Zádub-Závišín (obec) [3994]

Obec Zádub - Závišín tvoří tři místní části. Je to Zádub, Závišín a Milhostov u Mariánských Lázní. První písemná zpráva pochází z roku 1273 a tyto obce patřily ke klášteru Teplá až do roku 1850.  Díky nadšení několika osob jsme získali podrobnější historii alespoň jedné z našich obcí, se kterou Vás chceme seznámit:     Východně v sousedství Mariánských Lázní ve výši nad 700 m n. m. leží dvě obce - Zádub a Závišín. Dnes přerostly v předměstí Mariánských Lázní - všechny domy jsou úzce spojeny s lázněmi. Jejich majitelé jsou buď zaměstnáni v lázních nebo je používají jako rekreační objekt či jako penziony, hotely, hostince pro lázeňské hosty. Obě obce sdílely podobné osudy od 12. století pod společnou vrchností - premonstrátským klášterem Teplou, od počátku vzniku kláštera a na stejném území. Historie názvu obce     České jméno ZÁDUB se uvádí poprvé v papežské listině Řehoře X. z 23. května 1273 jako "Zadubo". Původně to byl majetek českého vladyky Hroznaty, resp. jeho otce Sezemy. Zádub se Závišínem, dvě těsně uzavřené okrouhlice přežívaly po staletí ve vysoké poloze nad 700 m n. m. na okraji rozlehlého liduprázdného hvozdu Císařského lesa, zprvu zcela propojeného s Podhorním lesem. Lesní komplex obývali jeleni, ale i dnes vymřelí vlci a medvědi. Podle názvu se jednalo o ves, ležící "za dubem" (Za dubo). Historie obce však na žádný památný dub nevzpomíná.     Obec proslula nikoliv dubem, ale tisíciletou lípou, kterou obdivovali ještě první mariánskolázeňští hosté počátkem 19. století. V Mariánských Lázních se léčící královéhradecký básník Karel Sudimír ŠNAJDR napsal o ní dlouhou báseň s názvem "Procesí k lípě" (1818). Už tehdy byla lípa ve špatném stavu, a když výletníci nadto cestou k ní promokli, byl Šnajdr výletem zcela zklamán a naříkal: "Ach ouvej, co spatřuje vyprávěč: jakýsi pahýl, bídný trychtýř bez koruny, zubem času vyhlodaný - tedy totéž, co je vypravěč sám - bídný mrzák!" A slibuje: "Ne, milí, spolutrpící bratři, sem mne už nikdy žádná lípa nedostane!" - Co však bychom dnes dali za to, spatřit lípu i v popisovaném stavu! Obvod lípy měřil 29 metrů a dutina v kmeni byla upravena jako vesnická kaple. Prý se sem vešlo 45 osob! Bylo to povětří v roce 1821 které poškodilo lípu tak, že J.G.SOMMER v roce 1838 už na ni už jen vzpomínal. Také stáří obecní lípy bylo potvrzením, že slovanský Zádub existoval již před více než tisíci lety! Lípa stávala uprostřed návsi v blízkosti dvora čp.11. Tento dvůr v roce 1928 vyhořel a byl postaven na jiném místě pod vsí. Majitel sem prý přenesl psí boudu a koryto, které byly ze dřeva památné lípy. Pařez lípy sloužil desítky let jako taneční parket. Náves Zádubu bývala v místech, kde je dnes rybník, budova bývalé školy a historická kovárna (čp.28) se zvoničkou. Poblíž této kovárny stávala lípa, snad přímo tam, kde je obecní kříž z roku 1841.     Německé jméno HOHENDORF je mladšího data. Původní český název obce byl používán ještě v roce 1459. Později, v roce 1530 - za nového dočasného majitele bečovského Pluha - bylo poprvé použito německého názvu obce "HOHENDORFF" - Vysoká Ves. Když se v roce 1549 opět vrátila obec ke klášteru, byla převzata i s novým německým názvem.

