Kanalizační čistírna v Náměšti nad Oslavou byla vyprojektována a postavena v letech 1957 – 1958 s kapacitou pro 5000 ekvivalentních obyvatel a průměrným denním přítokem 10,40 l/s. Tato čistírna byla navržena jako experimentálně srovnávací podle brněnského vzoru. Je to mechanicko-biologická čistírna.
Biofiltr, též skrápěný filtr či biologická kolona, je nejstarším biologickým způsobem čištění a dočišťování odpadních vod (první zmínky udává popis SEMIRAMIDINÝCH zahrad). Nejedná se o klasický filtr používaný pro filtraci, ale o válcovité těleso naplněné materiálem přírodním (kámen, struska) či umělým (desky, prvky z plastových hmot). Biologické filtry s kamenitou náplní byly navrhovány na povrchové zatížení 0,6 – 1,2 m3 ·m-2·h-1. V 60. letech 20. století se začaly objevovat biofiltry s náplní z plastických hmot. Materiál slouží jako podklad pro růst směsné kultury mikroorganismů. Tvar a zrnitost náplně jsou důležité pro uchycení organismů a jejich vývoj. Provoz biologických filtrů je jednoduchý, má nízkou energetickou spotřebu a vyšší toleranci k nárazovému zatížení a toxickým látkám. Probíhají zde aerobní čisticí procesy založené na samočisticích schopnostech vody. Podle parametrů, za kterých filtr pracuje (hydraulické zatížení, objemové látkové zatížení a doba styku povrchu náplně s odpadní vodou), se rozlišují pomalé biologické filtry (nízkozatěžované, standardní), rychlofiltry (vysokozatěžované, aerofiltry) a věžové biologické filtry (SCHULZOVY). Stejnoměrné rozdělení odpadní vody na náplň biofiltru provádí Segnerovo kolo. Odpadní voda pomalu stéká po náplni a předává absorbovaný kyslík jednotlivým vrstvám a umožňuje tak mikroorganismům aerobní metabolismus. Proti proudící vodě je válcem veden vzduch.