Opatovice (obec) [4357]

Opatovice u Rajhradu jsou vesnicí okresu Brno-venkov, ležící v rovině severovýchodně od Židlochovic, po obou stranách silnice z Blučiny do Rajhradu. První zmínka o ni pochází již z roku 1048, kdy je její jméno uvedeno v zakládací listině nedalekého rajhradského kláštera. Osadu tehdy daroval Břetislav l. břevnovským opatům (odtud název). Osada pak po dobu 800 let patřila pod duchovní správu opatství, a teprve roku 1848 přešla pod správu světskou.

Východně od obce se zvedá mírná pahorkatina zvaná Měnínská, na západní straně ohraničuje obec potok Dunávka, který se vlévá u Blučiny do Cézavy. Na západ k Rajhradu jsou zbytky lužních lesů. Dunávka zásobuje vodou propojené rybníky, ve kterých lze ještě dnes najít škeble a mnoho druhů ryb.

Jak vypovídají četné archeologické nálezy, bylo území, na němž se dnes Opatovice rozkládají, osídleno již ke konci doby kamenné. Na místě, kde se nyní nachází kostel sv. Karla Boromejského, stála ještě v 17. století kaplička, postavená na památku let 1645-1676, kdy Moravu postihla morová epidemie.

Jedna z opatovických ulic nese jméno zdejšího rodáka Františka Hořavy, akademického malíře a sochaře, který studoval mimo jiné u profesora Mařatky v Praze, a v Paříži byl žákem A. Bourdelliho. Ukázky z jeho díla jsou dnes k vidění většinou v Brně či jeho blízkém okolí.

Historie

První zmínka o Opatovicích pochází již z roku 1048, jejich jméno je poprvé uvedeno v "zakládací listině kláštera rajhradského" z 26. listopadu 1048. Rajhradský klášter Sv. Petra a Pavla byl založen na místě dřívějšího hradiska. Český kníže Břetislav I. ho daroval benediktinům, opatům březnovským, a spolu s ním i přilehlé osady.

Opatovice byl název osady opatoviců, t.j. lidí opatových, nazvaných tak podle svých pánů opatů břevnovských, pod jehož vrchní pravomoc i jeho majetek - zároveň s klášterem rajhradským a ostatními osadami náleželi. Jméno Opatovice je utvořené od českého opat, které vzniklo z latinského abbas.

Opatovice patřily do správy rajhradského kláštera od roku 1048 celých 800 let, a teprve roku 1848 přešly pod správu světskou.

Archeologické nálezy dokazují, že území, na němž se dnes Opatovice rozkládají, bylo osídleno již ke konci doby kamenné. Pronikáním slovanských kmenů do kraje byly ovládnuty nebo vytlačeny zbytky lidu předcházejících kultur při tzv. jantarové cestě. 

Dlouhá staletí museli osadníci chránit své příbytky před nájezdy Avarů z východu, Franků a Němců ze západu, Tatarů, Kumánů a Turků z východu. Mnoho vesnic bylo takto vypáleno a zničeno, lidé odvlékáni do otroctví, ostatní pobiti. Epidemie pak dokončovaly dílo zkázy. V důsledku častých epidemií byla během třicetileté války (1635) postavena u Dunávky směrem k Rajhradicím polní nemocnice. Dodnes se pozemkům v těchto místech říká Na špitále.

V době bitvy na Moravském poli roku 1278 kraj těžce trpěl, co nezničila válečná tažení, dokonaly hordy loupeživých rytířů.

Po několika stoletích se situace opakovala. Po bitvě na Bílé hoře byly obce zpustošeny a postiženy morem. Nebyl nikdo, kdo by obdělával rozsáhlá panství. Proto sem opat břevnovský kolem roku 1645 přesídlil své poddané z Ostrovačic, Zastávky a Domašova, kde se rušily stříbrné doly. Do Opatovic přibyly rody Matoušků, Bednářů a Minaříků. Protože noví osadníci přišli z Vysočiny, začalo se Opatovicím v okolí říkat Hory a obyvatelům Horáci.

Za císařovny Marie Terezie roku 1771 bylo nařízeno číslování domů. Původní dědina byla tvořena pouze dnešní ulicí Na návsi. Dodnes se zde říká na dědině. Východně od původní návsi, na níž poslední tři žundry zmizely do roku 1860, byl postaven kostel, škola a ulice, které se jmenují Malé dráhy a Velké dráhy. První rohový dům na původní návsi dostal číslo 1 a číslování pokračovalo dokola dům vedle domu. Další čísla dostaly postupně domky tak, jak byly stavěny. Aby se nemusely usedlosti dělit, zůstaly jednomu potomkovi a další děti byly vyplaceny. Ty si začaly stavět své domky v trati Na drahách kolem kostela, který stával původně za vsí, a tak se obec postupně rozšiřovala.

Poloha

přidat fotografie