Halže (obec) [3882]

Polohou se obec Halže nachází 6,5 km severozápadně od města Tachov a 6,5 km od nejbližšího místa státní hranice s Německem. Nadmořská výška je různá, v průměru je uváděna 596 m.n.m., ve starších publikacích je uváděna 553 m.n.m.. Rozdíl určuje způsob měření – podle Baltu nebo podle Jadranu. Celý katastr obce Halže je v nadmořských výškách 570 – 650 m.n.m..

Původní ves vznikla na jedné z větví dálkové cesty z Čech na Norimberk, spojnici mezi Tachovem a německým městečkem Bärnau. Historicky je tato trasa o něco mladší, než známější, starší a také více používanější cesta přes Bor a Rozvadov.

Podloží je tvořeno zejména rulou, amfibolitickými břidlicemi a křemenem. Tyto horniny na mnohých místech vystupují na povrch. Podle platného rozdělení horopisně probíhá právě po linii Halže – Branka předěl mezi dvěmi skupinami Českého lesa. Na jihu se nachází havranská část Přimdského lesa, na severu potom žďárská část Dyleňského lesa (viz B.Balatka, Český les, in: Sborník Okr.muzea v Tachově 8/1972).

Vodopisně patří celý katastr obce do povodí horní Mže. Severozápadní částí obce protékající potok označovaný ve starších pramenech jako Lohbach (Tříselný potok), Weisenbach (Bělící potok) nebo také Teufelsbach (Čertův potok), dnes Bílý potok, je jedním z prvních významnějších levobřežních přítoků vznikající Mže. Jen o málo západněji protéká Ševcovský potok, který do Mže vtéká v místě bývalé obce Lučina (dnes přehradní nádrže stejného jména). Bílý potok odtéká z Halže na jih okolo Svobodky a do Mže vtéká až v osadě Světce. Na potoce je Pstruží rybník (Forellenteich – dnes rybník Kovárna), dále potok protékal zaniklým Plochým rybníkem (Flachenteich). Mezi těmito rybníky kdysi existoval Nový mlýn (Neumühle) a pod nimi i železný hamr (Büchsenhammerl). Pod Plochým rybníkem se na potoce nachází ještě Obecní nebo také Mlýnský rybník (známější pod názvem U prasečáku). Existovala zde ještě celá řada dalších, povětšinou menších rybníčků, které postupně zanikaly.Využívány byly především pro chov ryb, které byly dodávány do paulánského kláštera ve Světcích. Do roku 1918 tak postupně zanikl rybníček v zámeckém parku, další u čp.47, tzv.Troiteich u č.p.127, Sauweiher (sviní rybník) a dalších asi 7 rybníčků. Podnebí je v obci drsnější, má podhorský ráz. Podle neoficiálních měření byla v obci na masopustní pondělí 11.února 1929 naměřena nejnižší teplota 31oC pod nulou. Naopak nejvyšší meziválečná teplota byla naměřena údajně v roce 1920, kdy se několik dnů teploty pohybovaly v rozmezí od 30 do 32oC. V posledních letech byla nejvyšší teplota výrazně překonána, když se vyšplhala až na 36oC. Průměrná denní teplota kolísala v rozmezí 6 – 7oC a na této úrovni se drží i v současné době.

Výměra obce činila původně 1129 jiter a 135 čtverečních sáhů (tj. 649,75 ha). Po roce 1918 se výměra nepatrně zvýšila na 1129 jiter a 521 čtverečních sáhů (tj.649,89ha). V současné době má Halže výměru 650,4 ha (z toho je 334,8 ha lesů) a celé správní území včetně osad nyní má 3665 ha.

Příslušnost obce byla od samého počátku (roku 1850 po zřízení soudních a politických okresů) neměnná. Vždy patřila do soudního a tím i politického okresu Tachov. Samostatná obec hraničila s katastry obcí Ctiboř, Štokov, Žďár, Horní Výšina a Svobodka. Tento stav se změnil až po roce 1945, kdy docházelo ke slučování obcí. K největšímu slučování došlo k 1.1.1980, kdy se obec Halže rozrostla na celkem 11 částí Vedle samotné Halže patřily do správního území obci i Branka, Březí, Ctiboř, Dolní Výšina, Horní Výšina, Milíře, Obora, Svobodka, Zadní Milíře a Žďár. K dalším významným změnám došlo po roce 1989, kdy se od Halže osamostatnila Ctiboř a Obora, k nim se připojily Březí, Dolní Výšina a místní část Žďár, která se připojila k obci Chodský Újezd. Již před rokem 1989 se k obci Lesná připojily Milíře a Zadní Milíře. Nyní má Halže celkem 4 části – Halži, Branku, Horní Výšinu a Svobodku.