Obec Zádub-Závišín se rozkládá 6 km východně od Mariánských Lázní a náleží do Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Součástmi obce je původní obec Zádub (dříve též Hohendorf), obec Závišín (dríve též Abaschin) a osada Milhostov u Mariánských Lázní (dříve Milleschtau). Pýchou obcí je čisté ovzduší horského terénu, které plně celoročně využívají hosté domácí i zahraniční. Obec sousedí s královským golfovým hřištěm Royal Golf Clubu Mariánské Lázně, které je nejstarší v Evropě - založeno v roce 1905. Turisty láká znovu opravená lázeňská cesta vedoucí Slavkovským lesem přes naši obec a končící na Podhorním vrchu - dominantě okolních obcí.

Demografický vývoj

V Zádubu-Závišíně trvale žije 305 obyvatel, průměrný věk činí 41 let. Ve vazbě na připravovaný koncept a následný územní plán je předpoklad nové výstavby rodinných domů a tedy i nárůstu obyvatel, převážně mladých lidí. V současné době je v Zádubu 59 rodinných domků a 6 rekreačních, v Závišíně 45 rodinných domků a 2 rekreační a v Milhostově 13 rodinných domků a 24 rekreačních. Kromě toho se dostavují 2 rodinné domy, kde je rovněž předpoklad trvalého bydlení nových obyvatel obce.

Obec Zádub - Závišín tvoří tři místní části. Je to Zádub, Závišín a Milhostov u Mariánských Lázní. První písemná zpráva pochází z roku 1273 a tyto obce patřily ke klášteru Teplá až do roku 1850. 

Díky nadšení několika osob jsme získali podrobnější historii alespoň jedné z našich obcí, se kterou Vás chceme seznámit:

Východně v sousedství Mariánských Lázní ve výši nad 700 m n. m. leží dvě obce - Zádub a Závišín. Dnes přerostly v předměstí Mariánských Lázní - všechny domy jsou úzce spojeny s lázněmi. Jejich majitelé jsou buď zaměstnáni v lázních nebo je používají jako rekreační objekt či jako penziony, hotely, hostince pro lázeňské hosty. Obě obce sdílely podobné osudy od 12. století pod společnou vrchností - premonstrátským klášterem Teplou, od počátku vzniku kláštera a na stejném území.

Historie názvu obce

České jméno ZÁDUB se uvádí poprvé v papežské listině Řehoře X. z 23. května 1273 jako "Zadubo". Původně to byl majetek českého vladyky Hroznaty, resp. jeho otce Sezemy. Zádub se Závišínem, dvě těsně uzavřené okrouhlice přežívaly po staletí ve vysoké poloze nad 700 m n. m. na okraji rozlehlého liduprázdného hvozdu Císařského lesa, zprvu zcela propojeného s Podhorním lesem. Lesní komplex obývali jeleni, ale i dnes vymřelí vlci a medvědi. Podle názvu se jednalo o ves, ležící "za dubem" (Za dubo). Historie obce však na žádný památný dub nevzpomíná.

Obec proslula nikoliv dubem, ale tisíciletou lípou, kterou obdivovali ještě první mariánskolázeňští hosté počátkem 19. století. V Mariánských Lázních se léčící královéhradecký básník Karel Sudimír ŠNAJDR napsal o ní dlouhou báseň s názvem "Procesí k lípě" (1818). Už tehdy byla lípa ve špatném stavu, a když výletníci nadto cestou k ní promokli, byl Šnajdr výletem zcela zklamán a naříkal: "Ach ouvej, co spatřuje vyprávěč: jakýsi pahýl, bídný trychtýř bez koruny, zubem času vyhlodaný - tedy totéž, co je vypravěč sám - bídný mrzák!" A slibuje: "Ne, milí, spolutrpící bratři, sem mne už nikdy žádná lípa nedostane!" - Co však bychom dnes dali za to, spatřit lípu i v popisovaném stavu! Obvod lípy měřil 29 metrů a dutina v kmeni byla upravena jako vesnická kaple. Prý se sem vešlo 45 osob! Bylo to povětří v roce 1821 které poškodilo lípu tak, že J.G.SOMMER v roce 1838 už na ni už jen vzpomínal. Také stáří obecní lípy bylo potvrzením, že slovanský Zádub existoval již před více než tisíci lety! Lípa stávala uprostřed návsi v blízkosti dvora čp.11. Tento dvůr v roce 1928 vyhořel a byl postaven na jiném místě pod vsí. Majitel sem prý přenesl psí boudu a koryto, které byly ze dřeva památné lípy. Pařez lípy sloužil desítky let jako taneční parket. Náves Zádubu bývala v místech, kde je dnes rybník, budova bývalé školy a historická kovárna (čp.28) se zvoničkou. Poblíž této kovárny stávala lípa, snad přímo tam, kde je obecní kříž z roku 1841.

