Lochousice (obec) [3820]

Ves s mimořádně rozlehlou zhruba okrouhlou návsí patří k vrcholným dílům středověkého vesnického urbanismu. Náves s rybníkem obklopena kompaktní hustě řazenou zděnou zástavbou štítově orientovaných usedlostí z 2. pol.19. a počátku 20. stol.

Lochousice leží 6,5 km severozápadně od Stoda v rovinatém až mírně svažitém terénu jsou poprvé připomínány již k roku 1186, kdy byly v majetku kladrubského kláštera. Území, kde byly Lochousice založeny, bylo osídlené již od pravěku, jak to dokládají četné archeologické nálezy. K roku 1420 je uváděn Jan z Lochousic. V roce 1492 zaznamenáno, že český král má vyhrazená různá práva se zřetelem na klášterní majetek, a proto Zdeňkovi von Ritschan udělil povolení vést ve vsi Lochousice hospodářství. Příslušnost ke klatrubskému klášterství trvá po delší staletí a je uváděna ještě r.1788, kdy zde stálo 26 usedlostí. Od r.1825 patřila obec k panství Alfreda Windischgrätze z Aremberka. Samostatnost ves získala až roku 1850.

Počet usedlostí a chalup se ve vsi postupně zvyšoval a v roce 1910 jich bylo 63 s celkem 324 obyvateli, v roce 1939 pak 77 s celkem 294 obyvateli.Obec příslušela farou k Ves Touškov, poštou Horní Sekyřany, okresní hejtmanství Stříbro, soudní okres Stříbro, později také soudem Stod.

V Lochousicích žili v rozmezí od r.1910 do konce druhé světové války výhradně německé národnosti. V roce 1938 byla obec Mnichovskou dohodou přičleněna k Velkoněmecké říši. V roce 1945 a 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto do Německa a jejich místo zaujali dosídlenci z vnitrozemí a dále z řad Volyňských Čechů.

Od roku 1962 jsou Lochousice součástí správního okresu Plzeň-sever.

Poloha

přidat fotografie