Halže (obec) [3882]

Poslední volby buržoasní republiky se konaly v roce 1935 a v německých oblastech byly charakterizovány velkým vzestupem Sudetoněmecké strany. Té se podařilo soustředit roztříštěné hlasy německých voličů pro svůj šovinistický a demagogický program. Ne jinak tomu bylo v Halži. Ve volbách 19.5.1935 do obou komor československého parlamentu byly hlasy halžských obyvatel rozděleny následovně. Do poslanecké sněmovny získala Sudetoněmecká strana 236 hlasů, něm.sociální demokracie 110 hlasů, něm.křesťanští socialisté 36 hlasů, komunisté 8 hlasů, rolnický svaz 6 hlasů a po 1 hlasu získaly republikáni, česká národní demokracie a druhá křesť.-sociální strana. Do senátu získala Sudetoněmecká strana 210 hlasů, , 102 hlasů něm.sociální demokracie, 30 hlasů něm.křesť.socialisté, po 7 hlasech komunisté a Rolnický svaz. Jeden hlas získali republikáni a čes.národní socialisté. O týden později, 26.5.1935, se konaly volby do zemských a okresních zastupitelstev. Z 375 hlasů bylo 240 pro Sudetoněmeckou stranu. Více podrobnějších a objektivních zpráv není, ale přesto je možné výsledek květnových voleb považovat za zrcadlo politických názorů obyvatel obce a jejich přeměny pod vlivem silné proněmecké propagandy.

Vznik spolkové činnosti je v obci možné datovat k 1.květnu 1880. Tento den byl z iniciativy nájemce místního pivovaru Leopolda Swobody ustanoven spolek dobrovolných hasičů. Hned při vzniku měl 80 členů a na svůj první zásah nemusel čekat dlouho. V Halži zasahoval 6.srpna téhož roku při požáru domu čp.25, ale již o měsíc dříve hasil požár ve Svobodce. V pozdějším období se podílel na hašení požárů v širokém okolí, včetně Tachova. Od roku 1905 měli hasiči i svůj podpůrný a pohřební fond.

Další spolek byl založen v roce 1895. Jednalo se o mužský pěvecký sbor – Marschner Männerchor Hals. Jeho první vystoupení se konalo 26.prosince 1895. Ještě v roce 1930 měl 35 aktivních a 5 čestných členů.

Velká záliba němců sdružovat se v různých spolcích, dala vzniknout dalším sdružením. Od roku 1908 do konce 1.světové války a následně od r.1930 zde působil Spolek Němců v Čechách (Bund der Deutschen in Böhmen). Oživení jeho činnosti v třicátých létech již bylo silně ovlivněno henleinovskou propagandou. Německý školský spolek působil v obci v letech 1912 – 1918. Po válce stagnoval a až v roce 1928 se výrazně oživila jeho činnost. V témže roce se přejmenoval na Německý kulturní svaz s 57 členy. Pod patronací zámeckého pána zde působil od roku 1893 i Verein gedienter Soldaten (spolek veteránů). Život v obci ovlivňovaly i další spolky. Byl to v roce 1923 založený Glockenkomitee (zvonový komitét), který po získání kostelních zvonů dále fungoval jako Spolek pro zkrášlení kostela. Ve svých řadách sdružoval asi 60 členů. Při kostele působila i mariánská kongregace pro dívky. Založená byla v roce 1914 a v roce 1930 měla 118 členek. Mnohem důležitější byl zcela určitě konzumní spolek (Konsumverein). Jeho pobočka v obci vznikla již roku 1911, kdy měl spolek asi 50 členů. Z údajů z roku 1930 již víme o 200 členech. Podobně úspěšný byl i peněžní spolek Raiffeisenkassa – Verein, podobný českým kampeličkám. Založený byl 9.dubna 1899 pro Halži a okolí. Od samého začátku tam patřily Obora, Žďár, Lučina, Branka, Výšiny a Pavlův Studenec. Tento peněžní spolek měl v roce 1930 již 342 členů se 709 podíly.

