Řenče (obec) [3678]

Dle dějin „ Konfiskací v Čechách“ byli Řenče již ve čtrnáctém století kolébkou Sudů Reneckých z Řeneč, kteří si hrad a náspi kolem hradu postavili. Původně tu mělo několik vladyk své statky. Roku 1379 tu byli Blahoslav, pak Havel a Litolt. Roku 1412 je na Řenče jmenovaný Zdeněk Suda, který může být pokládán za prvního známého člena vladycké rodiny z Řeneč. Zdeněk Suda Řenecký měl několik synů, kteří též seděli na Dolní Lukavici, proto se také psalo Suda Řenecký a Lukavský. Starší syn Jan Suda Řenecký zavrhl krále Ferdinanda II. a přísahal a konfederaci podepsal Fridrichovi Faltskému. Jeho mladší bratr Albrecht Šťastný pro účast ve spoře při komisní konfiskací byl odsouzen a všeho jmění zbaven. Roku 1421 v lednu znovu králi Ferdinandovi II. věrnost slíbil a byl omilostněn a dostal Řenče zpět. Podle historického vylíčení byli všichni Sudové lupiči a zloději a mistr na de všemi byl Petr Suda – rytíř neomalený, zloděj zchytralý a podlý (všech zlodějů mistr a kníže, zvláště asi okolo roku 1520-21). Suda prodal Řenče před rokem 1520 Janovi Markvartovi z Hrádku, hejtmanu kraje Plzeňského. Tou dobou se statek řenecký stával z tvrze, dvoru a vsi a vsí: Plevňova, Oseka , Knih, část Libákovic a pustých vsí Hájů a Lhoty, která byla na Kožichu severně v sukoříně. Jan Markvart zanechal statek svému synovi Humprechtovi, který byl též hejtmanem Plzeňského kraje a za manželku měl Annu z Drahenic, která jej přečkala a jako vdova ve Vodokrtech si díl koupila od Žofii z Kalenic roku 1560, kde si tvrz postavila. Roku 1589 zemřela a v kostelíku Vícovském pohřbená byla. Synové Petra Sudy vložili zboží řenecké do desk roku 1542. O něco později roku 1545 ještě vsi Snopušov a Krašovice přikoupili. Syn Jiřík Suda rád se pral a špatně hospodařil a dluhy dělal, tak musel část Řeneč švagru svému odprodat a konečně roku 1574 i ostatní část Řeneč, tvrz, dvůr a ves, Plevňov ves, a některé dědiny na svou manželku přepsat, aby na něj věřitelé nemohli. Švagr Krištof měl Jiříkovu sestru Veroniku roz. Sudovou vdanou Lubskou. Krištof Lubský roz. z Lub bytoval tu již roku 1547 a byl rytíř nesnášenlivý rád se soudil a okrádal jiné. Zemřel po roce 1590 a zanechal statek Řenče synovi Jáchymovi, který sídlil v Lukavici. Jáchym ale postoupil ještě roku 1623 statek svému synovi Adamovi Jaroslavovi v sumě 30000 kop míšenských a ten ho téhož roku prodal hraběti Janu Filupu Kracovi ze Šarfenšteina za 64000 kop. Tento Krac byl dříve kanovníkem ve Burnusu, ale byl povahy dobrodružné neměl nikde dlouhého stání a tak vstoupil do vojska. Bojoval v bitvě bělohorské, tajně vyjednával se Švédy chtěl jim Ingolstadt zradit a proto roku 1633 přešel k nim. Roku 1635 byl zajat a soudem vojenským zbaven všech statků a na radnici 26. června toho roku sťat. Statky jeho byly konfiskovány a poručníkem na nich byl hrabě Šimon Thun. Řenče byly roku 1624 zase na zpět Adamu Jaroslavovi Lounskému v ceně 53517 kop míš. Malovaný obrázek Řeneč Roku 1657 odevzdal Adam Jaroslav Řenče Krištofovi Bedřichovi svému synovi. Jenže jeho děd Jáchim Lubský z Lub dopustil se podvodu královské komory a Řenče byly po provedení práva na polovinu odhádány a ponechána polovina jemu. Po smrti Lubského daroval Řenče císař Leopold roku 1662 Františku Albrechtovi hraběti z Harachů a ten po 3 letech je prodal Karlu Leopoldovi hraběti Careto – Milesíno, ten je prodal roku 1666 Pavlu hraběti z Morzínů, který sídlil v Seči.

Zdroj: http://www.rence.cz/historie/historie-obce-rence

Poloha

přidat fotografie