Nedvědice (obec) [4343]

Nedvědice je městečko ležící v Jihomoravském kraji v okrese Brno-venkov. K obci náleží i místní část Pernštejn.V obci jsou evidovány dvě části obce , není zde evidována žádná ulice na 620 adresách žije 1333 obyvatel . Až do 1. ledna 2005 byla součástí okresu Žďár nad Sázavou a tedy kraje Vysočina ve správním obvodu Bystřice nad Pernštejnem . Od 10.října 2006 je Nedvědice městysem . Městečko Nedvědice patří se svými asi třinácti sty obyvateli k největším obcím Tišnovska. Obec leží v podhradí hradu Pernštejna, přibližně 40 km od centra Brna, na soutoku Svratky a Nedvědičky, v přírodním parku Svratecká hornatina.

Ves pod hradem Pernštejnem se připomíná poprvé roku 1350 jako majetek Pernštejnů , ale její existenci lze předpokládat už v roce 1285, kdy se kroniky poprvé zmiňují o hradě Pernštejnu.Výrazně se pak Nedvědice a především hrad Pernštejn zapsala do dějin v průběhu Třicetileté války, konkrétně roku 1645, kdy se pouze stočlenná posádka hradu dokázala ubránit téměř 6 tisícům švédských vojáků. V Nedvědici byl koncem 16. stol. mlýn, pila a pivovar. Roku 1806 zde Josef Filipi založil továrnu na hedvábí a v roce 1878 tu bylo založeno známé kamenictví Františka Uhlíře. V obci byla též Kafkova továrna na látky, Kuhnova textilka, továrna Radiomotor - později MEZ Nedvědice.

Zdejší farní kostel je zasvěcen sv. Kunhutě.

Při vystoupení z vlaku v Nedvědici na první pohled upoutá dominanta na jejím západním obzoru. Ze skalnatého ostrohu nad údolím říčky Nedvědičky se tam tyčí velkolepá silueta hradu Pernštejna, mohutné stavby budované po sedm staletí, která nemá svou ryzostí a četnými prvky fortifikačního umění ve střední Evropě obdoby. Ze stavby dodnes dýchá slavná minulost mocných pánů z Pernštejna, kteří měli ve svém erbu hlavu zubra - nejmohutnějšího zvířete zdejších původních hvozdů. Pozornost dodnes poutá i mohutný tis, temný strom v blízkém podhradí, který jako pozůstatek suťového lesa může snad pamatovat i zahájení výstavby hradu.K tisu pod hradem se váže jedna pěkná pověst .

Známý je nedvědický mramor, který zde býval těžen nad obcí v několika , dnes již opuštěných , mramorových lomech .Těžil se zde velmi kvalitní bílý mramor, který sem přijeli zpracovávat italští bratři Pietro a Antonio Rossi, jejichž rod se později v okolí rozšířil. Mramor těžený v lomech se již od středověku využíval jako stavební a dekorační kámen a byl po několik staletí používán na mnoha významných církevních a světských stavbách .Významná kulturní památka mramorový hrad Pernštejn nebo hodnotný mramorový kostel v Doubravníku jsou nejznámější příklady jeho užití . Otec slavného architekta , známý brněnský kameník a sochař Adolf Loos starší , měl k dispozici pro svoji práci přímý zdroj krásného bílého nedvědického mramoru . V městečku Nedvědice si pronajal na určitou dobu celý kamenolom . Od roku 1919 byl lom v režii obce a od roku 1930 se v něm vyráběla mramorová drť . Mramorové těleso u Nedvědice je až 30 m mocné a několik set metrů dlouhé porušené příčnou tektonikou. Dominantní horninou tělesa je jemně až středně zrnitý bílý mramor . Mramor získal ocenění dokonce i na světové výstavě v Paříži. Studánka Slovanka u cesty nad řekou Svratkou nese v mramoru datum 16. 5. 1835. V širším okolí lokality najdeme další exkurzní kamenné lokality , např. u Nedvědice je to rula, u Věžné pegmatit nebo v obcích Rožná a Mirošov pak hadec .