Do spolkové činnosti je možné zařadit i místní knihovnu. Ta vznikla někdy krátce po roce 1918. Jistě zajímavými spolky byly dvě volná sdružení obyvatel pro nucené porážky. Jeden spolek byl pro sedláky a druhý pro chalupníky.

Odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce veškerá spolková činnost zanikla. Oživovat se začala příchodem nového obyvatelstva a jeho trvalým zabydlením v obci. Školství se začalo rozvíjet za panování Josefa II. (1780-90). V rámci jeho reforem bylo zrušeno mnoho klášterů (včetně pavlánského kláštera ve Světcích) a místo nich vznikala hustá síť far. Jejich prostřednictvím se panovník snažil částečně přímo působit na poddané. Tento záměr také duchovní lépe naplňovali oproti pánům nebo majitelům panství. Nárůst počtu farností se projevil také v celém pohraničí, kde se zvětšovala sídla osídlení a zároveň s tím rostl i počet obyvatel.

Po vytvoření nové farnosti Ringelberg – Hals (Horní Výšina – Halže) v roce 1787 mělo dojít také ze zřízení školy. V dokumentech z roku 1782 se uvádí, že školní obce jsou již stanoveny. Byly mezi nimi Horní Výšina, Svobodka a Branka. V žádném z těchto míst však nebyla školní budova. Samotná Halže, přestože počtem obyvatel byla na úrovni Horní Výšiny i Branky a oproti Svobodce byla dvakrát větší, nebyla jako školní obec uváděna. I přes nedostatečné vybavení školních obcí budovami se na Horní Výšině již v roce 1792 objevuje první učitel. Vyučování bylo zahájeno v obecním domě a na výuku dochází vedle místních i děti z Halže a Branky. Vedení obce Horní Výšina se roku 1800 rozhodlo, že pro účely školy adaptuje obecní ovčárnu, tedy dům pastýře.

Školství v samotné Halži má kořeny pravděpodobně již v roce 1801. Podle nezcela ověřených zpráv v tomto roce vznikla vlastní dřevěná budova. V tomto objektu se vyučovalo až do roku 1845. V dubnu téhož roku byl totiž materiál z ještě stojící budovy vydražen a již 9.listopadu byla místním farářem vysvěcena nová zděná budova stojící na místě původní dřevěné školy. V této době docházely do halžské školy i děti ze Žďáru. Tento stav netrval dlouho, protože v samotném Žďáru vznikla expozitura školy v Halži. K první přestavbě školy a rozšíření na dvojtřídku došlo v roce 1878. O další třídu se škola rozrostla na počátku školního roku 1903/04. Přestože školní docházka byla povinná, bylo mnoho dětí, které do školy nechodily vůbec nebo pouze určité období v roce. Důvodem byla vysoká „zaměstnanost“ dětí pří výpomoci při různých domácích pracích nebo také skutečnost, že děti ze samot se pro obtížnost cesty do školy nedostaly. I školní řády pamatovaly na nepsanou povinnost dětí pomáhat v domácnostech. Až do roku 1882 musely děti z posledních dvou ročníků (tj.4.a 5.třídy) chodit do školy od 1.září pouze do 1.května. Od uvedeného roku byla záměrná dlouhodobá nebo úplná absence ve škole pokutována, takže se docházka dětí do školy výrazně zlepšila a upravila se na únosnou míru. Údaj za školní rok 1889/90 uvádí, že docházka dětí do školy byla 86,4%. Teprve ve školním roce 1926/27 byla docházka dětí vyšší než 90%. Kvalita a způsob vyučování ve škole byly ovlivněny především počtem dětí. V halžské dvojtřídce bylo například ve školním roce 1893/94 zapsáno 144 dětí. V první třídě bylo 66 a ve druhé 78 dětí. Situace nebyla lepší ani o deset let později, kdy se škola rozšířila na trojtřídní. V roce 1903 do školy nastoupilo 151 dětí.

Mezi učiteli byli Josef Schneider (do r.1931), Georg Pschierer (r.1931-1933) a Josef Herzog (1933-1938), kteří v uvedených letech nejen učili, vedli školní kroniku, ale současně pečlivě psali obecní kroniku, z které jsou čerpány hlavní informace o dění v obci v první polovině 20.století.

