Kostel sv. Prokopa - Loštice (kostel) [444]

Na základě nálezů románských fragmentů, objevených při obnově fasády v roce 1994, možno označit tento kostel jako nejstarší zachovalou stavbu Šumperského okresu. Založení kostela lze datovat do konce 12. století, takže zpráva faráře Jana Pudila pro generální vizitaci z roku 1771, která udává postavení kostela do roku 1208, je akceptovatelná. v tomto roce mohl být kostel již plně dokončen. Přesnou podobu románského kostela nelze bez archeologického průzkumu rekonstruovat, je však možné konstatovat, že hlavní loď, situovaná nyní v části chóru, byla původně o jeden interval mezi existujícími románskými okny delší, a závěr kostela měl patrně podobu půlkruhové apsidy v místě, kde dnes pokračuje pravoúhlý gotický presbytář. Zrománské podoby kostela se nám kromě původně červeně polychromovaných románských oken zachovalo i typické klasové zdivo. ke stavební proměně románského kostela v gotický došlo nejspíše v poslední třetině 13. století. Tomu odpovídá pro toto období typický pravoúhlý závěr kostela s opěráky a okno s fragmenty kružeb ve východní zdi závěru kostela. V té době byl kostel zřejmě v majetku Heralta Kunštáckého, který převzal panství bouzovské spolu s lošticemi i s patronátním právem nad loštickým kostelem od markraběte Jošta. V průběhu let 1545 - 1560 za Prokopa Podstadského z Prusinovic došlo k renesanční přestavbě kostela. Podobu z této doby by mohlo doložit nejstarší známe vyobrazení loštického kostela z roku 1660 z titulního listu nejstarší městské matriky. Kostel se třemi věžemi je zachycen s okolním hřbitovem a pevnostní hradbou s obrannou věží. Z renesančního období kostela se do dnešní doby zachovalo jen málo dokladů. Zachovány zůstaly renesanční pilastrové hlavice v podkrovním prostoru, které dokazují, že hlavní loď byla i v této stavební etapě plochostropá s trámovým stropem, a také dva krásné renesanční náhrobky, dnes umístěné po pravé straně předsíně. Patří roku 1560 zemřelému Prokopu Podstatskému a jeho manželce Kateřině Kropáčové z Nevědomí, která zemřela roku 1564. Pan Prokop daroval kostelu roku 1550 velký zvon sv. Prokop který dodnes visí v kostelní věži. Vzhled původního kostela se zcelazměnil při radikální barokně - klasicstní přestavbě na konci 18. století. Původní loď a závěr se staly presbytářem a celá loď byla nově přestavěna. Staré okenní otvory byly zazděny a na severní a jižní straně závěru byla proražena nová, pozdně barokní okna, stejná, jaká členila hlavní loď. Až do roku 1829 se nacházel kolem kostela hřbitov, který byl po tomto datu přeložen za město. Pozdně barokní přestavba byla poslední významnou stavební změnou, kterou kostel prodělal a jejíž podobu si podržel dodnes. Před radikální barokní přestavbou objektu vznikl cyklus 10 nástěných maleb s náměty umučení Krista, které byly umístěny mezi renesančními hlavicemi pilastrů. V roce 1957 - 1958 byly čtyři zbylé obrazy sejmuty a restaurovány akademickým malířem Františkem Syslem a nachází se dosud v jeho domě v Lošticích. Součástí areálu farního kostela je i klasicistní kříž z roku 1801, situovaný na exponovaném místě před kostelem, a empírový náhrobek z roku 1829 Rosalie Dworzakové, umístěný při jižní zdi kostela. Po zápisu do seznamu nemovitých kulturních památek se přidruží do areálu kostela i poblíž stojící klasicistní fara z 1. poloviny 19. století

Poloha

přidat fotografie