Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Zlínský kraj » okres Zlín » obec, část obce (osada) » Brumov-Bylnice (městská část)

Brumov-Bylnice (městská část) [37070]



Město ležící v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, v nadmořské výšce kolem 330 m, ve vzdálenosti 5 km jižně od Valašských Klobouk. Samotný Brumov má přibližně 3400 obyvatel a katastrální území o rozloze 2149,5 hektarů.

Historické názvy obce: 1255 de Brumov, 1256 de Prawnove, 1261 de Brumove, 1270 de Brumouie, 1294 castrum suum Bronowire, 1303 purchrauius de Brunow, 1447 z Brumova, 1481 na Brumowie, 1500 na Brumow, 1516 zámek Brumow, apod.

Brumov a jeho okolí náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1980. Za pozornost stojí výskyt vzácné razilky smrduté a různých druhů vstavačů v Hodňovské dolině, dále zbytek lužního lesa na řece Vláře u Bylnice.

První doklady o osídlení Brumovska pocházejí z mladšího obdodí starší doby kamenné, např. ve vyústění Vlárského průsmyku na slovenské straně jsou doloženy nálezy z období graventtienu (30 000 - 20 000 př. n. l.), naleziště u Nemšové.

K výrobě kamenných nástrojů byly používány v této době místní suroviny (radiolarit, menilit), jejichž výchozy se nacházejí v oblasti Vršateckého bradla na moravsko-slovenské hranici (Vršatecké Podhradie na Slovensku, Sidonie na Moravě). Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí z Brumova a jeho okolí nálezy broušené kamenné industrie, podobné nálezy máme doloženy také z pozdní doby kamenné (eneolitu), tak např. z oblasti Závrší je to plochá sekerka se zaobleným týlem a z prostoru mezi Brumovem a Bylnicí fragment sekeromlatu.

Za prokazatelně zatím nejstarší osídlení na katastru samotného Brumova lze považovat púchovské výšinné hradisko na ostrožně, na níž byl později zbudován středověký hrad; datovat lze toto osídlení přibližně do 2. století př. n. l. Na konci 12. století, na sklonku doby mladohradištní, byla hradní ostrožna znovu osídlena a na rozhraní první a druhé čtvrtiny 13. století zde byl zbudován celokamenný pozdněrománský královský hrad, jeden z nejstarších svého druhu v našich zemích. První písemná zpráva o Brumově pochází z roku 1255, kde je na zdejším hradě uváděn královský kastelán Smil z rodu pánů z Obřan, jeden z předních velmožů z blízkého okruhu panovníka, krále Přemysla Otakara II. Brumovský purkrabí Smil založil roku 1261 cisterciácký klášter ve Vizovicích a v souvislosti s brumovským hradem je uváděn naposledy v roce 1273. Na konci 13. a na počátku 14. století byl Brumov v držení Oldřicha z Hradce, roku 1342 zde datoval jednu z listin Karel IV. Na počátku 15. století náležel brumovský hrad Bočkovi ml. z Kunštátu, stoupenci husitského hnutí, takže v roce 1421 došlo k obléhání hradu králem Zikmundem. Výsledek bojů neznáme, ale již kolem roku 1424 byl patrně hrad opět v rukou králových, takže jej v roce 1426 mohl darovat své manželce královně Barboře Celské, v jejichž službách se na Brumov dostal známý válečník, Pankrác ze Sv. Mikuláše. Ve čtyřicátých letech 15. století náležel Brumov pánům v Cimburka, kteří úspěšně navázali na proslulou činnost svého předchůdce, totiž úspěšnou organizaci loupeživých nájezdů do okolí a zejména pak do Uher. Kolem roku 1469 doby hrad Matyáš Korvín a Brumov dostal nové majitele, uherskou šlechtu, Podmanické z Podmanína. Roku 1503 se stalo brumovské panství zbožím alodním, r. 1520 jej trvale získali páni z Lomnice (Meziříčtí z Lomnice), kteří z něj učinili hlavní sídlo svých východomoravských držav. Období vlády pánů z Lomnice bylo zřejmě dobou rozmachu panství a hospodářské prosperity samotné osady.