Prvním českým poválečným učitelem se stal Josef Hájek. Do obce přišel 7.srpna 1945 a stal se řídicím učitelem. Na své setkání s halžskou školou vzpomíná v obecní kronice: „Škola přímou válkou na zevnějšku neutrpěla škod. Zato vnitřní zařízení nestálo za nic. Lavice, stůl, židle, skříně, toť věci zastaralé několik desítek let. Pomůcky učební také většinou zmizely, jen několik obrazů se zachovalo.“. K 10.září 1945 do školy na zahájení výuky nastoupilo zapsaných 64 dětí, z toho byly pouze 4 Češi (František a Rostislav Černý, Dalibor Stach a Karel Růžička).

Jako malotřídka existuje škola v Halži až do roku …, kdy se zvýšil počet obyvatel v obci i přiškolených okolních obcích. Vznikla tak úplná škola 1.stupně s 1. – 5.postupným ročníkem v samostatných třídách.

Již na přelomu 60. a 70.let minulého století se začalo hovořit o potřebě nové budovy. Částečná rekonstrukce stávající školy neřešila navýšení prostoru a tak dvě třídy byly umístěny v tehdejší ubytovně Státního statku. V přízemí téhož objektu byla současně školní kuchyně s jídelnou. V červnu roku 1983 bylo rozhodnuto o výstavbě nové budovy za použití klasických materiálů. Definitivně tak byly odmítnuty návrhy na různé dřevostavby a montované objekty. Již 3.října téhož roku byly pod vedením stavbyvedoucího Miloslava Kovaříka zahájeny stavební práce na dvoupodlažní budově se 4 třídami, 2 družinami, gymnastickým sálem, učebnou pracovní výchovy, jídelnou, šatnami a 5ti kabinety. Jídlo do jídelny bylo přepravováno spojovací chodbou z kuchyně mateřské školy, která je v sousedství. Celou stavbu prováděli občané svépomocí za podpory závodů Státních statků v Halži, Technického rozvoje Tachov a útvaru Pohraniční stráže v Halži. Dílo v hodnotě 7,3 miliónů korun bylo dětem předáno 29.srpna 1986. Následující pondělí byl v nové budově zahájen nový školní rok.

Změnou školského zákona se na první stupeň základních škol vrátil opět 5.ročník. Pátá třída vznikla na úkor jedné družiny. V té době základní školu v Halži navštěvovalo … žáků. Od školního roku 2005-06 došlo z důvodu markantního poklesu žáků k redukci tříd na 4. a od školního roku 2008-09 poklesl počet tříd již jen na 3 s pěti postupnými ročníky. Mateřská škola v obci vznikla 1.listopadu 1947. Při zahájení své činnosti měla 20 dětí. Rozšířena byla v roce 1961. Jako objekty byly vybrány dva sousední domky čp. 145 a 169. Nová moderní školka s dvoutřídním pavilonem a pavilonem kuchyně byla postavena v letech 1978-79. Slavnostně byla otevřena 7.11.1979 a v roce 1989 byl přistavěn ještě pavilon tzv.jeslového oddělení. Ten však byl využíván krátkou dobu, protože již v polovině devadesátých let se porodnost snížila natolik, že pro zařazení dětí do MŠ zcela postačovaly dvě třídy a ty byly v roce 2005 sloučeny do jedné, současně s redukcí tříd v základní škole. Fara a kostel vznikaly v obci současně se školstvím. Nejdříve vznikla farnost Ringelberg – Hals. I v tomto případě byl nedostatek vhodných prostor pro zřízení církevních institucí. Druhou překážkou byl pravděpodobně i nedostatek finančních prostředků. První farář Gabriel Ritter, bývalý benediktinský mnich z právě zrušeného kláštera v Kladrubech, byl ustaven 10.května 1787. Protože ve farnosti nebyly vhodné církevní stavby, byly první mše slouženy v kostele v sousední obci Lučina. Až v roce 1799 požádal tehdejší majitel panství Halže Franz Wunderbaldinger o povolení přemístit faru a tím i sídlo farnosti přímo do Halže. Protože v celé farnosti nestál žádný kostel, současně ohlásil začátek stavby kostela v Halži, který se měl stát farním kostelem. Dekretem zemského gubernia bylo přemístění sídla farnosti a stavba kostela povolena 4.prosince 1800. Hned po novém roce přesídlil farář z Horní Výšiny do Halže a 15.října 1801 byl nový kostel, postavený v pozdně barokním stylu, slavnostně vysvěcen a zasvěcen sv.Janu a Pavlu.