Již od začátku 20. století je Nedvědice vyhledávaným letoviskem a poněkud později i střediskem zimních sportu. Lyžařský areál Nutrie u obce Kovářová provozuje Klub lyžařů Nedvědice, založený již v roce 1928. Areál je položen ve výšce 560 m n.m. , má ideální podmínky a především krásné okolí, dobrou příjezdovou cestu i velké parkovací plochy pro osobní automobily. Celková přepravní kapacita lyžařských vleků je 1060 osob/hod..

V těsné blízkosti Nedvědice je obec Chlébské . Obě místa spojuje zelená turistická značka a dál prochází přírodní rezervací " Údolí chlébského potoka " , kde v době časného jara vykvétá nespočetné množství bledulí .

Významná moravská řeka Svratka, dlouhá 173 km, pramení na Křivém javoru poblíž Žákovy hory ve Žďárských vrších. Směrem po proudu se postupně zahlubuje a vytváří jedinečnou údolní scenérii, obklopenou strmými vrchy. Taková je i krajina na jejím středním toku v okolí Nedvědice i níže u Doubravníku a Borače až k Tišnovu. Celá je zahrnuta do přírodního parku Svratecká hornatina . Bystřinný a chladný tok Svratky se pstruhy a lipany je vyhledávaným revírem sportovních rybářů. U Doubravníku a Prudké bývaly dokonce pořádány i mezinárodní muškařské závody.

Pojmenování Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova „sworti“ – vinout se. V nedávné minulosti byla také nazývána Švarcavou , od německého slova schwarz - černý . Voda v řece bývá tmavá a její temnou barvu popisuje Vítězslav Nezval v básni Na břehu řeky Svratky .

Začátkem července v Nedvědici a v okolních obcích probíhají Slavnosti Pernštejnského panství , bývají zahájeny v pátek v pravé poledne na nádvoří hradu Pernštejn šermířským vystoupením . V odpoledních a večerních hodinách probíhá na několika různých místech kulturní pořad s vystoupením hudebních skupin .

Avšak nejen při těchto akcích návštěvníci obdivují hrad Pernštejn. Na samotný Pernštejn je nejpěknější pohled z vyhlídky Maria Laube. Podle dostupných informací nechal původní altán postavit koncem 19. století hrabě Mitrovský. Komtesa Marie Spee se od svého úrazu v ranném mládí až do konce svého života pohybovala jen o berlích a vždy s velkými bolestmi . Nebylo v síle tehdejších lékařů v dětství poškozený kloub napravit. Když v letních měsících pobývala hraběcí rodina na hradě, nechal hrabě Mitrovský zbudovat besídku, kam nosili komtesu Marii na nosítkách. Ta si pohledem na hrad krátila těžký úděl svého života.

První opravu besídky provedl mistr tesařský Josef Míček ze Smrčku někdy začátkem 30. let 20. století. Vyhlídka bývala častým cílem turistů, výletníků i návštěvníků hradu Pernštejna. Altán postupně chátral , koncem 20. století zde byly už jen zbytky dřevěné konstrukce. V roce 2000 postavili zaměstnanci Lesů České republiky altánek znovu. Hlavním iniciátorem zbudování altánu byl pan Václav Březina, správce zdejšího lesa.Dohled spojený často s drobnými opravami altánu si vzal za své pan Oldřich Štarha, milovník tohoto kraje, občan dílem Smrčku a dílem Nedvědice. Na péči se podílejí i někteří členové Klubu českých turistů Nedvědice. Za to všem patří velký dík.

Okolí řeky Nedvědičky dalo svými hornatými a lesnatými podmínkami vzniknout mnoha dřevěným mostům a lávkám, které často bývaly i zastřešeny. Střecha chránila před deštěm nejen pocestné, ale také celou konstrukci mostu či lávky a díky tomu se některé dochovaly až do dnešních dnů. V současné době jsou samozřejmě předmětem památkové péče a je jim věnována značná pozornost. Dosud stojící dřevěné mosty jsou v Pernštejně, Švarci, Černvíru a v Prudké .

Poloha

přidat fotografie