Zemědělství vždy odpovídalo klimatickým a půdním podmínkám. Ve vlastivědném přehledu z roku 1890 se uvádí, že kromě pšenice se zde pěstují všechny ostatní plodiny jako v celém okrese. Ovocnářství bylo nevýznamné a z hospodářského hlediska nemělo praktický význam. Většina ploch byla zalesněna a na louky zůstávalo málo ploch. Proto také zemědělci museli píci přikupovat v polohou nižších oblastech. Řešením pro ně bylo i pronajímání lesních palouků a mýtin ke spásání od panství, resp.velkostatku. Velká pozornost se věnovala chovu hovězího a vepřového dobytka a drůbeže. Chudší lidé drželi i kozy, naopak koně byly pouze na statku. Lesy zabíraly asi 40% plochy. V dokumentech je uváděno, že obecní les není příliš udržován. Zato panské lesy jsou kultivovány a převážně šlo o hájené lesy. Obvyklou zvěří byla srnčí, zajíci a koroptve. Obmýtí u panského lesa bylo 90-100 let, u lesů ve vlastnictví jednotlivých sedláků zpravidla 70-80 let.

Průmysl, ve významu jak jej chápeme dnes, v obci v podstatě neexistoval. Záznamy z roku 1930 hovoří o existenci 2 cihelen. Jednu vlastnila obec a druhá patřila rodině Saltu. Obecní cihelna je zmiňována již v roce 1890.

Na katastru obce byla v malém měřítku těžena železná ruda, která byla přímo na místě zpracovávána. Konkrétní písemná zpráva o existenci hamru v Halži je až z roku 1799. Je však pravděpodobné, že těžba i následné zpracování železné rudy v tomto místě je mnohem starší. Zpracovávána byla produkce výhradě ze zdejší těžby a tomu odpovídala i menší, kolísavá a málo rentabilní produkce železa. Prameny uvádějí, že třeba v letech 1840 – 45 provozovalo těžbu i hamr bohatší panství Planá. Jinak byli provozovateli někteří místní nebo tachovští občané, většinou sdružení ve skupinách. Z roku 1848 je uváděn poslední údaj o provozu hamru a současně i jediný údaj o množství produkce. Je uváděna roční výroba cca 89 q kujného železa. Veškeré pozdější zprávy jsou vázány ke skupině domů stojících v místě původního hamru. Tyto zprávy již nedovolují vytvořit si úsudek o případné pokračující výrobě. Jediné, co lze z těchto zpráv soudit je, že v té době již byla vyčerpána místní ložiska rudy a těžba i zpracování zaniklo.

V obci byl panský pivovar s ročním výstavem až 1500 hl piva. Zaznamenány jsou i 2 mlýny. Obyvatelstvo se však nejvíce věnovalo domácí výrobě. Především v zimním období to byla převládající činnost. Vedle výrobků ze dřeva se v obci rozšířilo zpracování perleti. Perleťářská výroba produkovala knoflíky, brože, perletí vykládané předměty. Na rozdíl od dřeva se perleť musela dovážet. Největší rozmach perleťářské výroby byl v XIX.století a pak následně po 1.světové válce. Po 2.světové válce a vysídlení německého obyvatelstva toto řemeslo v obci zaniklo. Perleťářství a výroba knoflíků byla do současnosti zachována v sousedním městečku Bärnau, kde stále působí několik závodů a o historii vypovídá knoflíkářské muzeum. Z mnohem dostupnějšího dřeva se vyráběly především bedny, krabice, různé soustružené předměty, ale i předměty lidové tvořivosti jako loutky, sošky, hračky apod.. Po celé XIX století až do roku 1945 odcházelo mnoho obyvatel obce, především mužů, za prací mimo obec a většinou daleko do ciziny. Zedníci hojně odcházeli do Saska a Pruska na sezónní námezdní práce. Zemědělci pracující doma se ještě nechávali na doplnění svých výdělků najímat na svážení dřeva z panských lesů.

