Dolní Kralovice (obec) [4010]

Historie „starých“ Dolních Kralovic

Název obce je zřejmě odvozen z toho, že byla založena na královském zboží. Břehy rybnaté řeky Želivky byly příhodným místem pro rybářskou osadu. To se odráží i v městském znaku, ve kterém je na modrém štítu pod zlatou pětilistou růží zobrazen stříbrný jelec (jelec tloušť - Leuciscus cephalus).

První zpráva o Kralovicích je z konce 11. století, kdy byly správním střediskem Svatavina újezdu. Ten dostala darem od královny Svatavy, manželky prvního českého krále Vratislava vyšehradská kapitula. Její vlastnictví potvrzuje i stvrzovací listina Karla IV. z roku 1352. To pozbyla platnosti až v době husitských válek. Osada zřejmě vznikla z rybářských chýší, postavených na březích rybnaté řeky Želivky. Stříbrná rybka je ostatně dodnes ve znaku Dolních Kralovic.

Od císaře Zikmunda získal v roce 1336 Kralovice rytíř Oldřich Močihub z Horních Kralovic a ten je o čtyři roky později prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové drželi Dolnokralovicko více než sto let.

V roce 1547 kupuje Kralovice rytíř Andreáš Strojetický ze Strojetic, děděním a sňatky přešly na konci století do rukou rytíře Petra Salavy z Lípy a na Bykánci.

V době stavovského povstání byl vlastníkem Kralovic Oldřich Byšický z Byšic, který odmítl konverzi ke katolíkům a odstěhoval se ze země. Předtím prodal Dolní Kralovice Johanně Kateřině Rungenové, rozené ze Skuhrova.

Do roku 1669, ve kterém koupil Kralovice Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic na Proseku a Čížkově vystřídalo město další čtyři majitele. Jiří Voračický rozšířil panství o Borovsko a Všebořice a z jeho doby pochází také první zmínka o farní škole, která stávala už v roce 1683 nedaleko kostela, a vyučoval v ní Ulrich Raich. Kamennou školu měly Kralovice od roku 1764. Po požáru v roce 1808 byla přenesena do domu kaplanů zdejšího kostela. S ohledem na nedostatek místa byla v roce 1885 postavena nová škola se šesti učebnami. Před sto lety byl ovšem stále velký nedostatek prostoru k učení, chlapecká měšťanská škola založená v roce 1904 sídlila v pronajatých místnostech nového obecního domu.

Už na konci 17. století získal Dolní Kralovice, opět po rychlejším střídání majitelů, Jan Leopold Donát z Trausonu a Falkenštejna, který se stal zakladatelem rozsáhlého dolnokralovického panství. K Dolním Kralovicům a Martinicím připojil Křivsoudov, Keblov, Zahrádku a Kaliště a jeho syn Vilém ještě Vlastějovice. Středisko panství přenesl z Čechtic do Dolních Kralovic.

Roku 1766 prodali panství knížeti Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Tento rod dokázal ve třech generacích panství zadlužit a ve veřejné dražbě jej roku 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1942, kdy rod vymřel po meči. Dědici, hraběti Trautensdorfovi bylo panství v roce 1945 znárodněno.

Toho se však staré Dolní Kralovice již „nedožily“. V roce 1963 bylo vládou schváleno rozhodnutí o výstavbě velké vodárenské nádrže na Želivce, jejíž stavba byla zahájena v roce 1965. Tím bylo také rozhodnuto o likvidaci celých původních Dolních i Horních Kralovic. Bourání obce začalo roku 1968, od roku 1970 se někteří občané Dolních Kralovic začali stěhovat do nově vzniklého sídliště. V témže roce se přestěhovala i škola.

Od roku 1972 začalo pozvolné napouštění přehrady. Většina budov byla demolována v letech 1972 - 1974. 23. července 1974 odjel poslední osobní vlak z Benešova do Dolních Kralovic, osobní doprava byla oficiálně ukončena 4. srpna. V květnu 1975 byla zastavena i nákladní doprava, a trať byla trvale ukončena o 15 km blíže k Benešovu, v Trhovém Štěpánově. Podle archivních snímků z roku 1974 bylo jako poslední zbouráno nádraží a cenný románský kostel Sv. Jana Křtitele. Přehrada byla úplně dokončena v roce 1976. Z celého městečka se zachoval jen jeden dům a stodola mimo zátopové pásmo nádrže.

Historie „nových“ Dolních Kralovic

Obec vznikla jako náhradní výstavba za staré Dolní Kralovice, které byly zatopeny v rámci výstavby vodního díla Želivka. Nové Dolní Kralovice leží v sousedství vsi Vraždovy Lhotice v nadmořské výšce 458 metrů.

V letech 1968 až 1974 došlo k vybudování nové obce s typovou zástavbou na pravidelném půdorysu. Jednalo se v první etapě o výstavbu čtvrtě rodinných domků, základní školy, obchodního střediska, domu služeb, pohostinství, pošty a budovy místního národního výboru. V další etapě byly vystavěny rodinné dvojdomky, tři čtyřpodlažní obytné budovy s dvaceti osmi byty a řadové dvoupodlažní domy s celkem čtyřiceti byty. Mimo tuto organizovanou výstavbu vznikají v obci postupně i soukromé rodinné domky.

Prvního záři 1970 byla v obci slavnostně otevřena základní škola, kterou v únoru 1971 navštívil tehdejší prezident republiky, armádní generál Ludvík Svoboda. V roce 1972 byla dána do provozu budova místního národního výboru a v témže roce byly dostavěny mateřská škola a kulturní dům s jevištěm a sálem pro 170 návštěvníků, kde bylo umístěno také kino a veřejná knihovna. V pozdějších letech si občané v akci „Z“ vybudovali velký společenský sál, čerpací stanici pohonných hmot, fotbalové hřiště, rekreační rybník Láb a další objekty.

Až do roku 1989 patřily pod MNV Dolní Kralovice vesnice Tomice, Snět, Blažejovice a Šetějovice, které se v tomto roce osamostatnily.

„Sametová revoluce“ přinesla i změny v pracovních příležitostech. V obci skončila výroba v podniku Tesla a řada lidí přišla o práci. Mnoho z nich však našlo uplatnění v nově vznikajících soukromých firmách jako například Inex, Agro či Vysočina. Největší zaměstnanost přinesla do obce německá firma BUTZ (později přejmenovaná na GRAMMER), jež si v roce 1996 pronajala od obce prostory bývalé Tesly, které obec již dříve odkoupila.

Obec dnes žije poklidným životem. Je zde zajištěna nejen slušná zaměstnanost, ale i občanské vybavení, které by mohly závidět mnohé větší obce. V obci funguje zdravotní středisko s praktickým lékařem a zubní ordinací. Za dětským lékařem musí občané od roku 2014 dojíždět do Ledče n. Sázavou, Čechtic či do Humpolce. V provozu je  lékárna, pošta, pobočka České spořitelny, nově zrekonstruovaný sportovní areál, Základní a mateřská škola, která rovněž prošla rozsáhlou rekonstrukcí, několik obchodů a restaurací. V roce 2013 se prozatím naposledy hrálo v místním kině. Vzhledem k tomu, že nové filmy jsou v současné době vydávány převážně na digitálních nosičích bude nutné pro zachování promítání provést digitalizaci. V obci bylo během posledních let rekonstruováno několik veřejných budov, a to díky dotačním programům Krajského úřadu. Nového kabátu se tak dočkala budova Obecního úřadu, Kulturního domu i velký Společenský sál.

Poloha

přidat fotografie