Kostel sv. Mikuláše - Mikulov (kostel) [40985]

Pravoslavný kostel sv. Mikuláše se nalézá v blízkosti nádražní budovy ČD, v bezprostředním sousedství komunikačního tahu Brno - Vídeň, kde tvoří výraznou dominantu okrajové části města. Je tak prvním památkovým objektem při vjezdu na naše území a kromě své duchovní funkce i vizitkou k historii a současnosti. Původně německý evangelický kostel sv. Mikuláše byl postaven na přelomu 19./20. století z podnětu obchodníka Josefa Johanna Kreimla.

Evangelický sbor v Mikulově byl v této době v Mikulově velmi malý, většinu stavebních prací proto financoval spolek "Gustav Adolf-Verein". Architektem jednolodní stavby v novogotickém stylu byl Trtilek, stavitelem Soche. Stavba, dokončená v roce 1903, je řešena ve stylu pozdního historismu a je zajímavá čtyřbokou přesazenou věží obložením pálenými cihlami, výzdobou nároží, omítkovou bosáží a v neposlední řadě i zvláštnostmi technologicko-architektonického rázu. Zvláštní pozornost si zasluhují ornamentální malby interiéru se stylizovanými raně-křesťanskými motivy, které jsou dílem moravského malíře Jožky Úprky.

Evangelický kostel byl vysvěcen 15. 11. 1903, zasvěcen by sv. Mikuláši, nebeskému patronu a ochránci města Mikulova a jeho obyvatel. Komunitě německých evangelíků sloužil s přestávkou doby 1. světové války až do roku 1945. Při této příležitosti bychom chtěli vzpomenout památku německého starosty Mikulova Dr. Emila Justa, německého evangelíka, který v době protektorátu dokázal svou víru v etické hodnoty křesťanství, když do poslední chvíle bránil odsunu místního židovského a romského obyvatelstva do koncentračních táborů. Za tento neloajální postoj rasovým zákonům byl poslán na východní frontu, kde zahynul.

Po 2. světové válce a odsunu německých občanů se v kostele od roku 1945 scházeli k bohoslužbám příslušníci Českobratrské církve evangelické. Oficiálně byl kostel dán této církvi do držby a správy v roce 1946. Do vlastnictví, ač o to sbor žádal od roku 1947, se dostal až rozhodnutím ministerstva školství a kultury 29. 12. 1958.

V roce 1952 čítal mikulovský sbor 156 duší ve městě a přilehlých obcích, dále se společných bohoslužeb účastnili příslušníci Evangelické církve augburského vyznání (150 duší, převážně reemigranti - Slováci a navrátilci z Rumunska), vedle tohoto sboru užívala kostel pro své bohoslužby od září 1951 i Československá církev, která měla v Mikulově svou duchovní správu. Kostel byl po 2. světové válce s největší pravděpodobností v katastrofálním stavu. O tom svědčí korenspodence a neustálé urgence Sboru Českobratrské evangelické církve v Břeclavi ke statním orgánům po celá 40. - 60. léta.

Tuhý politický režim 50. let, vyplněný pronásledováním kněží i věřících, však nedával prostor pro svobodnější duchovní práci farností ani nepřispíval k zachování hmotných církevních památek. Církev, která byla zcela bez finančních prostředků proto provedla v 50. letech brigádnicky pouze nejnutnější opravy. Tj. zasklívání periodicky rozbíjených oken, úprava okolního terénu (vymýcení zplanělých dřevin, stavba plotu). V letech 1956-57 byla opravena střecha, kterou léta zatékalo, dále schody na věž a fasáda. V roce 1959 vykácený i vzrostlé stromy u kostela a prostor byl zplanýrován. V této době se začalo proslýchat, že blízko kostela (tj. parcelou, která ke kostelu příslušela) bude vedena dálnice směrem do Vídně.

V roce 1975 na základě územního rozhodnutí MěNV Mikulov povoleno postavit na parcele č. 1977/1, patřící ke kostelu, provizorní administrativní budovy JZD Mikulov, které zde stojí dosud. Vzhledem k tomu, že sbor evangelíků v Mikulově se na přelomu 60./70. let ztenčil na několik členů a církev měla své kostely ve Valticích a Břeclavi, rozhodla se roku 1974 nabídnout kostel v Mikulově Metodistické církvi, která jej už delší dobu užívala pro své bohoslužby. Převod měl být uskutečněn darem. Metodisté vzhledem k výši tehdy platné darovací daně (30% z odhadní ceny nemovitosti) nabídku nepřijali.

