Míchov (osada) [40223]

Nejstarší zpráva o Míchově pocházi z roku 1363, kdy abatyše Klára Markéta z doubravnického kláštera dala klášternímu manu neznámého jména výsadu na rychtu v Míchově s lesem Lísek Protože tato Klára pocházela z pernštejsného rodu, zdědila pravděpodobně toto území. Tím lze vysvětlit i dnešní název, který pravděpodobně souvisí se slovem mnich, popř. s označením Mnichov. 
Koncem 15. století již patřil Míchov k panství pernštejnskému. V 16. století se stal součástí bystřického panství. 
Okolo roku 1660 byla obec na krátkou dobu přičleněna k Jimramovu. V roce 1666 bylo 15 obcí bystřického panství odděleno a připojeno k panství kunštátskému. Mezi těmito obcemi byl také Míchov. Všechny tyto obce se k panství bystřickému navrátily opět v roce 1698. Od té doby zůstal Míchov již při bystřickém panství a sdílel jeho osudy. 
V roce 1716 dostal Míchov vlastní pečeť ve znaku má sv. Jiřího na koni bojujícího s drakem a nápisem: PECZET - OBCE MIHOWSKE 1716. 
Ještě ve 2. polovině 18. století měla osada Míchov tvar elipsy, již tvořilo 11 selských usedlostí. Uzavíraly náves s rybníkem uprostřed. Většina domů byla roubených ze dřeva. V polích stály pazderny, kde se do roku 1888 sušil len. Ve vsi byly vybudovány 2 rybníky. K význačným stavením patřila rychta, před níž stála dřevěná zvonička. Roku 1879 byla vybudována nová 20 m vysoká zděná zvonička, se zvonem 28 kg těžkým. Během l. světové války byl zvon znovu odebrán. Míchovští žádali v 19. století zbudování vlastní školy, ale obec návrh zamítla. Děti chodily proto do Věcova. Tří větší požáry roku 1879 a 1880 byly 2x podnětem k vykácení části obecního lesa, zakoupení dvouproudové stříkačky a založení hasičského sboru v roce 1881. V r. 1932 bylo v obci zavedeno elektrické osvětlení.

Poloha

přidat fotografie