Valteřice (obec) [43234]

První písemná zmínka o nich je z roku 1492, kdy je jejich jméno uváděno ve zprávě o rozdělení valdštejnského panství. Valteřice podle této smlouvy připadly ke štěpanickému dílu panství. Později jsou už Valteřice také uváděny v kupní smlouvě z roku 1606, kdy Adam ml.z Valdštejna prodal branské panství Václavu Zárubovi z Hustiřan.

Při všech sčítáních obyvatel bylo v obou vesnicích (Horní Branné a Valteřicích) vždy více žen než mužů (průměrně o 5-8%). Některé údaje byly čerpány jednak z Pamětní knihy českobratrské evangelické církve ve Valteřicích, jejímž autorem je branský písmák Josef Janda (1887-1954) a dále pak z kroniky církevní školy ve Valteřicích. Nejstarší dějiny obce jsou velice podrobně popsány na zadních stránkách obecní kroniky od učitele Josefa Janaty, valteřického rodáka. Údaje z doby nejnovější byly vyhledány v obou kronikách obce, které jsou uloženy v semilském archivu. Zahrnují však jenom události od roku1923 do roku 1975 do sloučení obou obcí. Další události a zprávy jsou ve společné kronice obce Horní Branná.

Ve Valteřicích bývalo vždy více protestantů než katolíků. Zdejší evangelíci byli příslušníky hlavně vyznání augsburského a v menším počtu také vyznání helvetského. V roce 1781 tu bylo celkem 242 nekatolíků. Katolíci byli v péči hornobranské fary a tamějšího kostela sv. Mikuláše.

Počátky školní výuky ve Valteřicích započaly velmi skrovně. První vyučování dětí začalo v chalupě Jana Bujárka. Děti se tu učily jenom číst. Později je Josef Matouš učil už psát a základům počítání. V roce 1800 harrachovská správa nabízela Valteřicím pomoc při stavbě školy – bylo to myšleno jako podpora katolíků. Avšak až do roku 1816 se ve Valteřicích učilo jenom v chalupě. Poté děti navštěvovaly školu v Horní Branné. V roce 1821 se začalo se stavbou jednotřídní školy Hraběcí úřad ke stavbě poskytl veškeré dříví a podporu 200 zlatých.V roce 1873 byla ustavena místní školní rada. V letech 1882 – 1883 byla postavena nová budova pro školu trojtřídní. Následníky učitelů Jana Bujárka a Josefa Matouše byli František Rolník (1816), Josef Tůma (1817-19), Josef Bujárek (1819-49), Michal Škoda (1849-61), Antonín Bujárek (1861-71), František Nedomlel(1871-75), Josef Erlebach ( 1875-86), Litochleb ( 1886-1908), Václav Horáček (1908-20), Josef Janata, Miloslav Kotyk a konečně Zdena Bartošová, která byla poslední ředitelkou. 30. června 1979byla škola pro malý počet dětí uzavřena.

Českobratrská církev se také starala o výchovu mládeže. Žádost o zřízení evangelické školy ve Valteřicích byla podána v roce 1784, ale k otevření školy došlo až v roce 1796. Prvním učitelem tu byl Ignác Soukup. Byl to nesmírně vzdělaný a pilný člověk. Pořizoval výpisy ze spisů Jana Amose Komenského a sbíral rozmanitá ústní podání o jeho pobytu v Podkrkonoší. Určitou dobu tu byla také škola luteránská, která patřila pod Křížlice. V evangelické valteřické škole se učilo až do roku 1910.

V 19. století podobně jako v sousedních vsích docházelo postupně ke zvyšování všeobecné vzdělanosti obyvatelstva. Ve Valteřicích v roce 1878 vznikla obecní knihovna. Sbor dobrovolných hasičů tu byl založen 1882, dva roky nato vznikl spolek divadelních ochotníků. Tělocvičná jednota Sokol byla ustavena v roce 1895 a k výstavbě sokolovny došlo roku 1910. Podobně jako v jiných podhorských obcích tu byla založena Národní jednota severočeská (1913) a spořitelní a záložní spolek (1916). Každoročně byly v obci pořádány lyžařské závody, hlavně pro mládež.

První světová válka si vyžádala 44 obětí. V roce 1939 byly Valteřice připojeny k Německu. Hodně obyvatel opustilo vesnici a uchýlilo se do Čech, hlavně do sousední Horní Branné, ve víře, že to nebude na věčné trvání. Smutná doba německé okupace stála Valteřice 6 lidských životů.Mezi nimi byl také zakladatel krejčovského družstva Vodog a předseda místní organizace Komunistické strany Josef Hrubý, který byl v roce 1943 popraven v Berlíně.

V obou kronikách obce se dočteme o událostech z doby nejnovější: zavádění elektrického proudu, oprava silnice Hrabačov – Vrchlabí, vznik JZD a jeho spojení s JZD Horní Branná a Jilemnice v roce 1974.

Po roce 1989 měli valteřičtí občané možnost odloučit se od Horní Branné a spravovat své veřejné záležitosti opět samostatně. V republice tak učinilo velké množství obcí, neboť cítily své připojení k tzv. střediskovým obcím jako nátlak ze strany socialistického státu. Valteřice však zůstaly ve spojení s Horní Brannou. Jedna obec přechází zcela plynule v druhou, valteřické děti chodí do jedné školy s branskými a všichni obyvatelé se navzájem znají. Snad k tomu přispěla i skutečnost, že zastupitelstvo obce se starostou, kterým je od roku 1990 občan Valteřic, dbá rovnoměrně o rozvoj obou částí.

Poloha

přidat fotografie