Veverská Bítýška (obec) [4418]

Veverská Bítýška je městys v Jihomoravském kraji , v okrese Brno-venkov a žije v něm asi 2818 obyvatel . Městečko leží na křižovatce silnic druhé třídy 384 z Brna a 386 z Rosic a Kuřimi a silnic třetí třídy z Lažánek a z Chudčic zhruba 25 km západně od Brna na začátku vzdutí Brněnské přehrady ( více na ) a na soutoku Svratky a Bílého potoka . Bítýška je nazývána Veverskou podle nedalekého hradu Veveří. Obec Veverská Bítýška mimo vlastní městečko zahrnuje také osadu jako samostatnou základní sídelní jednotku Nový Dvůr , která leží v podhradí hradu Veveří.

Osudy Veverské Bítýšky byly vždy spojeny s hradem Veveří (více na ) . Ten měl být podle pověsti založen knížetem Kunratem roku 1059. Jeho původní název zní Vevera a je ho možno odvozovat buď od slova veverka, či od slova vera (víra). Slovanský původ tohoto jména by svědčil o tom, že hrad byl postaven ještě před koncem 12. století, kdy se dostalo do módy pojmenovávat nově postavené hrady německými jmény. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1213.

Obec Veverská Bítýška vznikla patrně až po založení hradu. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1376 a další z roku 1446. Roku 1481 již je uváděna jako městys . Historie je spojena nejen s hradem Veveří také kaplí Matky Boží, která sloužila jako farní kostel před výstavbou prvního bítýšského kostela svatého Jakuba roku 1481. Status městyse zaručoval práva pořádat trhy . Nejstarší listina týkající se obce přímo je výsada městečka udělená králem Ludvíkem v roce 1521 umožňující pořádání trhů jednou do týdne a jarmarků dvakrát do roka. Týmž listem byli obyvatelé obce osvobozeni od královských daní a zemědělských dávek. Od 13. století vykonával soudní moc v obci hejtman sídlící na hradě. Obec měla hrdelní právo až do roku 1727.

Při marném obléhání hradu švédskými vojsky v roce 1645 byla obec zcela vypálena, shořel dřevěný kostel a zvony se rozlily. Grunty poté většinou zůstaly pusté. Ve snaze je opět zalidnit vyhlásil veverský hejtman Komínek, že kdo si je opětně postaví, budou mu dědičně připsány. První písemná zmínka o zdejší škole je z roku 1671, stála zde však patrně již dříve. Během těchto i dalších dob byla obec sužována vydržováním vojsk, placením proviantu i ubytováním. Následkem průchodů vojsk byla cholera, na kterou umíralo poměrně hodně obyvatel . Oběti cholery se pohřbívaly se na zvláštním cholerovém hřbitově při cestě na hrad Veveří . .

Obec a majetek občanů sužovaly také přírodní pohromy. Časté byly požáry , největší byly v letech 1680, 1841, 1848, 1900 a pak povodně. Největší následovala po protržení Vlkovského rybníku roku 1747. Náměstí bylo tehdy zaplaveno do výše jednoho sáhu (189 cm). Škoda byla větší, než kdyby městečko dvakrát vyhořelo. Vrchnost tehdy obyvatelům pomohla moukou a úlevami na daních. Na začátku 18. století začaly v okolí , zejména na Bílém potoku , vznikat železné hamry . Pozůstaky jsou dodnes patrné u nedaleké osady Šmelcovna . Pracovní příležitosti místním i přespolním nabízely tři mlýny a pily, které též využívaly vodní pohon. Kolem roku 1740 byla postavena výrobna střelného prachu nazývaná „Prachovna“ , kdysi jediná na Moravě a za ta dobu svého trvání 4 krát vybouchla . Jinak byla Veverská Bítýška převážně zemědělskou obcí . Před založením obecního hřbitova léta 1837 sloužil hřbitov u kaple jako pohřebiště pro obyvatele obce a u kaple se se pohřbívalo až do roku 1880 . Roku 1866 prožila Bítýška průchod jednoho proudu pruské armády. Občané postavili na mostě barikádu. Na příkaz Prusů ji však raději zase odstranili.

Největší rozmach prožila obec v roce 1911. Byla uvedena do provozu nejmodernější plavírna kaolinu ve střední Evropě, která zpracovávala surovinu dopravovaný lanovkou z povrchového dolu u nedalekých Lažánek. Pro tuto továrnu byla z Kuřimi vybudována železnice . Od 9.11.1911 vyráběl tzv. Dolní mlýn mlynáře Hugo Tejkala elektrický proud pro Veverskou Bítýšku , což bylo dříve , než v mnohých větších obcích . Výkon nebyl příliš veliký , o čemž svědčí oblíbená říkanka : "Tejkalova elektrika, ve dne svítí, v noci bliká."

