Chýnovská jeskyně (jeskyně) [41123]

ZÁKLADNÍ PARAMETRY

• cca 40 min / Doba prohlídky
• 260 m         / Délka prohlídkové trasy
• 5-9 °C         / Teplota vzduchu
• 96-100%    / Vlhkost vzduchu

PROHLÍDKOVÝ OKRUH CHÝNOVSKÝMI JESKYNĚMI

Prohlídka jeskyně je fyzicky velmi náročná, neboť schodů je téměř 400 a trasa má převýšení 42 m. Z tohoto důvodu není vhodná pro osoby s onemocněním srdce a pohybového aparátu.

Již ve stěně nad vchodem do jeskyně zaujme návštěvníka vytesaný letopočet (1863) připomínající rok, který uvedl podzemí Pacovy hory do povědomí člověka. Za kovovou mříží, která je sama již 9 m pod úrovní vstupního areálu, začíná 32 m hluboký sestup zpočátku chodbou Vstupní, zatáčející po několika metrech do chodby Schwarzenberské. Každým schodem, na jejichž výrobu bylo použito pouze kamene z jeskyně, se návštěvník dostává stále hlouběji do nitra hory. Stěny chodby tvoří pestrý, šedobíle smouhovaný mramor s vložkami zelenočerného amfibolitu. I když klesání schodiště je značné, přesto většinu turistů překvapí pohled, který se otevře ve spodní části chodby. Tzv. Čertovy schody si svůj název skutečně zaslouží. Ne každý si při jejich zdolávání všimne neobyčejně zbarveného stropu nad sebou. Po přechodu lávky za Chlebovou pecí se objeví první zastávka na trase: Žižkova střelba dostala svůj název podle prohlubní ve stropě, připomínajících otvory po dělových koulích. Silnější osvětlení zde lépe odhaluje i pestré zbarvení jeskynních stěn.

Dominantní prostorou jeskyně je Kaple svatého Vojtěcha. Poslech úvodní části toccaty a fugy d moll od J. S. Bacha již neodmyslitelně patří k její prohlídce. Po rozsvícení všech světel se ve skále objeví kovový kříž. Ten nahradil původní kříž dřevěný, umístěný zde kustody Zemského muzea v Praze už při jejich prvním průzkumu. Nad křížem je zachován podpis jednoho z objevitelů jeskyně Jana Strnada s datem 14. července 1863. Zcela jedinečný je vrchol kaple, kde se vytvořilo množství útvarů, tak zvaných „hrnků", a to hned v několika úrovních nad sebou. V předsálí stojí kamenný čert jako upomínka na náročnou práci při zpřístupňování jeskyně. Po několika dalších schodech sestup končí v hloubce 51 m pod povrchem u Purkyňova jezírka. Ze tmy nepřístupných částí jeskyně je slyšet vodopád, kterým odtéká podzemní potok, aby se po dvou dnech dostal vývěrem na povrch. V severní stěně chodby nelze přehlédnout útvary nazývané „oka", jejichž tvar podmiňuje rozdílná rozpustnost hornin. Svou dokonalostí zaujme zvláště oko Purkyňovo.

Všechny hlouběji položené části jeskyně leží již pod úrovní vodní hladiny. Od Purkyňova jezírka návštěvník vystoupí až k Dračí hlavě. Za touto nevšedně modelovanou kulisou dříve pokračovala prohlídka dál chodbou Maloveckou až k Čertovu jezírku. Zpřístupnění této části však spočívalo jen v osazení několika kovovými stupy. Proto dnes by tato cesta byla využita pouze v případě nutnosti jako nouzový východ. Současná turistická trasa pokračuje chodbou Spojovací k Ohništi čarodějnic. Prosvícené drůzy kalcitu budí dojem skutečného hořícího ohně. Za ohništěm leží jediné dva velké krápníky, pocházející z krasových dutin zničených těžbou v lomu na Pacově hoře. Největší z nich je dnes v soběslavském muzeu a měří 157 cm. Po překonání poslední stovky schodů se návštěvník opět vrátí do vstupního areálu.

Poloha

přidat fotografie