Olešnice (město) [4218]

Městečko Olešnice patří k místům nejstaršího osídlení kraje. Původní vesnička stávala v místech dnešní moravské strany, od toho dobový název Moravská Olešnice. Teprve později v období osídlování kraje v dobách vlády Přemysla Otakara II. vzniklo osídlení dnešního náměstí jako trhového městečka. Protože původními kolonisty byli Němci, nesla tato obec název Německá Olešnice. Přestože se německé obyvatelstvo velmi rychle asimilovalo, název se zachoval po několik století - do roku 1759 existovaly dvě Olešnice, protože vedly samostatně obecní účty. Obě části obce byly často ve vlastnictví jiné šlechty. Nejstarší písemné zprávy jsou z roku 1073 zachované ve falsu z roku 1163. Původními majiteli panství byli páni z Lomnice, kteří vystavěli v nedalekém okolí hrad Louka Ve 14. století je Olešnice již nazývána městečkem, a to už se stala hospodářským centrem louckého panství. Pány z Lomnice vystřídali v 15. století páni z Pernštejna,až konečně v roce 1560 koupí získali samostatně loucké panství vlastníci panství kunštátského. Zemědělská výroba v minulosti byla zaměřena na pěstování lnu a obilovin . Olešnické plátno patřilo mezi vyhledávané. V polovině 16. století začala vznikat sdružení řemeslníků - cechy. Celkem bylo v Olešnici 8 cechů . Památkou na ně jsou jejich dochovalé artikule: cechovní řád krejčích z roku 1539 a tkalců z roku 1545 Jana z Pernštejna, cechovní řád soukeníků z roku 1610 Štěpána Schmidla z Freihoffa, cechovní řád, kožešníků, krejčích a kovářů z roku 1630 Petra Katharina z Katharu. Z Olešnice pocházel rod barokního malíře Karla Škréty. Památkou na třicetiletou válku jsou v blízkém okolí městečka často nalézané kamenné koule do děl. Války o rakouské dědictví byly dobou největšího střetnutí dvou vojsk v okolí. 9. května 1742 došlo k bitvě mezi rakouskými rejtary a saskými vojsky. Přes 100 padlých a 200 zajatých Sasů bylo výsledkem noční bitvy mezi Olešnicí a Ústupem. Na památku této bitvy byla postavena boží muka v trati Oulehla. 19. Století je dobou hospodářského rozvoje a národního uvědomování. Po sérii ničivých požárů, z nichž největší byl v roce 1827, se výrazně změnila podoba obce. Prusko-rakouskou válku z roku 1866 připomíná drobná pamětní deska na domě č.p. 28 s železnými koulemi - památka na střelbu v olešnických ulicích. Druhá polovina 19. století byla dobou vzniku mnoha vlasteneckých spolků, za zmínku stojí existence druhého nejstaršího kamenného divadla na Moravě v budově bývalé školy, kterou připomíná pamětní deska pod sochou sv. Václava u kostela na náměstí a původní opona dnes umístěná v budově katolického domu. Útrapy I. světové války dokládá více než 350 mužů, kteří narukovali na bojiště v Itálii, Rusku, Halíči a šest desítek padlých a nezvěstných, kteří padli za oběť této válce. Jejich jména společně se jmény obětí II. světové války jsou na památníku padlým obou světových válek před budovou školy Současná podoba Olešnice je podobou města s dobře vybudovanou infrastrukturou (např. vodovod a kanalizace s napojením na ČOV, plynofikace, kabelizace telefonních sítí atd.). Struktura olešnických podniků a podnikatelů umožňuje zajištění pracovních příležitostí nejen pro občany Olešnice, ale i z okolí. Rekreace a sportování je umožněno existencí cyklotras s vyhlídkovými věžemi, koupaliště s atletickým areálem školy, dětského hřiště s kluzištěm, tenisového kurtu, fotbalového hřiště a moderního skiareálu. Dvě muzea – modrotisku a strašidel - jsou místem výletů školních tříd i rodin. V roce 1999 se Olešnice zúčastnila soutěže venkovských obcí „Vesnice roku“ a dokázala zvítězit v celostátní soutěži. V závěru tohoto roku ji byl udělen statut města.

Poloha

přidat fotografie