Milonice (obec) [4213]

První písemná zmínka o Milonicích je z roku 1358. Tehdy Anna choť Ješka z Boskovic, na svůj zdejší podíl vzala nějakého Pavla na spolek a jeden lán přenechala choti. Připomíná se také Anežka z Milonic, která pohání na zemský soud měšťana brněnského Michala, že koupil její vlastní dědictví.
Název obce je odvozen od osobního jména Miloň. Podle kroniky se také psali vladykové z Milonic. Ti měli mít na nepatrně vyvýšeném místě, kde se dosud říká na Valech svoji tvrz. Její půdorys měl podobu nepravidelné elipsy, 27 metrů dlouhé a 19 metrů široké, kolem níž je 10 m široký a 4 metry hluboký příkop, chráněný mohutným valem, který příkře spadá k milonickému potoku, jenž val obloukem obtéká. Ze západní strany byl vchod. V prostoru tvrze pak dle zápisu v kronice mělo být v minulosti vykopáno spáleniště, části zbroje a pod valem ještě dvě lidské lebky. Může jít ale pouze o pověst. V Milonicích měli majetek i jiní páni.
Roku 1385 Čeněk z Újezda prodal dvůr v Milonicích Markétě z Býkovic. Část Milonic patřila v roce 1573 bratrům Krčmům z Koněpas, kteří ji téhož roku prodali Janu Šemberovi z Boskovic, který ji v roce 1595 prodal Matyáši Ořechovskému z Houbic. Druhou část koupil v roce 1668 Pavel z Frýburka a prodal ji v roce 1675 Jindřichu Slavíkovi ze Slavíkovic, který v roce 1680 zemřel. Veškerý majetek zanechal své ženě Františce z Ostašova. Zadlužené panství v Milonicích koupil v roce 1693 Jan z Rožmitála a přepustil městu Brnu.
Na počátku 18. století patřily Milonice ke dvěma panstvím to 6 gruntů k Černé Hoře a 6 gruntů panství Kuřimskému (majetek město Brno). Každé panství zde mělo hospodu a úřad. V roce 1771 koupil jeden lán od knížete Jindřicha Auersperka dvacetiletý František Tesař (děda pozdějšího velkostatkáře) a následně v roce 1773 přikoupil právo nálevní na dům č.p. 8. František Tesař dále přikoupil hospodu, k tomu 1 půllán a později od rytířského řádu křižovnického i lesy Brloh, Kuchyňku a Klučeninu.
V roce 1834 byla postavena zděná hranolová kaplička, ve věži kapličky umístěn zvon, který byl za druhé světové války zabaven Němci. Zvon měl být roztaven a použit k válečným účelům. Nakonec se tak nestalo, zvon byl uložen v Praze v muzeu a po válce ho pak miloničtí občané přivezli slavnostně zpět.
V roce 1846 bylo v Milonicích 20 domů se 115 obyvateli, kteří se živili rolnictvím a řemesly. Přičiněním Ing. Františka Tesaře (otce pozdějšího velkostatkáře) byla v obci v roce 1882 postavena jednotřídní škola. Protože bylo hodně žáků, byla škola v roce 1904 rozšířena na dvoutřídní a budova vystavěna na poschodí.
Do katastru obce v roce 1904 patřilo 255 ha pozemků: Klučenina, Brloh, Díly, Zahradisko, Humna, Petrňovec, Společná hora, Břekena, Močidla, Kopaniny, Ve žlíbku, U vranovské cesty, Pod Míchovcem, na Panském, U oběšeného mostu, Písky, na Kunkovité, na Klínku, u Řenůvky, v Příhoně, na Čepci, Blanenka, Míchovec, Občiny. Nejstarší rodiny, které se v obci usadili byly Tesařova a Klímova.
Na státní silnici (nyní I/43), která prochází obcí bylo už tehdy velmi živo a bývalý hostinec u silnice č.p.11 byl hojně navštěvován cizími hosty.
V okolí je několik památních kamenů, kde byli cestující přepadeni loupežníky.
Na přání občanů, z dobrovolných sbírek a darů byl vybudován podle návrhu architekta V.Hrdličky a akademického sochaře J.Axmana z Brna padlým vojínům v první světové válce pomník, jehož slavnostní odhalení se konalo dne 25. září 1927.
V roce 1928 byl v obci vybudován vodovod, který byl 15. července slavnostně uveden do provozu.
Velkou událostí byl 16. červen 1929, kdy Milonicemi projížděl prezident T.G. Masaryk. Po uvítacím proslovu řídícího učitele Jana Brychty, se podepsal do Pamětní knihy obce a školy.

Poloha

přidat fotografie