Tak již roku 1503 se o Brumově mluví jako o městu, roku 1500 udělil král Vladislav II. Brumovu právo dalšího trhu, páni z Lomnice přestavěli brumovský hrad, zakládali na panství rybníky apod. Roku 1574 prodala Magdalena z Lomnice brumovské zboží

Zdeňkovi Kavkovi z Říčan, který na brumovském panství horlivě prosazoval evangelické vyznání a který svou bezohlednou hospodářskou politikou se často dostával do konfliktu se svými poddanými. Po jeho zavraždění roku 1582 u Zádveřic převzala správu panství jeho vdova, Johanka Trčková z Lípy, která se záhy provdala za správce svých statků, polského šlechtice Kryštofa Zborowského. V té době pobýval krátce na brumovském hradě známý heraldik a genealog Bartoloměj Paprocký z Hlohol. Roku 1600 převzal brumovské panství Jan Kavka z Říčan, který začal na Brumovsku provádět velmi tvrdou rekatolizaci. V letech 1605 a 1606 postihly Brumov a jeho okolí značnou měrou vpády bočkajovců. Kavkovi bylo jeho panství konfiskováno za stavovského povstání, ale po bitvě na Bílé Hoře mu byly brumovské statky vráceny. V roce 1661 byl brumovský hrad obsazen Betlenovým uherským vojskem a vzbouřenými Valachy, roku 1622 získal brumovské panství uherský rod Apponyiů, od nichž celé panství přešlo dědictvím v roce 1626 na Mikuláše Forgáče z Gýmeše. Po jeho smrti udělila vdova Estera Forgáčová brumovským poddaným významné výsady (zbavení robot pěších a jízdných, apod.). Roku 1622 bylo brumovské panství rozděleno na pět dílů a i když se později jeho podstatná část znovu sloučila, nikdy už nedosáhlo své původní velikosti. Při vpádu Turků a Tatarů v roce 1663 byl Brumov vypálen a téměř zničen, ubránil se pouze hrad. Záhy po této pohromě byl Brumov postižen znovu. Za povstání Thokolyho v Horních Uhrách v letech 1680 až 1683 proniklo v červnu 1683 povstalecké vojsko na východní Moravu a znovu vyplenilo jak Brumov, tak i Val. Klobouky. Podobně se Brumovu vedlo v období tzv. "kuruckých vojen" (Rákocziho povstání), kdy v roce 1704 bylo město samostatné zpustošeno tak, že moravská zemská hotovost, určená k ochran ě hranic, byla nucena tábořit ve stanech. Po skončení "kuruckých válek" došlo ke změnám v majetkoprávních poměrech držitelů brumovského panství, které zůstalo nadále rozděleno na tři části, é patřící Ilešházyům, Walldorgům a Selbům.

V roce 1758 bylo v Brumově 112 domů, palírna, pivovar, bednárna, dvě kovárny, koželužna, tři mlýny, šest řeznických jatek a dvě hospody. Na sklonku 18. století zasáhly i na Brumovsko první formy kapitalistického podnikání, tak např. Ilešházyové založili roku 1807 v Brumově dvě sklárny a roku 1816 založil zde majitel návojenské části panství baron Friedenthal panskou manufakturu na výrobu sukna, tento podnik se ale nezdařil a manufaktura o tři roky později zanikla. Ani v tomto období se Brumovu nevyhnuly živelné a jiné pohromy. V roce 1750 vyhořelo celé město, zasvé vzaly především škola, kostel a fara s matrikami i s celým farním archívem, v roce 1760 pak podlehl požáru samotný brumovský hrad s panským archívem. Při dalším velkém požáru v roce 1820 lehlo popelem celých 86 domů a fara. V letech 1831 a 1836 bylo město s okolím postiženo epidemií cholery, v letech 1838 a 1839 zde zase při tzv. dobytčím moru pomřelo přes 220 kusů dobytka. V letech 1846-1847 byl Brumov postižen neúrodou, spojenou s hladomorem, což mělo za následek rozsáhlou epidemii tyfu.

Ilešházyové vlastnili podstatnou část brumovského panství - Brumov I do roku 1835. (V roce 1731 spojili ve svých rukou tři pětiny bývalého rozsahu brumovského statku před jeho rozdělení v roce 1659 - podíl Tattenbachů, Ursiny - Rosenberků a svůj vlastní). K této části brumovského panství náležely městečka Brumov, Val. Klobouky a Vlachovice, dále pak vsi Bohuslavice, Bylnice, Drnovice, Francova Lhota, Jestřabí, Křekov, Lačnov, Lidečko, Lipina, Lužná, Mirošov, Nedašov, Nedašova Lhota, Val. Polanka, Popov, Poteč, Pulčín, Sidonie, Smolina, Střelna, Štěpán, Štítná, Tichov, Újezd a Vysoké Pole. Roku 1835 koupil tento díl panství (Brumov I) rod Sinů, v jejichž držení zůstal až do roku 1894.

Původně Walldorfskou část Brumova vlastnili od roku 1796 hrabata Chorynští a to rovných sto let, až do roku 1896, kdy se tato část (Brumov II) spojila s větším prvním dílem. Tato část panství (Brumov II) zahrnovala díl Brumova, dva mlýny v Kloboukách, mlýn v Bohuslavicích, statek Hošťálkovou, díl Francovy Lhoty a celé vsi Haluzice, Vlachovu Lhotu, Horní Lideč, Loučku, Seninku, Slopné a Vrbětice.

