Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Ústecký kraj » okres Teplice » historická budova » Bývalý měšťanský pivovar - Krupka (historická budova)

Bývalý měšťanský pivovar - Krupka (historická budova) [42178]



1. zpráva:

       V letech 1477-1941        2000hl

       Nájemce A. Kraus

       Roku 1879 byl posledním z 950 českých pivovarů, který vařil na „svrchní kvasnice“ a to až do roku 1884, když ostatní závody, po příkladu plzeňského, přešly na „spodní kvašení po bavorském způsobu“. Po požáru roku 1904 byl nově vybudován a v roce 1907 opět uveden do provozu. Jeho výroba byla v letech 1926-1927 zastavena.

 

  2. zpráva:

 PIVOVOVARNICTVÍ A PIVOVAR V KKRUPCE

Právo vařit pivo a výčepní právo propůjčil vládce Krupky Thimo z Kolditz měšťanům v roce 1477. Z tohoto roku máme nejstarší písemné záznamy. Zda toto právo měli již za předešlých Kolditzů, nevíme. Pivovárečné právo a s ním spojené výčepní právo přinášeli jejich majitelům ty největší zisky. Proto byl spor s vrchností o toto vždy urputně z obou stran veden. Mnoho pánů na krupce chtělo toto právo měšťanům upřít, ale ti se nikdy nepoddali.

V Krupce mělo od pradávna jen 80 domů ve vnitřním městě právo vařit pivo. Pivo se nevařilo najednou, vaření se střídalo a každý dům měl svůj termín. Také nebylo ve všech 80ti domech zařízení a kotle na vaření. Jen ty nejbohatší měšťané a patríciové měli tyto varné kotle. Byli však povinni nechat dle rozvrhu ty ostatní u sebe vařit a ti platili za použití 5,5 kop českých grošů, vrchnost dostávala z jedné várky jako daň 11 kop grošů.

V roce 1479, kdy velká část Krupky shořela, odpustili Kolditzové městu po tři roky tyto daně. Jednou propůjčil Hannes Kolditz výčepní právo rychtáři ve Vrchoslavi. Když tento Linhard Tchurr žádal po městu také várečné právo, měšťané protestovali a obrátili se na soud do Litoměřic, který rozhodl ve prospěch města.

Měšťané se rozhodli postavit si svůj velký městský pivovar a ten byl také v roce 1497 již hotov. Měšťané Fritz Monch a Martin Mennel dali své kotle a náčiní novému pivovaru k dispozici. Opět se měšťané ve vaření střídali. Zda pivovar měl vlastního sládka není zatím známo. V roce 1502 rozšířil hradní pán „Krupské výčepní právo“ na další vesnice a výčepy u šachet. Pozdější paní na Krupce, Anna z Kovan, prominula městu pivní daň a povinnost odebírat panský slad z vrchnostenské sladovny. Město měla pak svou vlastní sladovnu (Stará stavba, později Parsch, pak Arma, stolní tenis). V roce 1555 opěvoval básník a pěvec Teplických lázní Thomas Mitis kvalitu Krupského piva.

Město Krupka se s císařem Rudolfem II. dohodlo o výměně svého výčepního práva v obcích Krásný les, Nakléřov, Užín, Varvažov, Žandov a Viklice za pozemky a statek Kirchlice, vinici a lesy u Krupky.

V roce 1584 prodala Krupka své vesnice Cínovec, Fojtovice, Běhánky a Soběchleby šlechtici Adamu Hrzánovy z Harrasu, ponechala si ale své výčepní právo v těchto obcí.

Od roku 1616 se město muselo bránit proti své nové vrchnosti, Sternbergům. Ti městu odepírali stará městská práva. Chtěli městu vzít pivovar, sladovnu, městské mlýny, desátek z cínu a ostatní městská svobodná privilegia. Město vedlo s vrchností spor, který trval přes 90 let. Jednou nechal Sternberg do města přivézti větší množství sudů s vínem a u cínových vrchnostenských vah toto víno svými úředníky prodávat. Radní města nechali toto víno zabavit a došlo ke sporu, který město sice vyhrálo, ale muselo za každý zabavený sud zaplatit 70 zlatých.

