo 50 žáků, které vyučoval správce školy a učitel v jedné osobě, jeden katecheta a učitelka ručních prací.

Na nejvyšším místě (418 m) stojí pěkná kaple. Je zasvěcena Panně Marii. Je to také jediná stavba, jejíž společenský význam stále trvá. K jejímu slavnostnímu otevření a vysvěcení došlo před více než 100 lety (1885). Od té doby patří k zábřežské farnosti.

Obec se postupně měnila v rekreační osadu

Obec Pivonín ztrácela během zmíněné doby svůj životní prostor tím, že mizelo její funkční zázemí. Stala se pouhým sídelním útvarem, avšak odcházela i zařízení, která znamenala její občanskou vybavenost, třebaže ta byla minimální.

Novoosídlenecké poměry po II. světové válce se Pivonína nedotkly, neboť byl vždy jen českou obcí, a to i přes okupaci pohraničí. O to je pak celá situace více alarmující. Úbytky v letitém osídlení krajiny jsou stejně nebezpečné jako devastace přírody a životního prostředí.

V rámci jedné z integračních vln (v r. 1976) ztratila obec MNV. Tehdy také přišla pod správu města Zábřeha. Ta přispívala k jejímu pozvolnému úpadku, neboť nedovolovala ani opravy domovního fondu. Teprve od konce r. 1989 tyto likvidační praktiky vzaly za své. Za celou dobu svého 600 letého trvání nebyl Pivonín degradován takovou měrou, jako tomu bylo během předešlých čtyřiceti let.

Vylidňování obce bylo zahájeno vzestupným tlakem na vytvoření zemědělského družstva od počátku 50. let. K jeho založení došlo v r. 1958. Ale již o pět let později se muselo sloučit se sousedním v Drozdově a od r. 1972 stanulo spolu s ním v nově vytvořeném ekonomickém celku. Lidé musejí dnes za prací dojíždět. Lokalita by potřebovala mimo jiné vodovod. Zdroj vody by byl, zdroj financí však nikoliv. Dřívější usedlosti ztratily svou tvářnost i vybavení. V obci zůstali většinou občané důchodového věku a ti se již nestěhují jinam.

Za dnešních dnů je jediným vybavením Pivonína prodejna smíšeného zboží. Otevřena je pouze odpoledne. Přidáme - li k tomu ještě skutečnost, že i na autobusovou zastávku se odsud musí docházet více než kilometr, máme zde důvody proč se dnes Pivonín stále více počítá spíše za rekreační osadu než plnoprávnou obec.

Zajímavosti Pivonína

Obec leží na předhůří hřbetu Drozdovské vrchoviny, který je neobvykle holý. Cesta po něm tedy objevuje překvapující rozhledy po okolí. Zejména z nedalekého vrcholu Třemše je za dobrých podmínek shlédnout krajinu od Pradědu až do Olomouce. vede tudy asfaltová silnička vhodná nejen pro turisty, ale i pro cyklisty. V zimě je tento hřeben vhodný i pro běžkaře. V lesích nedaleko obce se skrývají torza partyzánských bunkrů z II. světové války. Bohužel Pivonínu chybí restaurační zařízení, které by poutníků,m umožnilo občerstvit se při namáhavém stoupání do kopců překrásného okolí.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Pivonín (osada) Šumperk



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)