Oldřichovská konírna - Oldřichov (jezdectví) [43009]

Náš statek najdete v obci Oldřichov u Mladé Vožice přímo při pravé straně hlavní cesty, podél které se vesnice rozkládá. Když přijíždíte od severu, tj. směrem od Prahy, od známé obce Miličín (pověstný motorest), je to první vesnice v Jihočeském kraji. Zároveň jsme blízko pomezí s Vysočinou, je na ní od nás pěkný výhled. 

Jak to všechno začalo?

Na sklonku roku 2008 se mi podařilo splnit si svůj dětský sen .. po dosavadním životě stráveném v matičce Praze jsem se i se svojí rodinou přestěhovala do vesnice Oldřichov, do starého kamenného domu, který mě uchvátil hned, jak jsem ho poprvé spatřila. A to jsem ani tenkrát ještě netušila, že z místních tady tomu nikdo neřekne jinak než „konírna“,  že budeme mít obývák v bývalých stájích a že tady skutečně koně bývali a není to navíc ani tak dávno …  Na trávou a křovím zarostlém uzavřeném dvoře už jsem viděla skotačit naše děti, nás sedět na lavici před domem a vzadu za stodolou pást se koně…To ale bylo ještě hodně daleko a kdo z rodiny se sem přijel podívat, měl v očích spíš soucit, i když to nechtěl otevřeně říct… Sami jsme tušili, že než uslyším z pozemků za stodolou frkat koně, bude to ještě hodně dlouho trvat a manžel chtěl nejprve dát dohromady obytnou část stavení, pak teprve přeci přijdou zvířata… Ale některá už s námi přijela z Prahy, naši dva lovečtí psi a kočka Terina. Netrvalo dlouho a sám Martin postavil králíkárnu a už jsme měli první užitková zvířátka. Jako dárek brzy přibyli malí göttingenští čuníci a další rok koza Eliška. Za překotných a pro naši rodinu těžkých osobních okolností jsem paradoxně a neplánovaně v květnu 2011 přišla ke svému největšímu zvířecímu štěstí – k čtyřletému valachovi Felekovi, kterého jsem si ale ještě nemohla vzít domů, nejprve jsem za ním dojížděla… Bylo to dost časově náročné, přesto to pořád vypadalo, že sem si ho jen tak nepřivedu.

Ale moje vůle spojená s manželovým snažením a trpělivostí našich malých kluků přinesla ten vytoužený cíl na konci října 2011 a já se jednoho nedělního podzimního odpoledne dočkala pohledu, na který nezapomenu a při vzpomínce na něj mi vždy vyhrknou  slzy štěstí do očí…vzadu za stodolou se spokojeně pásl a pofrkával můj milovaný  Felda spolu s jeho novým kamarádem Rebelem. Netrvalo to ani měsíc a už sem přicestovala až z dalekých Jeseníků kobylka Karina, musel tu být přeci ještě někdo menší, kdo by povozil kluky a doplňoval za ten měsíc již nerozlučnou dvojku Feldy a Reba. A tak to všechno začalo…

Poloha

přidat fotografie