Spory o výčep piva v okolních vesnicích, které kdysi patřili pod Krupské panství se táhl dlouho, neboť každá nová vrchnost chtěla čepovat své pivo ze svých panských pivovarů. Císařský úředníci, když byli zavoláni ku pomoci, vždy rozhodli ve prospěch Krupky.

Morový rok 1680, kdy město ztratilo třetinu obyvatel a kdy se do města ani z města nikdo nedostal, byl i po finanční stránce největším neštěstím, přinesl velké finanční ztráty, neboť se nemohlo vyvážet pivo a tím nebyl žádný zisk z výčepu.

Pražský arcibiskup tehdy pomohl městu v tísni, měšťané se mu chtěli odvděčit darováním výčepního práva v obcích Fojtovice, Běhánky a Sobědruhy. Proti tomu se postavil vrchnostenský pán těchto vesnic, Adam Hrzán.  Město, aby se vyhnulo sporu, nabídl proto jemu toto právo v těchto jeho obcí k prodeji. Opět to byla paní ze Sternbergu na Krupce, která dosáhla u místodržícího v Praze zrušení tohoto kontraktu. Ušla by jí totiž určitá část z výčepní daně. V roce 1710 převzali Claryové panství Krupka a opět začal spor o výčepní právo. Hraběti se podařilo získat výčepní právo v Dubí a  Mstišově pro svůj panský pivovar. Krupce zůstali již jen Horní Krupka, Vrchoslav, Běhánky, Sobědruhy a Cínovec. Cínovec již brzy připadl Claryům a ze Sobědruh a Fojtovic musela Krupka část daní odevzdat vrchnosti.

V roce 1750 mělo město Krupka tolik dluhů, že jí byl pivovar soudně zabaven a až po zaplacení dluhů opět vrácen. Nový sládek byl Johannes Weyde st. od roku 1751 -1780 majitelem domku v předměstí č.p.1 (240 Bachmannhaus – pekařský domek). V letech 1780 – 1812 byl sládkem jeho syn Johann Weyde, který pak odešel do klášterního pivovaru v Oseku.

V roce 1770 se pokoušela zemská vláda Krupku přemluvit k pronajatí městského pivovaru hraběcí vrchnosti Clary-Aldryngenům. Město neustoupilo.

V roce 1771 se srovnal spor mezi právovárečnými měšťany vnitřního města a měšťany bydlící v předměstí. Bylo dojednáno, že nyní již jen 79 právovarečných domů nebude pobírat zadarmo což bylo asi 18 hektolitrů dostane město daň ve výši 4 Zlatých. Městu bude povoleno z obecního sladu si dvě várky uvařit samo. Dále bude farář dostávat 1 soudek piva ročně zadarmo. Každý měšťan si může otevřít a pronajmout výčep piva, za což bude městu platit určitou daň. Měšťané ve  městě i v předměstí budou mít stejná práva a povinnosti v celém městě. Tehdy byl pivovarnickým mistrem jistý  Josef Brauer, který se stal v roce 1818 králem střelců.

Pivovar již nestačil nárokům, tehdejší doby a proto se pivovárečníci na svém shromáždění rozhodli 16.9.1866 postavit nový pivovar. Bylo usneseno uvolnit na stavbu nejvýše 12000 Zlatých. Předloženy byly dva projekty. Jeden v horná části města (stávající pozemek) a druhý navrhoval pozemky na Angru (asi v místech bývalého sovětského pomníčku nad zastávkou Krupka). Při hlasování bylo 39 hlasů pro horní část Krupky a 35 hlasů pro spodní část Krupky. Vítězný projekt vyžadoval jen 6800 Zlatých nákladů. Podle starého protokolu ze dne 26.4. 1868 byli představení pivovaru: Franz Lös č.83, Anton Neumann č. 8 , Franz Luft č.94, Josef Güttler č.24. jak víme z adresáře Krupky pro rok 1872 až 73, vedení pivovaru leželo v ruce tehdejšího starosty, pana Richtra Vendelína a vrchním sládkem byla jistý Winkler Ing. Zápis z roku 1880 udává sládka jménem Winkler Raimund, který bydlel v domě č.18. zda to byla tatáž osoba, nebo příbuzný, nevíme. V roce 1881 byl v pivovaru postaven sklep na uschování ledu ke chlazení a byly postaveny dvě veliké nádrže v horním Grundu, které byly 4.3. 1882 hotovy. Na těchto nádržích – rybních se v zimně řezal led, který se pak v létě používal ke chlazení. Zda se z těchto nádrží používala i voda k vaření piva, autor zatím nezjisti. Studna v pivovaru se prý také zatím nenašla. Pivovar v tomto roce byl již zařízen na kvasnicové pivo. Pivovarníci koupili v roce 1882 hostinec a dům na náměstí čp 87 a 88. Když se nemohli dohodnout, neboť se někteří se obávali ztrát, prodali tyto nemovitosti v roce 1884 tehdejšímu starostovi Dörschnerovi, který pak vystavil velkou restauraci a sál pod jménem „Stadt Dresden“ pozdější „Radnice“.