Třetí, nejmladší díl původního brumovského panství (Brumov III), k němuž patřily díly Brumova a Klobouk a celé vsi Návojná, Študlov a Příkazy (někdy označován dle sídla vrchnosti také jako statek Návojná), často měnil majitele. Po Selbech ji získali roku 1733 Hetzerové, po nich byl v majetku rytířů z Gymnichu, od roku 1782 jej vlastnil Bernard Zhořský ze Zhoře. Pak se na krátkou dobu střídali Scharfové, Chorynští a Friedenthalové až statek v roce 1835 koupil znojemský purkmistr Wolfgang Manner a v rukou jeho rodu zůstal až do roku 1945 (nebyl tedy již nikdy spojen s původním brumovským panstvím).

Přestože byl Brumov od roku 1849 střediskem rozsáhlého feudálního panství a sídlem vrchnostenských úřadů a vrchnostenského soudu, byly v roce 1850 nové okresní úřady přeneseny do Val. Klobouk. Vinou omezeného správce brumovského panství (bránil totiž zřízení těchto úřadů v Brumově) tak Brumov klesl na pouhé provinciální městečko se sídlem správy velkostatku, které náleželo k soudnímu okresu Val. Klobouk a k hejtmanství Uherský Brod. Brumov se také ve druhé polovině 19. století začal probouzet ke kulturnímu a osvětovému životu, v roce 1869 zde byl založen první čtenářský kroužek, v roce 1871 spolek vojenských vysloužilců, roku 1876 sbor dobrovolných hasičů, později byla zřízena občanská záložna. V roce 1873 se do Brumova přesunul další státní úřad, finanční stráž. Důležitým momentem byla také výstavba železniční dráhy přes Vlárský průsmyk v roce 1887, nádraží v Bylnici neslo tehdejší označení Bylnice-Brumov. Majitel první části brumovského velkostatku (BrumovI) Šimon Sina zemřel v roce 1876, jeho dcera Ifigenie, která panství zdědila, je prodala roku 1894 průmyslníkovi Antonínu Dreherovi, který o dvě léta později získal i druhou část panství (Brumov II). Spojený Dreherův velkostatek obnášel celkem 8 631 ha půdy, z toho 6 502 ha lesů, 1035 ha polí, 282 ha luk, 782 ha pastvin. Sídlem správy velkostatku zůstal i nadále Brumov, kde sídlil správce velkostatku a další příslušný personál (lékař, ředitel pivovaru, sládek, apod.). Při pozemkové reformě v roce 1920 bylo z brumovského velkostatku do přídělového řízení zabráno celkem 8 575 ha.

V době první republiky získal také Brumov vlastní železniční spojení. V roce 1923 bal zahájena stavba železnice Vsetín-Horní Lideč-Bylnice, která pro svou náročnost (řada mostů a tunelů) trvala několik let a provoz na ní byl zahájen až v roce 1928.

Po Ant. Dreherovi zdědil brumovský velkostatek jeho vnuk Oskar Dreher, po něm bylo vlastnictví velkostatku přiznáno jeho matce, hraběnce Kulmerové, později provdané za E. R. von Harbacha. Této majitelce zůstal velkostatek až do roku 1945.

V době druhé světové války se v Brumově usídlila protektorátní policie, stejně tak se Brumov stal sídlem německé pohraniční a celní správy. Němci měli oporu v usedlých německých rodinách a především u majitelky velkostatku hraběnky Rainer von Harbach. Do odbojové aktivity se v Brumově zapojila především organizace Obrana národa, ale také příslušníci brumovské organizace Sokola a po roce 1941 také členové KSČ. V armádách západních spojenců bojovalo také několik brumovských občanů, hlavně však byla z Brumova poskytována pomoc při organizování přechodu z protektorátu na Slovensko. V roce 1944 bylo v Brumově zřízeno speciální protipartyzánské jagkomando.

Ve dnech 15. a 16. dubna byl Brumov zasažen spojeneckým letectvem, další akce letectva se odehrála 27.dubna 1945 proti stanovišti německých jednotek v Brumově. Krátce před svým ústupem provedla německá vojska destrukci podminovaných mostů v blízkém okolí Brumova (celkem jich bylo zničeno devět). Dne 1. 5. 1945 byl Brumov obsazen postupujícími jednotkami rumunského generála Avramesca, závěrečných bojů proti ustupujícímu německému vojsku se zúčastnilo na straně Rumunů také 35 brumovských občanů, z nichž dva v boji padli. Hned 2. května 1945 byla v Brumově utvořena místní samospráva a zvolen první národní výbor. Již v roce 1945 byl zkonfiskován velkostatek hraběnky Rainer von Harbach a předán Správě státních lesů. V roce 1945 byl vytvořen Lesní závod Brumov. V roce 1946 byl založen elektrotechnický závod MEZ Brumov, roku 1948 byly znárodněny brumovský pivovar a pila v Bylnici, v roce 1952 byly v rámci kolektivizace zemědělství založena v Brumově a v Bylnici zemědělská družstva.

