Gotická věž - Přibyslav (gotická věž) [39347]

S výstavbou přibyslavské gotické věže se začalo v roce 1497, protože původní byla při obléhání husitskými vojsky značně poškozena. Již její mohutné zdi dávají tušit, že byla stavěna jako věž obranná. Vchod do ní je až ve výšce 7 m, do jejího prvního patra. K přístupu zvenčí sloužily vždy dřevěné schody, které se v době ohrožení daly lehce odstranit. Průchod do druhého poschodí byl vystaven tak úzký, aby v případě průniku nepřátel do věže se dal lehce zabarikádovat, anebo rychle zazdít. Vnitřek věže – její jednotlivá patra, jsou propojena úzkým dřevěným schodištěm, aby byli obránci, vždy v případě napadení, ve výhodě. Schodiště je konstruována na pravou ruku – shora – kvůli šermu. Můžeme se klidně domnívat, že kostel, hřbitov a fara tvořily jakousi samostatnou městskou tvrz, která byla obehnána nejen obrannou kamennou zdí, ale i vodním příkopem. V této domněnce nás mohou utvrdit i zazděné průchodní otvory pro lana nebo mostní řetězy v rozích orámování věžního vchodu, které jsou dodnes patrné. Nová věž byla postavena do výšky 30,96 m. Kdy však byla její výstavba dokončena nelze zjistit. Dá se však v dokladech města vyčíst, že obílena a omítnuta byla až v roce 1600. Ovšem, můžeme se opět domnívat, že svoji strážní funkci plnila již mnohem dříve. První pohroma novou věž potkala již roku 1604, kdy blesk zapálil tehdy šindelovou střechu i krovy. Shořelo schodiště a dřevěné podlahy uvnitř věže. Proto byla provizorně zastřešena proti povětrnostním vlivům. Ovšem toto provizorium trvalo až do roku 1681, do ukončení třicetileté války. Teprve tehdy se našly městské pokladně peníze na její opravu. Koncem 17. stol. byla věž doplněna bání. Je zajímavé, že oprava nebyla svěřena žádnému tesaři, ale mlynáři Pavlu Laštovičkovi, dnes z Červeného mlýna. Druhou zajímavostí bylo to, že na vrcholu báně nebyl vztyčen kříž, ale hvězda, což dokládalo, že to nebyl církevní majetek, ale že objekt patřil k strážnému a obrannému systému města. Další požár, který v Přibyslavi roku 1767 vypukl a poničil řadu budov, zasáhl i věž. Shořela nejen celá střecha, dokonce se žárem roztavily i zvony. Věž byla opět provizorně zakryta a za roztavené zvony se alespoň vypůjčily malé zvonky v okolních obcích, aby město nezůstalo úplně bez zvonů do doby, kdy se podařilo nechat zhotovit, sice menší, ale přece jen zvony pro farní kostel. Ovšem město na opravu věže zase nemělo dostatek peněz. Proto žádalo vrchnost o finanční i materiální podporu. Té se mu však nedostalo. Až teprve v roce 1803 bylo rozhodnuto, že město samo věž opraví. Bylo však potřeba ubourat zdivo poškozené jak požárem, tak i povětrnostními vlivy.  Jak praví dobové záznamy: … „odebrány byly celkem 3 sáhy (tj. asi 5,6 m). Odbourána byla ta část věže, ve které bylo obydlí ponocného.“ V důsledku tohoto zásahu přišla věž nejen o byt hlásného, ale i o ochoz, po kterém se pohyboval, aby mohl dobře střežit město i jeho okolí. Zároveň vyvstal problém, kam umístit věžní hodiny. Zbavit se jich nebylo možné, protože vše se řídilo podle nich -  školní výuka, úřadovny, obchody, ale i domácnosti. Na náhradu zničeného a ubouraného zdiva již přibyslavská radnice peníze nenašla a tak přišla s nápadem  - umístit hodiny do horní části velikého gotického okna. Tehdy jistě radní netušili, že to bude jednou provždy konečné řešení. Sice o mnoho let později se přidaly ještě další dva a ještě za další desítky let čtvrtý ciferník, ale jejich umístění v horní části oken zůstalo. V roce 1838 došlo k dohodě mezi městem Přibyslav a polensko-přibyslavským panstvím – město hradilo dvě třetiny nákladů a panství jednu třetinu nákladů na opravu věže.  Na tomto místě můžeme klidně konstatovat, že problémy s opravou a údržbou přibyslavské věže se táhnou celá desetiletí, ba staletí. Je to pro město, v každé době, velká finanční zátěž, protože opravy se většinou dělají, až když už není jiného východiska a pak to nějakou korunu stojí. A navíc, věž měla skoro po celou dobu své existence dva uživatele. Město ji používalo jako strážní objekt a byt ponocného. Farnost zase jako zvonici, kterou obhospodařoval zvoník. Ve starých pozemkových knihách figurovalo jako majitel věže město. Přepisem starých pozemkových knih do nových je najedou jako majitel uváděna církev. Mnoho škod na věži nenapáchaly jen válečné vřavy, ale také bouřky. Proto byla koncem roku 1879 vybavena hromosvodem. V posledních letech, přestože do věže mnohokrát uhodilo, nezpůsobil jí blesk vážnější škody. V roce 1994 věž dostala dva nové zvony se jmény Maria a Jan o váze 395 kg a 293 kg. Zní tóny B1 a Cis2. V roce 2011 se město rozhodlo provést nejnutnější opravy, které plánovalo několik let. Bylo totiž v roce 2009 zjištěno, že se báň věže naklání (až o 40 cm od původní svislé osy). Odklon způsobuje shnilý trám. Celá báň byla vyheverována, vadné trámy nahrazeny novými, bylo zhotoveno nové vnitřní i venkovní schodiště, opravena jednotlivá dřevěná patra a nově zavedena elektroinstalace. Zároveň bylo nainstalováno pod-svícení všech čtyř ciferníků u hodin. Uvažuje se, že bude sloužit návštěvníkům jako vyhlídková věž. Přesným měřením bylo zjištěno, že věž od paty až po kříž, který je v současnosti na vrcholu báně, měří 50,3 m.

Poloha

přidat fotografie