První světové války se zúčastnilo 367 mužů , z nichž 46 padlo , 19 se vrátilo ze zajetí a 20 jako legionáři .

Roku 1928 byl postaven betonový most přes řeku . Jeho předchůdci byli všichni ze dřeva . Celosvětová hospodářská krize ve třicátých letech znamenala zánik plavírny kaolinu a následně i železnice z Kuřimi v roce 1931. Bývalou kaolínku kupuje firma Ráček a.s. a zavádí zde výrobu vaty a obvazů . Nelehkou situaci za hospodářské krize pomohla zmírnit stavba blízké Brněnské přehrady v letech 1936–1940 .

Během druhé světové války umírá v koncentračním táboře Marie Kudeříková . Procházející fronta v roce 1945 znamenala zánik 36 domů a smrt 31 občanů , kteří zahynuli při bombardování a dělostřelbě . Na katastru obce padlo celkem 46 vojáků Rudé armády .

Hospodářská historie posledních 100 let je spojena zejména s firmou Rico , výrobcem zdravotnického materiálu. Po znárodnění firmy roku 1948 a její opětovné privatizaci v letech 1991–1993 je její nástupce Hartman - Rico největším zaměstnavatelem v obci a zaměstnává více než 800 zaměstnanců . Známá továrna leží u červeně značené turistické cesty směrem na Šárku , což je oblast v údolí Svratky s řadou soukromých chat a podnikových rekreačních zařízení .

Dominantou obce náměstí Na Městečku s radnicí a školou je farní kostel sv. Jakuba Většího . Trojlodní pozdně barokní kostel byl postaven v letech 1771–1782 na místě již nevyhovujícího kostela z 15. století. Na osmi malovaných oknech jsou vyobrazeni patroni českých zemí. Původní jehlanová věž byla začátkem 20. století nahrazena současnou věží se čtyřmi zvony (Jakub, Marie, poledník a umíráček). V parčíku před kostelem je socha Jana Nepomuckého z 18. století . Kousek od náměstí, naproti faře a poště roste na křižovatce ulic Hvozdecká a 9. května směrem na Brno rozlehlý kaštan, který je chráněný jako památný strom. Bývalý cholerový hřbitov ležel v polích na jihovýchodním kraji Veverské Bítýšky, při cestě na hrad Veveří. Hřbitov byl za komunismu postupně rozorán . K jeho obnově a postavení pamětního kříže došlo až v letech 2000–2001.

Na jihozápadním okraji městečka směrem ke Hvozdci stojí menší panelové sídliště . Za ním a dále u silničky stojí smírčí kámen z roku 1559 . Jde o nahoře zaoblený plochý pískovcový kámen a ze země vyčnívá něco více než 1 m. Na čelní straně lze vidět poškozené torzo kříže.

Veverská Bitýška je východištěm do údolí Bílého potoka . Ještě v městečku stojí na Bílém potoce Jarošův mlýn , kulturní památka a jediné místní muzeum . Mlýn byl postaven na místě starého mlýnu a pily v roce 1938 . Původním majitelům byl mlýn vrácen v roce 1991 a ti jej v roce 2003 zpřístupnili veřejnosti . Výše proti proudu Bílého potoka se nacházejí další mlýny. Na kraji Veverské Bítýšky je také Prachovna , kde byla kolem roku 1740 založena výrobna střelného prachu. Dále proti proudu je osada Šmelcovna , místo bývalých hamrů vzdálené od centra Veverské Bítýšky asi 8 km . Každoročně se zde vždy první jarní víkend koná slavnost vítání jara s více než stoletou tradicí .

Výletní lodní dopravu mezi Veverskou Bítýškou , hradem Veveří a Brnem provozuje v letních měsících Dopravní podnik města Brna . U přístavu je kemp s občerstvením.

Původ názvu městečka Bítýška se odvozuje jako zdrobnělina od Bíteš . Bíteš , případně i Byteš , je přivlastňovací přídavné jméno buď od staročeského osobního jména Bítech , vzniklého ze jména Vít , nebo Bytech , jako domácké obměny osobních jmen Radobyt , Cotěbyt . Přívlastek Veverská označuje příslušnost k panství hradu Veveří.

Znak Veverské Bitýšky tvoří polcený štít, do pravého modrého pole vniká půl moravské orlice , levé pole třikrát zlato - modře polcené.

Poloha

přidat fotografie