V roce 1964 (1. července) byly sloučeny Brumov a Bylnice v jeden celek z názvem Brumov-Bylnice a nově utvořená obec získala statut města. V letech 1949-1960 náležel Brumov s Bylnicí k okresu Val. Klobouky a po jeho zrušení v roce 1960 byl administrativně zahrnut do gottwaldovského (zlínského) okresu.

První školu zřídil v Brumově v roce 1611 Jan Kavka Říčanský, který na ní vydržoval 27 žáků, do roku 1900 byla v Brumově pětitřídní škola. Měšťanská škola byla v Brumově zřízena až v době první republiky.

Farní kostel sv. Václava v Brumově je významnou stavební památkou. Samotné patrocinium již napovídá o značném stáří kostela, jehož původ můžeme hledat v dobách, kdy byl Brumov královským majetkem, a s největší pravděpodobností již ve 2. pol. 13. století. Pro tento předpoklad by svědčila i jednoduchá jednolodní dispozice s polygonálním presbytářem. Také zůstaly dochovány některé architektonické detaily - např. původní okna v lodi, portál v přízemí věže. První větší přestavba proběhla v roce 1511, kdy byl také znovu vysvěcen (tehdy byla patrně postavena dnešní věž). V letech 1664-65 byla přistavěna boční kaple "brumovská" a v roce 1691 druhá "bylnická". V tzv. bylnické kapli jsou dochovány náhrobní renesanční kameny Jan Meziříčského z Lomnice a jeho vnuků, přední ukázky sepulkrální výzdoby na zlínksém okresu z první poloviny 16. století. Pod kostelem je krypta, nefunkční od r. 1776. Roku 1834 byla provedena rozsáhlá přestavba (dnešní podoba) a roku 1898 provedena malířská výzdoba interiéru.

Nejvýznamnější památkou Brumova jsou však relikty královského hradu, jednoho z nejvýznačnějších na Moravě. Na¨temeni ostrožny nad pravým břehem Brumovky bylo původně púchovské hradisko, na jehož místě vznikl v první polovině 13. století královský pozdně románský hrad. Archeologický výzkum v letech 1977-82 zde odkryl půdorys a podstatnou část přízemí a suterenních prostor vnitřní obvodové zástavby hradu.

Původní hrad představovala velká hranolová věž (donjon) z bosovaných kvádrů na severním okraji hradního jádra, obehnaného obvodovou hradbou. Dále byly zjištěny stopy pozdně románského sakrálního objektu (architektonická výzdoba). Ve druhé polovině 14. století vznikl na jižní straně palác, hrad byl v jihozápadní části přestavěn. Ve druhé pol. 15. stol. Vznikla mohutná štítová zeď (Schildmauer) na přístupové komunikaci, zesílená půl válcovou baštou. Na začátku 16. století byl komplexně přestavěn (za pánů z Lomnice), bylo zbudováno nové opevnění a provedena obvodová zástavba, z větší části zachycená při výzkumu. Hrad, který sehrál důležitou roli ještě za tzv. "kuruckých vojen" na počátku 18. století, byl citelně poškozen při požáru v roce 1760, po odstěhování vrchnostenských úřadů mezi lety 1826-27 byl opuštěn zcela a prodán v dražbě jako zásobárna levného stavebního materiálu. V současné době se provádí částečná rekonstrukce objevených částí stavebního komplexu. Hrad patří mezi nejvýznamnější památkové objekty na východní Moravě.

Z dalších památek v Brumově je nutno uvést barokní sousoší Trojice z roku 1777 na náměstí, kde jsou dále dochovány další sochy, sv. Gothard z roku 1773 a sv. Florián z roku 1755. Při silnici do Val. Klobouk stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730, která stála původně před hradem. Za městem ve směru na Val. Klobouky je na nevysokém návrší židovský hřbitov svého druhu na zlínském okrese.

Obecní pečeť dochována z roku 1603, ve znaku města je branská mříž (barvy-zlatá mříž na červeném podkladě).

Nejstarší matrika od roku 1634, další shořely při požáru v roce 1750, o faře jsou první zprávy až na počátku 19. století, ač nelze pochybovat o její starší existenci.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Brumov-Bylnice (městská část) Zlín



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)