Halže (obec) [3882]

Postup dále do pohraničních hvozdů se dá vysledovat pouze podle prvních zpráv o jednotlivých obcích. Zde je nutné počítat s někdy i s desítkami let zpožděnými záznamy. Druhou pomůckou může být vývoj názvů obcí. V zásadě se považují všechny obce Tachovska uváděné do konce XIII.století za slovanské. Tuto domněnku dosvědčují jejich jména v prvních zmínkách. Jako příklad uvádíme některé obce. Obec Boječnice je postupně uváděna jako Oboychnice (r.1115) a Boeznize (r.1186). Obec Bonětice jako Bonatici (r.1115) a obec Částkov jako Chaschov ( r.1272) a dále Czastcouvia (r.1354). Tato jména známe z latinských listin, ale o jejich slovanském původu není pochyb. Trochu odlišná byla situace u měst. Zde se projevoval vliv různě silné vrstvy německého patriciátu. Například Bor je v roce 1263 uváděn jako „Hayda“ a hned v roce 1285 také jako „Bor“. Je zřejmé, že oba názvy existovaly souběžně.

Jiným typem jsou osady a vsi vznikající v pohraničí později. Ty již vznikají jako německé, s německými názvy a tyto názvy jsou také uváděny v písemnostech. Příkladem může být i jedna z nejstarších lesních osad „Hraničná“ měla stále název Hermannsreith v různých podobách. Poprvé je uváděna v roce 1350 jako „Hartmansreut“ a stejný název se uvádí v česky psaných textech.

Takzvané lesní osady vznikaly ještě dlouho poté, co bylo základní osídlení tohoto území ukončeno. To trvalo prakticky až do počátku XIX. století. Obyvatelé těchto osad se pro drsnost prostředí živili většinou pouze prací v lese a pracemi přímo souvisejícími s lesem. Pálení dřevěného uhlí bylo velmi rozšířenou činností. Vznikaly tak různé Žďáry, německy Brand, později česky i Milíře. Ze svého okolí tak známe Žebrácký Žďár – Petlarnbrand z roku 1748, Milíře – Brand u Tachova z roku 1669, Milíře – Brand u Kateřiny z roku 1821. Rozvíjely se i jiné výroby – sklárny, brusírny, těžba surovin. I od těchto činností byla odvozena celá řada názvů obcí jako Skelné Hutě – Glasshütte na Plánsku z roku 1612 nebo Pavlova Huť – Paulushütte z roku 1781.

I u samotné Halže musíme předpokládat podobný způsob vzniku. Starší chodské obce, povinné lenní službou k Tachovskému hradu a chránící hranice, byly již zřejmě pevně ustanoveny do konce zmíněného XIII.století. Další sídla vznikala kolem středisek výroby (viz popsané žďáry, hutě …) nebo kolem dvorů jednotlivých měšťanů a zemanů na svazích pohraničního hvozdu. Chodskou vesnicí byla zřejmě i sousední Ctiboř. Zprávy o ní jsou sice pozdní, z roku 1375, kdy do místa již proniklo mnoho německého obyvatelstva, ale název Stiberzkirch a Styborz jsou v každém případě ze staročeského křestního jména Ctibor. V okolí Halže byly statky patřící městu Tachov. O nich se dochovaly první písemné zmínky z let 1285 – 97. Záznamy o těchto statcích však nejsou přesně lokalizovány a tak není možné tvrdit ani vyloučit, že některý z takto uváděných statků nemůže být předchůdcem obce Halže. To, že obec je mnohem starší než uvádí první písemná zmínka, je zcela jisté, protože je uváděn majitel panství „sedící tamtéž“. Znamená to, že Halže v té době již patřila k významnějším místům.

Halže vznikla pravděpodobně postupným narůstáním počtu obyvatel kolem předpokládaného původního dvora nebo statku některého Tachovského měšťana. První písemná zpráva, od které můžeme bezprostředně datovat existenci nejen snad dvoru nebo samoty, ale skutečné vsi Halže, je z roku 1479. V chebských městských registrech je zmínka o nějakých penězích, které jsou vázány „zum Hals“, tedy v Halži. Krátce po té se vyskytuje v českém textu i česká podoba názvu. V rukopisu tepelského kláštera z roku 1493 je psáno „ Hanus Lichtenberger z Halzie sedieci tudiež“, což nám současně představuje i osobu prvního známého majitele obce a potvrzuje, že přímo v obci měl své sídlo., pravděpodobně tvrz.