Obchod a služby zde byly přiměřené tehdejšímu počtu obyvatel i jeho potřebám. V roce 1890 zde byly 4 hospody a 3 obchody. V roce 1931 se již uvádí 4 hospody, 3 řezníci, 2 krejčí, 5 ševců, 4 truhláři, 2 pekaři, 1 mlynář, 3 obchody (jeden z nich byl konzum), 2 kováři, 2 holiči, 1 cukrář, 1 košíkář, 2 klempíři, 1 tesařský mistr a 25 tesařů, 1 zednický mistr a asi 80 zedníků, 1 vyšívačka, 1 dámská krejčová, 2 panští zahradníci, 1 bednář, 1 tkadlec a 1 kolář, který byl zároveň kapelníkem. Hudbu, jako vedlejší zaměstnání provozovalo mnoho obyvatel. Halže nikdy neměla statut města a proto se zde nikdy nekonaly žádné trhy. Nejbližším místem s pravidelnými trhy byl Tachov.

Spoje nejsou záležitostí pouze moderní doby. Již ve středověku a zejména pak od XVI.století se po hlavních zemských komunikacích přepravovala pošta. Hlavní přepravní trasa vedla na Norimberk přes Rozvadov a Halže tak zůstala stranou. Poštovní úřad byl v Halži otevřen 1.července 1894 a prvním poštmistrem se stal Josef Svoboda. Krátce poté pošta přestala přepravovat osoby a orientovala se pouze na přepravu zásilek. Jako důsledek této změny byl vznik (zřejmě ještě před 1.světovou válkou) osobní dopravy na lince Tachov – Bärnau. V roce 1930 byl držitelem této koncese Čech Jan Houzír, který jednou denně přepravoval osoby a zavazadla z Tachova přes Halži a Pavlův Studenec do Bärnau a zpět.

Elektřina znamenala významný posun v životě obyvatel. Nýřanská firma AEG začala přivádět proud z elektrárny v Pňovanech. V létě 1930 byl nejdříve napojen halžský zámek a krátce na to i další části obce. Skutečně celá obec svítila od 10.prosince 1930. Vodovod byl pro část obce dán do užívání jen rok po elektřině. Na vodovod Prameniště Branka – Tachov, vybudovaný městem Tachov, byl 5.července 1931 napojen zámek a jeho hospodářské objekty. Plošné zavedení vodovodu v obci bylo provedeno až na přelomu 60. a 70. let minulého století v souvislosti s výstavbou nových bytových domů. Místní rozvody byly napojeny na přivaděč do Tachova. V roce 1985 byl změněn režim zásobování obce vodou. Do provozu byl uveden nový vodojem nad Ctiboří a zdrojem pitné vody byla úpravna vody ve Svobodce, čerpající surovou vodu z přehradní nádrže Lučina.

Ve vazbě na bytovou výstavbu a rozšiřování vodovodu byla budována i kanalizace. Čistírna odpadních vod byla dána do provozu v roce 1972. Kanalizace v celé obci však byla dokončena až v roce 2006, kdy byla odkanalizována i západní část.

Počet obyvatel v obci neustále rostl. Nejvíce obyvatel měla obec při sčítání v roce 1910. Tehdy to bylo 846 obyvatel. Dále se počet obyvatel stabilizoval nebo pozvolna klesal. Pokles byl způsoben především vystěhovalectvím za lepšími pracovními příležitostmi. K významnému úbytku obyvatel došlo v létech 1946 –1948 a tento propad se podařilo vyrovnat až v druhé polovině devadesátých let XX.století.

Následující údaje ukazují přibližný přehled podle různých oficiálních sčítání i jiných pramenů.

Kolem roku 1550 je v Halži evidováno 20 usedlostí. Další údaj je až z roku 1788 (Schiller), kdy je v obci uváděno 42 domů a 1 dvůr.

Další údaje jsou uváděny ve statistikách včetně samot Büchsenhammer a Schafruh, ale bez dalších komentářů..

Roku 1854 – 514 obyvatel Roku 1869 – 633 obyvatel a 95 domů Roku 1880 – 699 obyvatel a 103 domů Roku 1890 – 742 obyvatel a 112 domů

V lexikonu z roku 1895 (Kotyška) je uváděno celkem 737 obyvatel (736 Němců a 1 Čech, kterým byl pravděpodobně pošmistr J.Svoboda), dále jeden velkostatek v majetku Františka von Landwehr o výměře 361,29 ha (62,6 ha polí, 53 ha luk, atd). Roční výnos velkostatku byl 2768 zlatých. Dále je uváděn zámek, kaple sv.Jana Nepomuckého, dvůr, cihelna, u obce zaniklé doly na železnou rudu, pivovar s várkou 20 hl a roční výrobou 1500 hl. Roku 1900 je již uváděno 837 obyvatel se 126 domy. Samotná Halže měla 764 obyvatel, 114 domů. Z celkového počtu bylo 818 Němců, 5 Čechů a 14 Židů.

