Kozárov (obec) [45056]

O původu vesnice se nezachovalo žádných určitých zpráv. První písemná zmínka je z roku 1601, kdy Kozárov patřil k panství lomnickému. Tehdy prodal Karel ze Žerotína Oldřichovi z Kounic za 50 000 zlatých Moravský hrad s městečkem Lomnicí, pivovarem, čtyřmi mlýny a vesnicemi, mezi nimiž je jmenován právě i Kozárov. V té době bylo ve vesnici 16 domů, z toho 15 usedlých. Jedenáct pololáníků po třinácti měřicích, čtyři čtvrtláníci po šest a půl měřicích. V domě s číslem 16. bydlel pastýř.

Ve třicetileté válce zpustly tři a půl lány a 1 1/4 lánu. Kolem roku 1653 ještě jeden a půl a 2 1/4 lánu. Tedy v letech šedesátých 17. století bylo obsazeno pouze 9 domů. 7 bylo zpustlých. Tehdejším obyvatelům se nevedlo dobře. Důkazem jsou neobydlené domy, ze kterých lidé utíkali. Stávalo se často, že vrchnost dosazovala na Kozárov za trest a nebo i ty, kteří uměli dobře hospodařit. Dostali chalupu a půdu, aby ji obdělali a udržovali. Není se čemu divit, neboť hospodaření zde bylo opravdu obtížné. Předně to byla robota, jenž zabrala bez mála téměř všechen čas, takže nezbývalo věnovat se svému. Polního nářadí, které by usnadňovalo práci, také nebylo. A konečně byla to také málo úrodná půda, jež se stavěla do cesty polnímu hospodaření.

O obtížnosti této doby svědčí i fakt, že r. 1785 byl za trest majiteli usedlosti č. 13 pro špatné vykonávání robotních povinností postaven před dům hostinec a k němu přidělena polovička pozemků, které vrchnost odebrala majiteli zmíněné usedlosti. Hostinec byl postaven robotou a smělo se v něm šenkovat jen pivo z vrchnostenského pivovaru v Lomnici. Stejně tak i pálenka musela být odebírána z lomnické palírny. Roku 1749 náleželo poddaným 180 měřic půdy, čtyři a půl měřic zahrad, dvaadvacet měřic úhoru, dva a půl měřice pastvin a luk sedmnáct a půl měřice. Obci náleželo patnáct a půl měřice pastvin, osmnáct a půl měřice lesa a půl měřice polí. Celkem to bylo 261 měříc, t.j. na dnešní výměry 52,5 hektaru. Z toho je vidět, že pole v tehdejší době nebylo tolik rozděláno jako dnes. Orávalo se pouze rádlem, vždy po svahu na dolní stranu, čímž hlína z horní strany se hromadila dole. Tak vznikly meze, které dnes nechybí téměř u žádného pole. Pole se pak shora stávalo neplodným a zůstávalo ladem.

Pole na Babyloně bylo rozděláno až v 2. polovině 19. století, kdy přibylo domkařů. Ti půdu rozkopali a dostali ji od obce na čtyři roky zdarma. Lid se živil převážně zemědělstvím. Rovněž obilí se nepěstovalo jako dnes. Pěstovaly se brambory, oves, žito a len (později řepa a další). Řepa a brambory byly dlouho ještě v 19. stol. téměř jedinou potravou obyvatel. Krajíček chleba byl i o Vánocích v mnoha domácnostech vzácností. Ječmen, pšenice aj. se zaváděly až v 2. polovině 19. stol. Dále obyvatelé hledali obživu v panských lesích jako drvaři a za tkalcovskými stavy. Nemalá pozornost byla věnovaná právě pěstování lnu. Na jeho sušení byly v obci čtyři sušírny tzv. pazderny. Byly to: 1. Douškova --- patřící k čís. 9. 2. Tatíčkova --- k čís. 10. (nyní čís. 36.) 3. Šmardova --- k čís. 15. 4. Nejvíce užívaná pazderna na čísle 24. Zvláště v letech 80. a 90. devatenáctého století (i v letech desátých 20. stol) byl v každém domě jeden i více tkalcovských stavů, při nichž byli zaměstnáváni i různí přivandrovalí tkalcovští tovaryši. Z těchto důvodů se tu povážlivě rozšířil kořaleční mor, který měl zvláště na majetkové i rodinné poměry neblahé následky. Materiál tkalci nosívali z Lomnice, kam také odváděli hotovou práci.

Vlivem tovární výroby zanikla práce za domácími stavy úplně. Poslední stav byl ještě v padesátých letech v domě č. 20 a nyní je umístěn v Horáckém muzeu v Předklášteří. V Lomnici bylo také sídlo Zemského soudu, kterým byl jako poslední odsouzen a v Šibeniční horce u Lomnice popraven právě kozárovský občan jménem Samek za to, že zpronevěřil ovci. Veselo bývalo také na přástkách, k nimž se scházívali jak mladí, tak i staří a dlouho do noci za zimních večerů se bavili při svitu louče.

Poloha

přidat fotografie