Voděrady (obec) [4262]

Z hlediska zeměpisného se obec Voděrady nachází ve střední části Moravy asi 35 km severně od Brna v tzv. Boskovské brázdě oddělující Českomoravskou vrchovinu a Drahanskou vysočinu. První zvedající se zalesněné kopce Českomoravské vrchoviny (bližší specifikací Kunštátská vysočina s kopcem Chlumem vysokým 512 metrů) tvoří západní okraj obce.

O založení Voděrad a jejich nejstarších dějinách není nic určitého známo. V tomto ohledu sdílejí Voděrady osud mnoha jiných obcí, které vznikly v poměrně velmi dávných dobách a o jejichž vzniku se proto nemohly zachovat žádné písemné zprávy.

První stopy lidského osídlení v okolí Voděrad pocházejí z mladší doby kamenné - neolitické (10 000 až 2 000 let před našim letopočtem). Přímo ve Voděradech nalezl voděradský učitel Antonín Rybička na svém poli při cestě do Sebranic kamenný mlat, pocházející z mladší doby kamenné. Při stavbě domu číslo 23 byla v roce 1911 nalezena stará keramika.

Území Voděrad, přiléhající bezprostředně k rovině Boskovické brázdy a chráněné od severu a severozápadu úbočími Kunštátské vysočiny, se přímo nabízelo k založení osady. Nelze vyloučit, že zde mohlo být již v dávných dobách menší, dočasné sídliště pravěkého člověka. Osada byla patrně založena při slovanském osídlování, kdy již oblasti podél řeky Moravy byly dosti hustě zalidněny. Pro domněnku o velmi starém původu vesnice svědčí také její poloha v blízkosti prastaré cesty, spojující Moravu s Čechami.

O původu jména Voděrady se podle ústního podání vypráví, že první osadníci - zakladatelé vsi - putovali krajem a hledali vhodné místo, kde by se usadili. Po dlouhém hledání objevili vydatný pramen výborné vody, a protože byli nalezené "vodě rádi", dali osadě, kterou si na tom místě založili, jméno Voděrady. Tento výklad jména Voděrady však není s největší pravděpodobností správný. Název Voděrady je pravděpodobně odvozen od osobního jména "Voděrad" a označuje ves rodiny Voděradovy.

Nejstarší písemné zprávy, z nichž se dovídáme o Voděradech, se týkají výhradně staré voděradské šlechty a z části také majitelů sousedních panství, kteří měli ve Voděradech své zboží. Prvními historickými prameny o Voděradech jsou dvě listiny, které se však týkají majetkových záležitostí cizích šlechtických osob a voděradské vladyky uvádějí jen jako svědky.

První známý voděradský vladyka se jmenoval Zbylut. Zmiňuje se o něm latinsky psaná listina, datovaná 6. července 1281 v Brně, podle níž nějaký kníže Jeneč z Schönbergu dává svému služebníku Hořinovi do manské držby dva lány polí s lesem u vesnice "Towěř". Jako svědek je v listině uveden s několika jinými šlechtici také "Zbylut de Woderat". Druhá listina je rovněž latinská a pochází z roku 1316. Je to kupní smlouva, kterou Bernard z Cimburka prodává Stanimírovi z Letovic vesnici "Paezendorf". Jako jeden z několika svědků v ní vystupuje Mikeš z Voděrad ("de Wodirad").

Určování rodové příslušnosti v nejstarších dobách bylo velmi obtížné. Od doby posledních Přemyslovců byly spolehlivým prostředkem určování rodové příslušnosti šlechtické znaky (erby). Také voděradští rytíři měli svůj rodový znak. Na štítě to byl zlatý půlměsíc v modrém poli obrácený svými konci nahoru. Také v klenotu, tj. v horní části znaku, byl stejný zlatý půlměsíc na vějíři ze zelených pavích per.

V létech 1531 - 1549 byly Voděrady rozděleny mezi panství černohorské, kunštátské a lysické a toto rozdělení trvalo až do zrušení poddanství. Z roku 1530 je listina upravující vztah lysických poddaných k nově zřízenému panskému rybníku se splavem a mlýnem, z roku 1666 je zmínka o pivovaru, který náležel rovněž lysickému panství.

V Moravském zemském archivu je uložena nejstarší obecní pečeť z roku 1696, na níž je vyobrazen běžící beran v kruhovém poli.

V roce 1790 měly Voděrady 58 domů s 325 obyvateli a v roce 1834 zde bylo 72 domů s 398 obyvateli. Do roku 1890 vzrostl počet domů na 80 a počet obyvatel na 516 a v roce 1900 zde bylo celkem 85 domů s 566 obyvateli.

O charakteru bydlení svědčí nejlépe údaj z roku 1820. Z 63 domů (všech přízemních) byl jeden se třemi místnostmi, 13 se dvěmi místnostmi, zbytek byl jednomístný. Samostatné komory domů se u nich objevují podle evidence až od roku 1837 v počtu osmi. Převážná část voděradských domů i hospodářských stavení byla ještě v první polovině 19. století postavena ze dřeva. Domy byly sroubeny ze silných trámů a stěny byly většinou obíleny vápnem nebo i omítnuty. Jen některé domy byly zděné. Jejich zdi byly z kamene, a proto byly velmi silné. Střechy byly pokryty buď došky ze slámy nebo šindelem.

Rokem 1848 je počátkem významných změn i pro naši obec. Bylo zrušeno poddanství a říšským zákonem z roku 1849 byla vyslovena zásada, že základem státu je svobodná obec, čímž padlo vrchnostenské či panské rozdělení vesnice. Obec se stala nejnižší správní jednotkou. Své záležitosti a obecní jmění spravovala voleným obecním výborem a představenstvem, které volil ze svého středu obecní výbor. Členy představenstva byli starosta a nejméně dva radní. Prvním svobodně voleným starostou se ve Voděradech stal Martin Kučka. Tuto funkci zastával 10 roků.

Předchozí staletí jsou protkána i množtvím epidemií. V roce 1857 řádila ve Voděradech cholera. Zemřelo na ni 7 lidí, všichni z tzv. "Poustek". Na jejich paměť byl na návsi postaven kříž s výše uvedeným letopočtem.

V roce 1872 byla dokončena a následující jaro slavnostně vysvěcena budova nové školy, kterou začalo navštěvovat prvních 71 žáků. S nástupem nového století se ukázala být velmi akutní potřeba nové školní budova, neboť stará jednotřídka již přestala z kapacitních důvodů stačit. Ve školním roce 1906-7 činil počet jejich žáků dnes již těžko představitelný počet 133 dětí. V roce 1909 byla dokončena stavba nové dvoutřídní budovy.

Roku 1908 byla objevena na voděradském území ložiska šamotové hlíny, která se začala dolovat na dvou místech v "Hůrách" a dodávala se do šamotových továren.

Že bude 20. století tak kruté, nikdo zřejmě netušil. Obec i její obyvatelé žili svými běžnými starostmi až do 1. srpna 1914, kdy byla vyhlášena všeobecná mobilizace mužů ve věku od 18 do 50 roků. Z Voděrad bylo odvedeno na fronty 1. světové války 115 mužů, kde jich 24 padlo. Těm, co zůstali doma, zvláště ženám, dětem a starým lidem, přinesla válka bídu a utrpení. Po čtyřech krutých letech bylo Rakousko-Uhersko poraženo.

Poloha

přidat fotografie