Slivínko (osada) [40201]

Obec Slivínko leží 7 km západně od Benátek nad Jizerou (mezi Dolním Slivnem, Horním Slivnem  a Mečeříží) v jihozápadní části Dolnojizerské tabule na rozsáhlé vyvýšenině Slivenské vysočiny, která na severu klesá do údolí Košáteckého potoka.

Protože pradávní obyvatelé zde nacházeli vhodné podmínky pro život, byla oblast osídlována už od nepaměti. Z nálezů sekeromlatů, kostěných nástrojů, pěstních klínů, drtidel obilí, střepů nádob, ale i bronzových a železných předmětů, jež zde zanechali příslušníci mnoha kmenů, lze usoudit, že okolí Slivínka bylo obydleno již v mladší době kamenné. Tedy zhruba v době 5500 - 4300 př. n. l. Minulost této lokality pomohl poodhalit svými zajímavými objevy pan Josef Zíta, jenž se v polovině 20. století věnoval amatérské archeologii.

Dalšími obyvateli Slivínka byli Keltové. Z archeologických nálezů a vykopávek prováděných mladoboleslavským muzeem počátkem roku 2002 vyplývá, že to byli nejen nesmírně pracovití
a svědomití lidé, ale i výborní řemeslníci a znamenití umělci. Žili zde ve 2. a. 3. století př. n. l.
Od počátku našeho letopočtu je začali postupně vytlačovat Germáni. I oni zanechali ve Slivínku památku v podobě bronzové opaskové zápony.

První písemná zmínka o Slivnu pochází z roku 1223. Bohužel se do současné doby nedokázalo blíže určit, zda zmíněný prostor byl v Dolním nebo Horním Slivně či Slivínku.

Je doloženo, že v období vrcholného středověku se ve Slivínku nacházela vodní tvrz, která nejspíše zanikla v období husitských nepokojů. Je patrná ještě na katastrální mapě košáteckého panství z roku 1792 a při vypouštění vodní nádrže v roce 1932 se objevily zbytky jejích základů.

Na Slivenské vysočině existovaly ve 14. a 15. století jen dvě vesnice. Dnešní Dolní Slivno
společně se Slivínkem tvořilo Velké Slivno a Horní Slivno bylo uváděno jako Malé Slivno. Až v roce 1505 poprvé Slivínko vystupuje jako samostatná obec, a to pod názvem Malý Sliven. Je známo, že zpočátku byli obyvatelé poddanými několika feudálních pánů. V polovině 16. století byla hlavními majiteli pozemků košátecká a benátecká vrchnost. Během století se pojmenování vesnice měnilo - r.1548 Slivénko, 1551 Slivno, 1627 Malé Slivínko, 1850 Malé Slivno, 1880 Slivenec, až se konečně v roce 1921 ustálilo na Slivínko.

Na staré polní cestě vedoucí do Mečeříže stojí Salačův sloup, kterému se také říká Kamenný sloup. Připomíná zašlou slávu selského rodu Salačů ze Slivínka, kteří zde žili podle písemných pramenů již od roku 1563 (nebo 1574). Rodový statek děděný z generace na generaci byl však nadobro opuštěn v 30. letech dvacátého století. Šestimetrový sloup zakončený železným křížem nechali zhotovit Anna a Jiří Salačovi v roce 1699. V témže roce byl posvěcen předměřickým farářem Leopoldem. Slivínko totiž do roku 1786, kdy bylo společně s Mečeříží připojeno k dolnoslivenské farnosti, patřilo pod správu předměřické fary. Sloup stojí na místě, kde byli 17. listopadu 1620 povražděni mečeřížští obyvatelé polskými kozáky „lisovčíky“, kteří se vraceli z bitvy na Bílé hoře. Na přední straně nechali Salačovi vytesat citát z bible o pronásledování křesťanů. Protože sloup byl postaven v době silné rekatolizace, je možné, že katolíky byli jen naoko a ve skutečnosti byli stále evangelíky. Jejich vyznání bylo s největší pravděpodobností známo i duchovním, kteří o procesích nikdy nechodili ke křížku,
i když zastavovali u všech božích muk v polích. Na počátku 21. století byl stav sloupu v žalostném stavu, a proto se OÚ v Dolním Slivně rozhodl pro jeho záchranu. Opravy se ujal pan Mgr. Igor Kalina, akademický sochař a restaurátor.

Na křižovatce silnic z Mečeříže do Dolního Slivna a z Benátek nad Jizerou do Horního Slivna se nachází na kamenném podstavci železný křížek, který nechaly zhotovit slivínkovské paní na místě, kde od nepaměti stával kříž dřevěný.

Na návsi v blízkosti zavezeného kalu, po kterém se zachovala jen část hrázního zábradlí, stojí zvonička. Za 1. i 2. světové války z ní byl sundán zvonek pro vojenské účely.

Neměli bychom také zapomenout, že ve Slivínku vznikla sokolská jednota dříve než v Dolním Slivně. Založil ji už v roce 1896 pan učitel Václav Šolc. Sokolové cvičili v tělocvičně v hostinci u Kratochvílů  na návsi.

Hned po první světové válce v roce 1919 byla založena Odborem venkovských žen pro Dolní Slivno a Slivínko opatrovna pro děti. I v tak malinké vísce se s radostí a s úspěchem hrávalo divadlo, které našlo své zázemí budˇ v Heřmanově statku, nebo v hostinci u Kratochvílů.

Poloha

přidat fotografie