Při dalším sčítáni v roce 1910 bylo uváděno 846 obyvatel a 133 domů. Krom 8 občanů se jednalo výhradně o Němce.

V roce 1921 se poprvé objevuje název obce v českém jazyce – Halže. Ve sčítání je uváděno 793 obyvatel a 142 domů s 202 byty. Z počtu obyvatel se jednalo o 382 mužů a 411 žen nebo také o 781 němců, 4 Čechy, 8 cizinců. Podle vyznání bylo 783 obyvatel hlásících se k římskokatolické výře, 10 k izraelskému náboženství. V samotné Halži bylo 128 domů, ve skupině Hammerhäuser (Hamerské domky, dříve Büchsenhammer) bylo 11 domů a samoty Hamer měly 2 domy a Schafruh 1 dům.

Roku 1930 měla Halže 730 obyvatel ve 159 domech. 714 bylo Němců, 9 Čechů a 7 cizinců. K římsko-katolické církvi se hlásilo 721 obyvatel, k evangelické 2, izraelskému náboženství 3 a 4 obyvatelé byli bez vyznání. Samotná Halže měla 688 obyvatel ve 147 domech. Dále jsou uváděny Hamerské domky s 36 obyvateli a 11 domy a samota Schafruh se 6 obyvateli v jednom domě.

Poslední předválečný údaj je z roku 1939 (lexikon německé župy Sudety). Zde jsou uváděny následující údaje: 707 německých obyvatel, 220 domácností. Z ekonomicky aktivního obyvatelstva působilo v zemědělství a lesnictví 206 (29,2%) obyvatel, 323 (45,7%) v řemeslech a průmyslu, 43 (6,1%) v obchodu a dopravě, 37 (5,2%) ve službách, 80 (11,3%) v různých samostatných povoláních. 36 (45,5) zemědělců vlastnilo 0,5-2 ha půdy, 30 (38%) vlastnilo 2-5 ha, 11 (13,9%) vlastnilo 5-20 ha, 1 (1,3%) vlastnil 20-100 ha a rovněž jeden vlastnil více jak 100 ha půdy.

V roce 1945 je uváděný stav obyvatel 721. Je to poslední údaj, kdy je obyvatelstvo tvořeno téměř výhradně lidmi hlásícími se k německé národnosti.

V roce 1948 po ukončení poválečného odsunu německého obyvatelstva z příhraničního území republiky je v Halži evidováno 258 obyvatel. O dva roky později, v r.1950, má obec asi v novodobé historii nejnižší počet obyvatel – pouze 226, přitom je evidováno 160 domů. Na začátku roku 1961 má Halže 322 obyvatel, o deset let později 386 obyvatel a již jen 77 domů. V roce 1972 byly dostavěny bytové domy se 48 byty. Z části se do nich stěhovali obyvatelé obce Lučina, která byla následně zatopena vodou přehrady. Další část nového obyvatelstva tvořili zaměstnanci Státního statku. V roce 1979 měla samotná Halže, bez připojených osad, 509 obyvatel, z toho 266 mužů a 243 žen.

V dalším období počet obyvatel v obci dále roste a k 1.lednu 2007 měla obec již 780 obyvatel a 156 domů s 263 byty. Halže je jednou z mála obcí v pohraničí, která má v současné době počet obyvatel srovnatelný s předválečným obdobím.

Náboženství provází lidstvo dlouhá tisíciletí. Údaje za obec jsou rozptýlené a částečně se vyskytují společně s údaji o počtu obyvatel. Až do konce druhé světové války je dominantní převaha Němců a římských katolíků. Pouze v omezené míře se někdo z obyvatel hlásil k jiné víře nebo uváděl, že je bez vyznání. Malá skupina židovského obyvatelstva se ve většině hlásila k německé národnosti a pouze jednotlivci se hlásili k izraelskému náboženství. Změna nastala v poválečném období, kdy do obce přišlo nové obyvatelstvo. Náboženství přestalo sehrávat v životě místního obyvatelstva významnou úlohu. Většina lidí se charakterizovala jako osoby bez vyznání. Věřící se hlásili k tradiční římsko-katolické církvi a teprve pozdějším prolínáním s obyvatelstvem některých okolních obcí, které byly dosídleny skupinami rumunských reemigrantů, se prosazuje i církev pravoslavná. V současné době církve v životě obce nesehrávají významnou roli, na rozdíl od oblastí s větším náboženským cítěním obyvatelstva.