Německé jméno HOHENDORF je mladšího data. Původní český název obce byl používán ještě v roce 1459. Později, v roce 1530 - za nového dočasného majitele bečovského Pluha - bylo poprvé použito německého názvu obce "HOHENDORFF" - Vysoká Ves. Když se v roce 1549 opět vrátila obec ke klášteru, byla převzata i s novým německým názvem.

Antonín PROFOUS uvádí v Čechách dva Záduby (druhý u Bezdružic, uváděný již 1227 jako Zadub) a připomíná podobnost s typem jmen "Podzámčí, Poříčí, Náměstí, polsky Zabrod, Zagaj, Zagora, srbsky Zabrega, Zabreže" jako lokalizaci místa "za dubem".

Premonstrátský klášter zůstal vrchností pro obě zdejší obce až do roku 1848. Teprve po revoluci 1848 připadly obce pod okresní hejtmanství Teplá. V letech 1902-1960 patřily pod okresní hejtmanství, resp. pod politický okres Mariánské Lázně. Od 1. 7. 1960 patří pod okres Cheb.

Husitství a třicetiletá válka
Za husitských válek ovládlo Tepelský kraj podobojí, za třicetileté války patřil Zádub mezi nejvíce postižené obce v kraji. Podrobně popisovala útrapy této války stará zádubská kronika Dorschnerova z 18. století, dnes bohužel ztracená. Ze 12 dvorů zůstaly po třicetileté válce čtyři dvory pusté.

 Celé sedmnácté století bylo pro zdejší obce nešťastné. V letech 1607 a 1609 tu řádily černé neštovice, 25. dubna 1611 vyhořela zdejší farní obec Ovesné Kladruby a s ní i matriky obcí Zádubu a Závišína. S novou válkou (1618) táhli krajem verbíři s pacholky. Mladíci se ukrývali v lesích a jejich příbuzní jim přinášeli jídlo na určená místa. Koho však verbíři chytili, toho navlékli do uniformy a musel chtě nechtě do války. Služba na vojně byla doživotní (až do roku 1804). Kdo se vzpouzel, přišel o život. Ale ani v uniformě nečekal chlapce jiný osud. Když se v Zádubu nenašlo dost mladých rekrutů, byli stařešinové obce zbiti do krvava holí, pak přivázáni k ohonům koní a vláčeni přes obecní rybník, aby prozradili, kde mají jejich synové úkryt. Ale ani v lesích nebylo bezpečno. Toulali se v nich vlci i medvědi a nebylo radno zacházet do hloubi lesů.

Roku 1620 vpadlo do kraje švédské vojsko generála Mansfelda. Tehdy byl poprvé vypleněn tepelský klášter. Když tudy 8. února 1620 táhla zase císařská vojska od Kynžvartu za Mansfeldem, nebylo to lepší. V dubnu 1620 táhlo těmito místy vojsko Tillyho. Plundrovala tu nepřátelská i vlastní vojska. Roku 1621 přišel s vojáky do vsí i mor. Rok 1622 byl značně mokrý a za ním přišla tuhá zima. Ohromné spousty sněhu ležely "od svatého Martina do Velikonoc". Vypukl hlad, epidemie a k tomu přibylo další "kvartýrování" procházejících vojsk. Následoval hladový rok 1623. Tehdy se Zádub skoro vylidnil. Do toho přišel příkaz, že kdo je protestant, musí opustit zemi. To se netýkalo poddaných, neboť ti museli přejít na katolickou víru povinně, přesto ze sousedního Pístovska odešla do ciziny řada protestantských rodin horníků. V roce 1624 vymřela na mor nedaleká obec Beranovka u Teplé. V roce 1625 tudy pochodovalo deset Valdštejnových regimentů, V roce 1632 kvartýrovali v Zádubú zase Švédové. Roku 1633 zemřelo na mor v sousedním Kynžvartě 152 lidí a z té doby pochází úsloví "Řádil jak mor." V roce 1633 byly znovu švédské kvartýry ve vsi …

Obě vesničky živořily na samém okraji života. Roku 1636 přišla zima bohatá na sníh. Dlouhé měsíce ležely sněhy na Zádubu. Náhle přišel teplý jižní vítr a s ním mohutné nekonečné deště, což uspíšilo tání. Přeplnily se potoky a rybníky a 10. února 1636 protrhla stoupající voda hráz mocného Podhorního rybníka. Řítící se vody ničily mlýny, hráze dalších rybníků a způsobily mnoho škod hlavně na dolním toku Teplé - v oblasti Karlových Varů. .

V roce 1640 znovu řádil mor. Na Plánsku zemřelo přes 400 lidí. Když roku 1641 přitáhli Švédové opět do kraje, vyplenili a odvezli vše, co se dalo naložit. Odvlekli i tepelského opata a mnichovského faráře, a to až do Erfurtu. Propustili je až za výkupné 6 000 tolarů. Naposledy sem vpadli Švédové ještě v roce 1647. Generál Wrangel tehdy dobyl Cheb a pronásledoval císařská vojska k Teplé. Zde pak ležela obě vojska 12 dnů. Co všechno spotřebovala, nelze popsat. Znovu zavládl hlad a nemoci, mnozí obyvatelé navždy uprchli z tohoto kraje. Závišínský kamenokříž je vše, co zbylo z doby té strašné třicetileté války. Když se stal v roce 1647 opatem v Teplé Füssl, zapsal klášterní kronikář jeho heslo: "Nalezl jsem jen zármutek o bolest a slyšel volat jméno Pána... " To asi nejvýstižněji charakterizuje onu dobu.

Berní rula (1654)
Obec Zádub, která již převzala nové německé označení Hohendorf, byla značně postižena třicetiletou válkou. Po ní zůstalo pouze pět sedláků, další čtyři dvory byly po válce pusté. Ve srovnání se sousedním Závišínem zůstával Zádub na samé hranici přežití. Jména sedláků byla 1. Jiřík Fischer, 2. Matěj Spronger, 3. Valentin Fischer, 4. Jan Tremel, 5. Bartoň Haidl, 6. pustý dvůr Jakuba Vecha, 7. pustý dvůr Martina Grünaugena, 8. pustý dvůr Hanse Dietela, 9. pustý dvůr Víta Haidla. Na místě pustých dvorů se objevují nově osedlí sedláci - 1653 Bartoň Haidl a 1654 Jakub Schimana. Zádub měl ještě tři chalupníky, u nichž se ztráty osídlení v berní rule neuvádějí: 1. Jan Reml, 2. Jakub Fritzsch, 3. Ondřej Rot. Celkem měl Zádub 260 strychů rolí (73 ha), z toho 16 strychů ozimů (4,5 ha) a 84 strychů jařin (23,5 ha), 13 potahů, 7 krav, 25 jalovic, 17 ovcí a 16 sviní. Průměrně měly dvory 20 strychů (6,5 ha), jen dvůr čp.9 měl 30 strychů (10 ha).

Poválečný útisk rovněž zchudlé vrchnosti dohnal sedláky v zoufalství v roce 1680 k selské rebelii, která skončila neúspěšně. A také sedmiletá válka (1756-63) přinesla velké škody sedlákům. V roce 1762 vypálily pruské patroly obě obce.

Krátké období lázní Zádub (1762-1781)
V roce 1762 se pokusil rentovní důchodní kláštera Leopold FISCHER založit a provozovat tu lázně. Byla to blízkost Údolí pramenů, která ho vedla k založení lázní Zádub alias Bad Hohendorf. Postavil tu lázeňský hostinec s koupelnami a minerální vody mu sem vozili poddaní v sudech od minerálních pramenů (Křížovým, Mariin, Ambrožův) nahoru. Cesta vedla po hrbolatém terénu srázným údolím a místy přímo korytem potoka Hamelika. Mobilní pacienti mohli chodit ze Zádubu dolů k pramenům popíjet léčivé vody, ale i koupat se v bažince Mariina pramene. Cesta vzhůru byla však pro nemocné hosty značně obtížná stejně jako pro selské povozy se sudy. Roku 1781 skončil Leopold FISCHER svůj pokus o lázně jako neúspěšný a budovu prodal. Pravděpodobně stála v místě dnešní školy.

Roku 1788 uváděl vlastivědník Jaroslaus SCHALLER v obci 16 dvorů a připomíná, že za časů Balbínových zde vyvěral minerální pramen.

Kruté zimy koncem 18.století
Na konci 18. století byly mimořádné tvrdé klimatické podmínky. Nejprve udeřily kruté mrazy, v lednu 1796 naopak bylo nakrátko tak teplo, že se na polích oralo. Rok 1799 byl zase deštivý a obilí mohlo být sklizeno až 26. listopadu 1799. Zato rok příští (1800) byl tak suchý, že hořely lesy mezi Kynžvartem a Rájovem, nedalo se mlít a lidé museli dělat chleba z obilného zrní. Když skončila neúroda, následovaly průchody vojsk napoleonských válek a s nimi přicházely epidemie.

Spor o školu v 19.století
Až do roku 1833 chodily děti ze Zádubu a Závišína do ovesnokladrubské farní školy. Roku 1833 bylo dohodnuto. že děti se budou učit střídavě v Závišíně a v Zádubu. To trvalo až do roku 1853, kdy byla škola určena do Zádubu. Nejstarším známým učitelem byl Anton PURTAK (1839-1911), který se tu oženil s Marií Hiedererovou z dvora čp. 10.

Kolem roku 1877 vyvolali Závišínští nepříjemný spor o školu a ten trval plných sedm let. Nejprve dosáhli úspěchu, neboť bylo rozhodnuto postavit novou školu uprostřed mezi oběma obcemi. Závišínským to však nestačilo. Chtěli vlastní školu přímo ve své obci. Tvrdohlavost popudila nadřízené natolik, že zemská školní rada odstoupila od svého původního návrhu postavit školu mezi vesnicemi, a rozhodla, že škola zůstane v Zádubu a že se pouze rozšíří.

Dvojtřídka vznikla a byla slavnostně vysvěcena 9. října 1884, když víc než polovinu výdajů (podle počtu žáků) nesl - jistě bez nadšení - Závišín. V roce 1907-1908 se stala škola trojtřídní. Závišín vlastní školu neměl.

Zádub samostatnou obcí
Až do roku 1848 byl v Zádubu rychtář ve stavení čp. 12 ("Richterhof").

ORTH-SLÁDEK (1870) uváděli: " ZÁDUB (HOHENDORF), ves vysoké polohy, 33 domů, 198 obyvatel německých, katastrální obec Zádub, politická obec Závišín, farní obec Kladruby Habrové, Zádub bývá pro krásnou polohu svou od hostí z Mariánských Lázní často navštěvován. (Starobylá tisíciletá zádubská lípa již v roce 1834 zanikla.) KLEMENT Fr.(1878): 44 domů, 328 obyvatel, katastr 284,8 ha, čistý výnos 2090 fl., 17 koní, 174 krav, 55 ovcí, 16 sviní.

19. listopadu 1881 se stal Zádub samostatnou obcí (do té doby tvořil společnou obec se Závišínem).

Poloha

přidat fotografie