Smetanovy sady - Olomouc (park) [37805]

Smetanovy sady byly založeny roku 1820 osázením pevnostní plochy na západním obvodu města – předpolí mezi Terezskou a Kateřinskou branou -  stromovím. První olomoucká parkovní plocha, tzv. Rudolfova alej, podlehla v roce  vypuknutí prusko-rakouské války na základě demoličního reverzu (podle něhož muselo být zbouráno a vykáceno vše, co bránilo rozhledu z pevnostních hradeb) úplné zkáze.

 

Už ve 2. polovině roku  1866 však město  hlavní alej - podle projektu arch. Maxe Machánka  -  opět obnovilo vysázením 710 metrů dlouhé aleje s kaštany a lípami. Dodnes výrazný architektonický útvare a symbol olomouckých parků dostal svou nejvýraznější podobu - kterou nesl až do zahájení rekonstrukce aleje v roce 2009 - v roce 1919 přiřezáním líp a kaštanů do vysokých rovných stěn. 

Park má také zajímavou sochařskou výzdobu. V roce 1925 zde byla odhalena socha Bedřicha Smetany, podle něhož  dostaly sady své nynější jméno. Řadu děl zde zanechal také Julius Pelikán, žák jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů J. V. Myslbeka - kromě vstupního portálu do palmového skleníku je to zejména pomník botanika a ředitele české reálky v Olomouci Františka Polívky. V roce 1932 byl v parku vztyčen  kamenný památník postavený na paměť světového esperantského kongresu.  

 

Vedle běžných, především listnatých dřevin jsou ve Smetanových sadech soustředěny i mnohé dendrologické zajímavosti - tisovec opadavý (Taxodium distichum) původem z bažin Floridy (Severní Amerika), rostoucí na břehu jezírka, z Číny pochází opadavý jehličnan metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides), rostoucí ve skupině uprostřed magnóliové zahrady. Ve své domovině dorůstá výšky až 35 m a v průměru dosahuje až 2 m. 

Mezi další zajímavosti Smetanových sadů patří vývojově jeden z nejstarších druhů na světě - jinan dvoulaločný (Gingko biloba). Hnědými, až 40 cm dlouhými lusky (vytrvávají přes zimu) je nápadný mohutný severoamerický dřezovec trojtrnný (Gleditschia triacanthos), koncem jara pak rozkvétá velkými zelenooranžovými květy liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipifera), vysazený v roce 1932 v přímém sousedství aleje červenolistých javorů (Acer platanoides ‚Schwedleri‘). 
Skupiny japonských jerlínů (Sophora japonica) a ořešáků černých (Juglans nigra) dotvářejí prostředí parku. Dva vzrostlé platany (Platanus x acerifolia) jsou zajímavé rozložitými korunami a plátovitě se odlupující borkou. K vzácným dřevinám se řadí také korkovník amurský (Phellodendron amurense) s šedou, korkovitou, až 6 cm silnou borkou a borovice himalajská (Pinus wallichiana) s jemnými, převisajícími svazečky jehlic. 

Magnóliová zahrada je odpočinkový prostor v sousedství pineta, který na jaře poskytuje okouzlující pohled na záplavu bílých a růžových květů, z nichž některé dosahují velikosti až 20 cm. Magnolie - šácholany jsou zastoupeny opadavými druhy, z nichž některé kvetou před olistěním (Magnolia kobus, M. stellata, M. liliiflora a její kříženec M.x soulangeana v řadě barevných odrůd ‚Alexandrina‘, ‚Amabilis‘, ‚Rustica Rubra‘) a později kvetoucí (M. tripetala). Na podzim i v mrazivé zimě až do jara zde upoutávají pozornost žlutě a červeně kvetoucí podivuhodné východoasijské a americké keře vilínů (Hammamelis japonica, H. mollis, H. vernalis, H. virginiana).