V roce 1885 byl správce pivovaru měšťan i pozdější starosta Gudram Luft. Sládek byl asi ještě R.Winkler. v roce 1890 je již jmenován sládek Kowarsch Josef, jako nájemce pivovaru. Do roku 1904, kdy pivovar vyhořel spolu se 40ti jinými domy v horní části Krupky, byl vrchní sládek pan Karl Prada, který se v témže roce před velkým požárem stal králem střelců.

Po požáru trvalo dva roky, než se pivovar znovu vystavěl. 1.4. 1906 se započalo s výstavbou nového pivovaru. Stavbu řídil stavitel Schutt z Teplic. Koncem srpna 1906 byl hotov nový třiceti metrový komín, který se mnohým nelíbil, neboť prý narušuje starý ráz města. V roce 1906 přišel také nový vrchní sládek jménem Georg Wilhelm. Správní rada pivovaru: Josef Klobautschning čp 3., Franz Bruch čp 70., Ant.Wagner čp 95.. 7.3. V roce 1907 byla uvařena první várka piva v obnoveném pivovaru, v té době již bylo ve městě více než 25 hospod a restaurací a konkurence přicházela jen z Teplic. Jak bylo tehdy zvykem, v roce 1908 se pivovar ve veřejné dražbě nabízel novému sládkovi, který byl zároveň jejím správcem. Nikdo nenabídl více než-li starý sládek a tak i po roce 1908 byl sládkem pan Georg Wilhelm. Stará sladovna v dolním předměstí patřila do roku 1908 právovárečním měšťanům, kteří jí pak prodali továrníkovi Parschovi k rozšíření jeho tkalcovny (Arma/stolní tenis). Pak přišel zlý čas 1.světový války a v roce 1915 se provoz pivovaru zastavil. Muži byli většinou ve válce a nebylo ani pracovních sil v pivovaře. V roce 1919 byl prý provoz znovu obnoven.  Střídali se různí sládci a v té době bídy po válce nebyl také odběr tak vysoký, aby se pivovar vyplatil. Několik let se pivo v Krupce nevařilo, avšak v roce 1925 je již sládkem jmenován Alois Kraus, tehdy také král střelců.

V roce 1928 převzal nový sládek, pan Franz Rauer, pivovar a 4.2. 1928 byla první várka Krupského piva hotova a jako první hostinec toto první pivo čepoval v hostinci „Felsenkeller“ čp 206., pan Schlosser. Podle kronikáře města pana Rudulpha, bylo toto první pivo sice hořké, ale slabé. V roce 1933 je sládkem a majitelem pivovaru opět jmenován pan Franz Rauera v roce 1935 se stala králem střelců paní Agnes Rauer spolumajitelka pivovaru.

V roce 1936 se uvařilo 2480 hektolitrů  piva, což bylo tehdy 62l piva na jednoho obyvatele Krupky. To však znamená každý třetí den jednu várku a více, nebo se už vařilo více než 18 sudů (hektolitrů). Stáčelo se i do láhví, kterých se několik zachránilo, a známe i jednu etiketu.

Asi v roce 1944 byl provoz zastaven a po roce 1945 již, pokud je známo, nebyl obnoven.

K. Vondráček


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)