Věž kostela byla dostavěna ke kostelní lodi v roce 1855. Původní věžní hodiny byly z roku 1891 a opravou prošly v roce 1928. V současné době je kostelní věž zakryta provizorním zastřešením protože původní jehlanová střecha se propadla.

Kostel byl z velké části vybaven předměty ze zrušeného kláštera ve Světcích. Je tedy zřejmé, že část mobiliáře kostela je mnohem starší, než samotný kostel. V jednolodním, zrcadlově sklenutém prostoru je nejzajímavější ze zařízení pozdně empírový hlavní oltář z poloviny 19.století. Jeho součástí je pozdně barokní obraz z 2.poloviny 18.století a sochami světců ze stejného období. Na bočních oltářích jsou obrazy od chebského malíře Johana Rumplera z konce 19.století. Ze Světců byly přeneseny křtitelnice, kazatelna a socha sv.Františka z Assisi, která je v podvěží. Varhany byly v kostele instalovány v roce 1856 a pochází z dílny chebského varhanáře Ignáce Millera. Během doby byly na věži tři zvony, ale v průběhu 1.světové války byly sneseny a odvezeny k použití na válečný materiál a výrobu dělových hlavní. Po válce se podařilo hlavní zvon nalézt a vrátit zpět na své místo. Tento zvon byl odlitý v roce 1731 Franzem Italem v Chebu a je tedy rovněž starší něž samotná stavba kostela. Další dva zvony byly nově vyrobeny a instalovány v roce 1923. Skutečností však je, že v současné době je v kostele pouze jeden zvon a pro hodiny byl užíván tzv. cimbál. Co se stalo s dvěmi menšími zvony, kdy byly odstraněny, není známo.

V kostele není ani hodinový stroj, který kdysi řídil čas na cifernících ve třech stranách věže. Během několika málo let (1893-1910) se na farnosti Halže vystřídala i řada českých farářů, kteří do místa přinášeli alespoň částečné povědomí o příslušnosti území k Čechám. Současně udržovali určitou toleranci k Čechům, která byla zcela potlačena v době nástupu henleinovců. Dokumentována jsou jména Aug.Krčmář, Václav Krutina, P.Kordula a Karel Kozák. V nynější době je stav kostela neuspokojivý. Přestože se jedná o kulturní památku, není kostel dostatečně udržován. V roce 1988 byl částečně a neodborně opraven. To alespoň zabránilo postupnému chátrání celého objektu. O roku 2007 probíhala jednání mezi Biskupstvím plzeňským a Obcí Halže o bezúplatném převodu kostela včetně mobiliáře do vlastnictví obce. Darovací smlouvy byly podepsány 9.listopadu 2007 a 27.listopadu bylo provedeno fyzické předání objektu a jeho zařízení do vlastnictví obce. Využití kostela pro církevní potřeby nebylo nijak omezeno.

