Sidonie (městská část) [37077]

Obec leží v místě Vlárského průsmyku v malebném údolí potoka Vlárky asi 8 km jihovýchodně od Brumova v nadmořské výšce 355 m. Potok Vlárka tvoří moravsko-slovenskou hranici a osada se tak nachází na území dvou republik – České a Slovenské. Hranice oddělovala již dříve moravské markrabství od uherského království a spory o její průběh lze datovat do 16. století, kompromisní řešení bylo přijato za Marie Terezie. Výměra katastru obce je 772 ha.

Osada vznikla jako dělnická kolonie při sklárně, založené v roce 1788 Janem Ilešházym a nazvána dle jména jeho manželky. Původní název zněl Hutě Svatá Sidonie, lidově však byla označována jako Stará Huť.

Trati v okolí nesou názvy: Tratihusť, Dubovina, Podíly, Kalinka, Snoh, Bartlova paseka aj.

Na katastru Sidonie jsou nalézány četné artefakty, radiolaritové industrie, které byly dříve datovány do období paleolitu, ale novější výzkumy prokázaly, že většina z nich pochází teprve z mladší doby kamenné (neolitu) a ještě pozdější doby. Přesto však lze v těchto místech počítat s doklady nejstarší zpracovatelské činnosti člověka na území východní Moravy, kdy suroviny byla získávána z výchozů v místech Vršateckého Bradla a u Chmelové na slovenské straně. Zajímavým dokladem pronikání lidu lužické kultury popelnicových polí do vyšších poloh je objevené pohřebiště se žárovými hroby ve trati „Krajníky“ (kolem konce 1. tisíciletí př. n. l.). Při soutoku Vlárky s Vlárou byla ve středověku osada Vlára (nebo také Vlář), uvedená roku 1503 jako součást brumovského panství, kdy již byla patrně pustá (podle pověsti obyvatelstvo údajně přesídlilo do Bylnice).

Při dělnické kolonii vznikla tovární škola, která byla od roku 1876 školou veřejnou. Roku 1888 byla vystavěna nová škola za finančního přispění Vinc. Schreibera. V roce 1900 bylo na moravské straně 36 domů s 584 obyvateli, zatímco na slovenské straně byla sklářská huť, brusírna a další výrobní objekty a pouze tři domy se 32 obyvateli. Roku 1897 byl založen čtenářský a vzdělávací spolek „Svatopluk Čech“, roku 1898 zde byla první stávka dělníků na Valašsku. Po vypuknutí velké hospodářské krize v roce 1929 nevydržely sklárny v Sidonii a ve Sv. Štěpáně tlak konkurence a v roce 1932 zastavily výrobu, jejich nájemce Vinc. Schreiber vyhlásil naprostý finanční úpadek. Na počátku roku 1933 obnovil jeho Syn Arnošt v Sidonii znovu provoz sklárny, ale záhy ji byl nucen zastavit. Řada sklářů se odstěhovala do zahraničí, např. roku 1934 jich byla 27 najato Mohamedem Said Jasinem do sklárny v Káhiře. Roku 1936 se pokusili sidonští skláři převzít místní sklárnu do vlastní režie, ale ani tento záměr nevyšel. Téhož roku koupila sklárny Legiobanka a obě sklárny v roce 1938 zlikvidovala, takže zde skončila více jak stoletá tradice sklářské výroby.

Z německé okupace byla Sidonie, stejně jako přilehlé obce, osvobozena 1. května 1945. V roce 1949 byla provedena elektrifikace, v roce 1952 zaveden místní rozhlas. Do r. 1954 součást Bylnice, potom samostatná, od roku 1976 součást města Brumova-Bylnice. Počet obyvatel má klesající tendenci, v roce 1900 zde žilo 584 obyvatel, nyní kolem 350 obyvatel. V místě byla mateřská škola, u žel. stanice Vlárský průsmyk je zbudován expediční sklad dřeva.

Zajímavostí obce je stará sklářská kolonie (domy čp. 65 až 70), která byla vyhlášena kulturní památkou.

Poloha

přidat fotografie