Jméno obce bylo vykládáno různými způsoby. Ignaz Petters odvozuje jméno obce od údajně starobavorského dialektického slova Halse, když výraz Helsle značí pahorek. Josef Köferl obdobně využívá srovnání s dialektovým tvarem slova Holz – dřevo. Obecně přijímaným výkladem a také asi nejpravděpodobnější je odvození názvu od slova „Hals“, které je v němčině výrazem pro krk, hrdlo, šíji. Označovaly se tak vsi ležící na podlouhlé úzké výšině napříč mezi horami. V češtině máme pro takový případ novodobý výraz „horská šíje“. V České republice známe ještě dvě obce nesoucí jméno Halže. Jsou to Horní a Dolní Halže v okrese Chomutov. Dnes nevýznamné osady jsou součástí obce Měděnec. Poprvé se připomínají již v roce 1431, kdy tvořily jedinou osadu. Název i těchto osad vznikl podobně. Majitelé halžského panství se dosti často střídali. Poměrně ranná zpráva nás seznamuje s prvním známým majitelem, již dříve vzpomínaným Hansem Lichtenbergerem. Zřejmě se jednalo o mana tachovského hradu. To znamená, že se nejednalo o zcela samostatného šlechtice. Byl majitelem tvrze a vsi Halže, která byla povinna bez ohledu na to, kdo byl jejím vlastníkem, v případě pohotovosti nebo nebezpečí, postavit do služeb tachovského královského hradu příslušný počet pěších i jízdních bojovníků z řad svých obyvatel. Taková povinnost platila i na samotného majitele. Rovněž on se musel do obrany zemských hranic zapojit. Podřízen byl královskému purkrabímu v Tachově nebo zástavnímu pánu Tachova. Zástavní pán měl sice panství pouze v zástavě, ale povinnost ochrany zemských hranic se na něj vztahovala ve stejném rozsahu.

Zprávy z těchto počátečních dob dokumentované historie obce nejsou úplné. Jsou čerpány z různých pramenů a o obci se tak dozvídáme kusé zprávy z různých období. Chronologicky dalším zdrojem informací jsou dokumenty z roku 1529. Toho roku zastavil Volf z Gutštejna na Petrohradu „Halzy tvrz“ svému švagrovi Niklasu (Mikuláši) Plánskému ze Žeberka na dobu 15 let. Zachovalý urbář (soupis poddanského majetku a platů z něj plynoucích pánovi) tachovský z roku 1552 uvádí, že Halže již patřila městu Tachov. Urbář uvádí, že ve vsi je 20 poddaných. Jednalo se o hlavy rodin jednotlivých usedlostí a domů. Ti odváděli ročně 13 kop grošů (jedna kopa je 60 grošů), 32 grošů, 2 peníze a 12 slepic.

K majetku města Tachova patřila Halže více než 100 let a sdílela s ním jeho osudy. Majitel Tachova tak byl současně i majitelem Halže. Víme, že v roce 1556 se Tachov s celým panstvím dostal do zástavy Janu ml.z Lobkovic, po němž zástavní panství zdědil Kryštof Popel z Lobkovic. Roku 1598 schvaluje zemský sněm prodej pohraničních lesů. Tím skončila éra zvláštního postavení obyvatel pohraničních obcí jako Chodů nebo urozených manů hradu Tachova. Již v roce 1602 Rudolf II panství od Lobkoviců vykoupil ze zástavy, ale jen čtyři roky nato byl královský hrad s řadou manských vsí opět dán do zástavy. Zástavním majitelem se tentokráte stalo přímo město Tachov. Hned v roce 1607 byl v Tachově zrušen manský soud. Tím skončila chodská i manská strážní služba definitivně. Od tohoto roku jsou majitelé jednotlivých vsí samostatnými pány, obdobně, jak tomu bylo ve vnitrozemí.

V té době tzv.zelený urbář tachovský zaznamenává, že v Halži je dvůr, kam tachovští každoročně poukazují peníze na zvelebování chovu ovcí. Dozvídáme se tak, že v Halži existovala předchůdkyně dnešních chovných stanic. Z dokumentů z let 1566 a 1571 se dozvídáme, že majetkov&a < zpět | strana 3 |     přidat fotografie