Původní hřbitov se zřejmě nacházel kolem kostela. Svědčily by o tom kosterní ostatky nalezené při kopání základů věže. Již asi v roce 1838 byl hřbitov, jako důsledek josefínských reformních opatření, přemístěn na současné místo. V šedesátých až osmdesátých letech minulého století se na hřbitově téměř přestalo pohřbívat. Změna nastala až po roce 1996, kdy byl hřbitov vyčištěn a stal se opět důstojným místem pro ukládání ostatků zemřelých. K této části historie patří i zmínka o pozdně barokní kapli sv.Jana Nepomuckého. Tu dal majitel zámku Mikuláš Kahler, v roce 1855, postavit na nevelkém návrší jihovýchodně od obce. Kaple byla rovněž v druhé polovině 20.století užívaná k různým, především skladovým, účelům. V zuboženém stavu, spíše ruiny než stavbu, převzala kapli o státu do svého vlastnictví obec. Hned v následujícím roce 2005 byla zahájena její oprava. Provedeny byly dozdívky pobořených zdí, obnoven krov a střecha. Zachráněna byla jedna ze dvou památkově chráněných staveb v obci. Druhou takovou stavbou je kostel. Jen nedaleko od kaple byla dalším majitelem Franzem Landwehrem, rytířem z Landwehru, v roce 1888 vystavěna pseudogotická kaple sv.Kříže, užívaná jako rodinná hrobka. Při cestě k Horní Výšině se nacházela další kaple ze stejné doby, zasvěcená Panně Marii. Dnes kaple neexistuje a není ani znatelné, kde skutečně stála.

Zámek byl pravděpodobně nástupcem mnohem starší předpokládané tvrze. O tvrzi se nedochovaly žádné konkrétní zprávy a není známo ani místo, kde stála. Původní barokní zámek byl postaven v 18 století. Prošel dvěmi většími přestavbami. První byla pseudorenesanční v roce 1873 a druhá přestavba byla v roce 1906. Z poslední přestavby se zachovaly některé hospodářské stavby v jihozápadní části původního zámeckého areálu. Zámek a halžské panství velmi často střídaly majitele. Jeho posledními majiteli byli Landwehrové, rytíři z Landwehru, kterým byl zámek konfiskován v roce 1945. Následně se v něm vystřídalo několik uživatelů. Krátce sloužil jako dětská ozdravovna. Z této doby je také zachována poslední fotografie zachycující část zámecké budovy. Dalším uživatelem bylo ministerstvo vnitra. Zámek sloužil k ubytování zdejší posádky SNB, zabezpečující ochranu státních hranic. V noci na 14.března roku 195ř v zámku vypukl požár. Od trámu vestavěného do komína se vzňala celá budova i se zařízením. Požárem byl zámek zcela zničen a o několik let později byly jeho zbytky zlikvidovány. Obec tak přišla o jednu z nejvýznamnějších budov. Se zánikem zámku značně utrpěl i zámecký park založený v anglickém stylu. Důkazem je i do současnosti zachovaný zlomek parku se zdánlivě nepravidelnými skupinami stromů, mezi nimiž se nacházely i četné cizokrajné dřeviny. V po dlouhá léta neudržovaném parku údajně byly smrk pichlavý – tzv.stříbrný ze Skalistých hor, douglaska tisolistá ze severní Ameriky, zeravinec japonský, buk velkolistý z východního pobřeží USA, tis obecný, liliovník tulipánokvětý a další. Původně několikahektarový park byl protínán alejemi kaštanů zastřihovaných v korunách do různých geometrických tvarů. Jedna z těchto alejí spojovala zámek s kostelem. Komplexní vyčištění parku proběhlo v roce 1995 a v roce 2001 byl proveden průzkum zdravotního stavu dřevin s následným ošetřením. Dnes je park místem oddechu a dětských her. Charakter a původní skladba dřevin v parku je narušena postupným odstraňováním původních stromů z důvodů jejich špatného zdravotního stavu nebo i vyvrácení větrem a dále i růstem náletových dřevin.

Osídlování pohraničních hvozdů postupovalo velmi pomalu. V době, kdy po obou stranách Českého lesa žili Slované, tedy v 8. – 10.století, byla celá tato oblast naprosto neosídlenou. Výjimkou byly některá lépe přístupná místa. Těmi byly průsmyky nebo toky velkých řek. Z celé oblasti Českého lesa tak bylo nejstarší osídlení pravděpodobně v oblasti Všerubska u Domažlic a na severu v povodí řeky Ohře.

< zpět | strana 2 | dále >

    přidat fotografie