;; Jazykově patřila obec s celým okolím do oblasti německého nářečí chebské skupiny (Egerländer dialekt „das Nordgauischen“), což se objevuje především v původních pomístních jménech a traťových názvech, jako Krouhl, Tautnbrettl, Schaufrouh, Robnbüahl. Právě v pomístních jménech se nevyskytuje nic, co by připomínalo slovanské prvky. To potvrzuje poměrně pozdější osídlení obce již přímo německým obyvatelstvem s naprostou převahu německé řeči. Slovanské názvy pochází převážně z období do XIII. až XIV. století. Silný vliv německy hovořícího obyvatelstva postupně dokázal i původní slovanské názvy přetvořit do německy znějících výrazů. Například jméno sousední obce Ctiboř (poprvé datována v roce 1375) bylo postupně přetvořeno až na výraz Stiebenreuth. O alespoň částečném slovanském vlivu vypovídají jména obyvatel, která si i přes jistou germanizaci zachovávají českou podobu. V kronice tak jsou uváděna jména Swoboda, Mattausch, Krnil, Tucheck, Kroha, Pollak apod.. V roce 1930 ale v obci žila jediná česká rodina Svátkova v čísle popisném 156.

Kroje místního obyvatelstva se neodlišovaly od krojů širšího Tachovska, které patřilo do oblasti Chebských, podskupiny Plánských německých krojů.. Mužský kroj se vyznačoval žlutými kalhotami, vysokými botami pod kolena, květovanou sametovou vestou, květovaným hedvábným šátkem. Bílá košile byla vyšívaná na límci, pažích a ramenou. Doplňkem kroje byl černý klobouk. Obdobné byly i ženské kroje, kde převládala tmavá, většinou černá sukně s květovanou zástěrou zdobenou krajkou.

V jídelníčku převládaly pokrmy z brambor a to včetně bramborových knedlíků nazývaných „Erdapfelwuchta“. Denním jídlem byly polévky podávané ke snídani i místo večeře. Charakteristické byly mléčné s bramborami nebo pivní s chlebem. Z nápojů byla nejčastějším nápojem vedle piva voda. Čaj a káva se dlouhou dobu do jídelníčku, jako pravidelná součást, neprosazovaly.

Politické organizace v obci vznikaly až za I.republiky. Do konce 1.světové války zde žádná politická organizace neexistovala. První politické strany se představily ve volbách v roce 1919. Byly to vesnické organizace sociální demokracie (snahy o založení se projevovaly již před rokem 1914, ale válka oficiální vznik strany oddálila). Dále potom Deutsche Gewerbepartei (živnostníci), Bund der Landwirte (rolnický svaz), Christlichsozialen Partei (křesťanští sociálové) a o něco později i komunisté. Ve zmíněných volbách 1919 jasně zvítězili sociální demokraté. Do funkce starosty byl zvolen Johann Dill a prvním radním se stal Johann Mück. Své posty obhájili i v dalších volbách v roce 1921 a v čele radnice stáli do roku 1924, kdy pro nesrovnalosti v obecní pokladně odstoupili. Na jejich místo přišel živnostník Josef Gruber a sociální demokrat Josef Windisch. Volby v roce 1927 již přinesly vyrovnanější výsledky. Zvítězili opět sociální demokraté se 171 hlasy a 6 získanými mandáty z 15 členné obecní rady. Křesťanští sociálové získali 4 mandáty (102 hlasů), živnostníci 3 mandáty (81 hlasů) a rolnický svaz 2 mandáty (57 hlasů). Počet i složení obecní rady se upravil, ale oba čelní funkcionáři zůstali na svých místech.

Zásadní změnu přinesly volby v roce 1931. Těchto voleb se nezúčastnily takzvané občanské strany – živnostníci, rolnický svaz a křesťanští sociálové. To se projevilo ve výsledku hlasování. Ze 414 odevzdaných hlasovacích lístků byly 3 neplatné a 150 lístků bylo prázdných. Takže 173 hlasů stačilo Německé sociálně-demokratické straně k získání 10 mandátů a zbývajících 5 mandátů za 88 hlasů získala Jednotná fronta dělníků, domkářů, malorolníků a maloživnostníků. Tuto Jednotnou frontu podle kroniky tvořili komunisté a někteří sympatizující. Do čela obecní rady se dostal soc.demokrat Franz Windisch a jeho zástupcem byl komunista Michael Hampl.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie