Hřbitovní kostel sv. Máří Magdalény - Velhartice (kostel) [39397]

Kostel byl založený podle údajů v písemných pramenech v roce 1373. Do tohoto období patří loď s klenbou a opěrnými pilíři; autentický patrně i vítězný oblouk. Původní je snad také presbytář. Do 14. století možná patří severní část konstrukce kruchty (arkády s dělícími pilíři a 2 pole kleneb s dělícími pasy) a zrušené okno na kruchtě v severní stěně. Pravděpodobně v prvním desetiletí 16. století realizované rozsáhlejší úpravy. Presbytář získal novou klenbu, která byla pravděpodobně sklípková; do stejné doby by bylo možné zařadit i krov presbytáře; snad v těsné návaznosti na jeho vztyčení vystavěný štít nad vítězným obloukem a nejspíše i druhý štít lodi. Dále osazena nová ostění do obou portálů. K východnímu vstupu lodi přistavěna předsíň se sklípkovou klenbou; její pozdně gotické zdivo dosahuje až ke koruně; původní asi také část zdiva štítu. Nad předsíní byla místnost, která sloužila asi jako empora, neboť byla do lodi otevřená poměrně širokým oknem; kvůli zřízení tohoto okna asi nově vyzděná východní kápě středního pole klenby (vrcholnice zvýšena); do místnosti se chodilo ze schodiště přisazeného k severní fasádě; interiér osvětlovalo ale pouze jedno drobné okénko ve východní stěně; strop místnosti byl dřevěný trámový. Možná někdy v baroku byla z důvodu špatného stavu (?) stržená klenba v presbytáři; nahradil ji vodorovný nejspíše dřevěný strop, pro který byly vyzděny přístěnné polopilíře pro uložení podélných průvlaků, přes které byly osazeny stropnice (?). Ze 2. poloviny 18. století nebo 1. poloviny století následujícího pochází krov lodi; spodní část prvků konstrukce věžičky snad původní. Do roku 1824 a 1843 řadí literatura některé stavební úpravy. Patří sem dřevěná klenba presbytáře, předělaná všechna okna (?) a v presbytáři prolomený vstup (?). Nad předsíní mohl být vztyčený nový krov a místnost nad předsíní zrušena. Na počátku 20. století byly vyměněny krytiny (šindel nahradila břidlice). Ve 2. polovině 90. let 20. století byly opraveny všechny krovy (výměny poškozených prvků, nové pomocné prvky), položeny nové krytiny, opraveno oplechování věžičky a provedeno vnější odvodnění stavby.

Zde se měl také odehrát příběh pověsti z balady Svatební košile od Karla Jaromíra Erbena (sbírka Kytice).

Dívka jednoho z padlých vojáků se nedokázala smířit se smrtí přítele a vytrvale odmítala nadbíhajícího nápadníka. Ten pak ze msty  tajemným rituálem oživil vojákovu mrtvolu, aby se vydal pro svou milou, aby a uvěznil jí na hřbitově. Podle serveru moskyt.net velhartický hřbitov stojí na místě bývalého pohřebiště z časů Velké Moravy a k popisované děsivé události zde podle všeho došlo krátce po tomto období.

Ing. Pavel Kozák (Tajemná místa Pošumaví, 2001) zmiňuje, že v jihovýchodní části velhartického hřbitova proběhl kdysi jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo oživení mrtvého. Stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila tu zůstávají dodnes.

Podle různých zdrojů (bez záruky) má velhartický hřbitov další zvláštnost - ze zděného štítu kostela shlíží na příchozí několik tmavých skvrn, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Vystoupí zvolna ale nezadržitelně z bílé barvy štítu, jakoby chtěly něco naláhavého sdělit. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jíní si myslí, že jde o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula.

Pokud se nebojíte a berete výše uvedené řádky s rezervou, určite návštěvu tohoto mystického místa doporučujeme. Oceníte také krásný výhled na okolí a na hrad.

Poloha

přidat fotografie