Židovský hřbitov - Kosova Hora (hřbitov) [39960]

Hřbitov se rozkládá jižně od městečka ve vzdálenosti asi 450 m od náměstí bývalého židovského ghetta a 350 m od velkého kosovohorského náměstí za přeložkou hlavní silnice č. 18 Sedlčany - Votice v prudkém svahu, který se sklání přibližně k jihozápadu. Poměrně velký hřbitov na půdorysu velmi protáhlého téměř pravidelného obdélníka o rozměrech cca 140 x 30 m, orientovaný podélnou osou zhruba ve směru SZ - JV, je obehnán kvůli ochraně hrobů před poškozením souvislou kamennou ohradní zdí. Zeď je na jihozápadní straně přibližně uprostřed přerušena uzavřenou branou, vloženou do malého domku, který měl zřejmě i funkci obřadní síně a márnice, správněji však ve smyslu židovských pohřebních rituálů tzv. domu očisty.

V jižním koutě hřbitova stojí dům hrobníka, dříve zřejmě mylně považovaný za márnici, dnes zpola zřícený. Podél dolního jihozápadního okraje areálu se táhne od města stará přístupová polní cesta, zpevněná kamennou tarasní vyzdívkou a zvýšená cca o 0,5 m proti okolnímu terénu, zvolna klesajícímu k níže protékajícímu malému, asi bezejmennému potůčku. Trasa této cesty směrem k městu je dnes přerušena vysokým náspem silnice, zbudované údajně již ve čtyřicátých letech 20. století.

Hřbitov byl založen údajně roku 1580, podle jiného názoru (J. Heřman) teprve před rokem 1724. Pravděpodobnější je však starší datování, neboť židovské osídlení je v Kosově Hoře písemně doloženo od druhé poloviny 16. století (1570) a je zřejmě ještě starší. Již v době panování krále Vladislava II. Jagellonského bylo povoleno početné židovské menšině usadit se v městečku. Vznikla zde židovská obec, která nutně potřebovala ke své existenci i vlastní pohřebiště, o němž můžeme předpokládat, že se nacházelo ve strmé neúrodné stráni na místě dnešního hřbitova. Avšak tento předpoklad, pokud je i oprávněný, nelze doložit existencí zachovaných náhrobních kamenů z této doby. Dosud nejstarší přečtený kámen je datován rokem 1748. Původní hřbitov zaujímal ovšem podstatně menší rozlohu, přibližně severní polovinu nynější plochy. Hřbitov byl podle potřeb izraelské obce vícekrát rozšiřován směrem k jihu, naposledy v roce 1907. Mladší hroby se proto nacházejí v jižní části areálu. Současně s rozšiřováním hřbitova byla upravována a prodlužována i ohradní zeď, jejíž jižní části jsou novodobé z 19. a počátku 20. století. Hřbitovní brána byla postavena nejspíše kolem poloviny 19. století, márnice s domem očisty v jižním koutě hřbitova pochází asi z roku 1907 nebo z doby krátce následující. Na hřbitově se plynule pohřbívalo až do počátku druhé světové války, přibližně do roku 1940. Po nacistické genocidě židovských obyvatel přestal hřbitov sloužit svému účelu, jenom v šedesátých letech se zde uskutečnilo několik zcela výjimečných pohřbů. Téměř nepoužívaný a několik desetiletí zcela neudržovaný hřbitov postupně pustnul, zarůstal náletovými křovinami a plevelem, část náhrobků se buď vlastní vahou vyvrátila, nebo byla svévolně povalena a ohradní zeď se hroutila. Teprve v roce 1991 přikročila Židovská náboženská obec v Praze k jeho úpravě, zejména starší severní polovina hřbitova byla vyčištěna, náhrobky postaveny, zpevněny, zbaveny nečistot a konzervovány a restaurovány. Zároveň byla opravena hřbitovní zeď. Hřbitov s cennými barokními a klasicistními náhrobními kameny je mimořádně hodnotnou velmi dobře zachovanou památkou.

Poloha

přidat fotografie