V dalších letech využívali kostel především oni a ze svých příjmů a svépomocí se pokoušeli zajišťovat základní údržbu budovy a okolí. V roce 1985 se rozběhla rekonstrukce a rozšiřovaní silnice probíhající v blízkosti kostela. Pro stavbu komunikace byla církvi státem vyvlastněna parcela 1977/2. Kostel se tak ocitl v bezprostřední blízkosti dopravní tepny. Z těch to důvodů se Sbor Českobratrské církve evangelické pokusil nabídnout státu k odprodeji i samotnou budovu kostela (ve značně zdevastovaném stavu). Tato nabídka nebyla přijata. Metodistická církev - sbor ve Valticích projevila zájem o koupi kostela znovu až v roce 1988, tehdy však již byla dojednána kupní smlouva mezi Sborem Českobratrské církve evangelické v Břeclavi a Pravoslavnou církví v Brně.

V roce 1988 byla budova kostela i s vnitřním vybavením prodána Pravoslavné církvi v Brně. Pravoslavná církevní obec v Mikulově Duchovním správcem farnosti byl v roce 1989 ustanoven otec Cristian Popescu. V okrese Břeclav je v tehdy asi 350 věřících, kostel sv. Mikuláše je jediným pravoslavným kostelem na Břeclavsku. Farnost spadá do eparchie olomoucko-brněnské, která má své biskupské sídlo v Olomouci. Farnost pod vedením otce Cristiana se věnovalo intenzivně sociální činnosti a to péči o uprchlíky - nové to kategorie sociálně potřebných, kteří se v naší republice objevila po roce 1990.

Další intenzivní aktivitou naší farnosti byla příprava studentů ke studiu na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Olomouci. Pravoslavná církev pod vedením otce Cristiana Popescu začala ihned po získaní kostela do svého vlastnictví s postupnými opravami. V letech 1988 - 1995 byla zavedena nová elektroinstalace a provedeny nejnaléhavější práce. V téže době probíhaly také dokončovací práce na rychlostní silnici směrem k hranici (vedoucí pouhých 6 m od kostela), které ohrozily statiku samotné stavby. V této souvislosti se objevil návrh na zboření kostela, který naštěstí nebyl přijat a SIU Mikulov musel své náklady stavbu zpevnit ocelovým kabelem nad okny a betonovým chodníkem kolem celého kostela. Stavební práce na záchranu kostela se rozběhly se zvýšenou rychlostí především v roce 1995, kdy byl získan grant Evropské komise se sídlem v Bruselu ve výši 16.230 EUR, to byly finanční prostředky asi na 50% plánovaných oprav. Dalšími financemi přispěl Okresní úřad Břeclav, Městský úřad v Mikulově, PÚ Brno a nemalým podílem také věřící.V letech 1995 - 97, tak mohla proběhnout generální oprava, kterou nezištně a obětavě řídil a zajišťoval pan Vojtěch Příbramský z Mikulova.

Rekonstrukce v sobě zahrnovala: Opravu střechy (dřevěné konstrukce, nové tašky, nové oplechování, okapy), opravu a pozlacení kříže, novou fasádu, opravu schodišť, oken, osazení mříží. Uvnitř chrámu proběhla oprava a ošetření dřevěných konstrukcí, stropu, kůru, kazatelny, lavic. Dále kompletní vymalování vnitřku a nátěry dřevených a kovových částí. Esteticky nejvýznamnější změnu přinesla umělecká výzdoba vnitřku chrámu, kterou provedl sochař a malíř Nikos Armutidis (nar. 1953, studia AVU v Praze). Zrestauroval původní ornamentální výzdobu Jožky Úprky a citlivě spojil s novým nástěnnými malbami v oltáři, na bočních stěnách lodi a v předsíni kostela. V prostoru oltáře vytvořil scénu Deisis, která představuje Krista s průvodem světců (Cyril, Metoděj, Mikuláš, Rostislav). V lodi zachytil Evangelní cyklus, který navazuje na starozákonní cyklus v předsíni kostela. Celý vnitřní prostor tak získal jedinečný a harmonický ráz. Pří opravách bylo pamatováno i na okolí kostela, které bylo vyčištěno a nově upraveno. Kolem stavby byl vydlážděn chodník s přístupovou cestou a navážkami vyrovnán terén.

Pravoslavný kostel sv. Mikuláše byl slavnostně vysvěcen 7. 12. 1997 tehdejším olomoucko-brněnským biskupem ThDr. Kryštofem Pulcem za účasti dalších kněží, vzácných hostů a věřících. Věříme, že kostel, který byl Ministerstvem kultury ČR prohlášen za kulturní památku, bude důstojným Božím stánkem pro naše věřící, místem smíření i klidným prostorem ke konání výstav a koncertů.

Poloha

přidat fotografie